Dnešní téma mne napadlo, když jsem byl u známých, kteří řešili, co na svačinu svým čtyřem synům. Že ten jí to a ten zas ono a trefit se není vždy jednoduché. A pak se mi to všechno vybavilo. Ty hrůzy, které jsem prožíval se svačinou. A že jich bylo!
Pochopitelně svačiny jsem dostával celou základní školu a mám dojem, že i z kraje střední. Vždy to byl chleba namazaný máslem a něco do něj. Másla bylo hodně, a tak byla vždycky radost mít v něm něco tak netučného jako vysočinu. :)
Nevím jak vy, ale já prostě nesnáším chleba s máslem! Rohlík s máslem, to je něco jiného, ale chleba tak se sádlem, to ještě jo! Ale s máslem! A bylo to tak den co den. Většinou jsem to řešil tím, že jsem vytahal salám, zbavil ho aspoň trochu másla a snědl s tím krajícem, který namazaný nebyl.
Pak ovšem byly dny, a těch byla také většina, kdy jsem ke svačince dostal nějaké vitaminy. Docela dlouho trvalo, než se přišlo na to, že mám alergii na kůru z mandarinek (jediná alergie, kterou mám), a mandarinky byl prý ten pravý zdroj vitaminů. Když jsem ji oloupal, naskákaly mi rudé fleky. Dost často jsem ji ale neloupal a dělil se se spolužáky. Jenže čas od času jsem na svačinu zapomněl. Nebo chtěl zapomenout.
Když jsem ji pak našel, po týdnu po dvou, nestačil jsem se divit, jak pěkně obživla. Stalo se nejednou, že plíseň prorostla celý batoh. Snad ještě hnusnější byly mandarinky zapomenuté v igelitovém pytlíku. To bylo teprve něco! Biologická bomba. A tak dál, mohl bych vyprávět celý den...
A vsadím se, že vy taky! Určitě si vzpomenete, co jste měli rádi a co jste naopak nenáviděli. Jsem na to moc zvědavý, tak povídejte. Třeba o zeleném chlebu a salámu, který na vás útočil... Budu se moc těšit na vaše dnešní příspěvky!
Dostávali jste svačiny?
Nebo jste si je dělali sami?
Nebo jste si je kupovali?
Zapomínali jste svačiny v aktovce?
Jaký byl váš vztah k ovoci?
A co svačiny ostatních spolužáků?
Taky měli vždycky něco lepšího?
Napište nám dnes na adresu redakce@zena-in.cz a já vám pak pošlu za odměnu něco ke svačině.:)
Nový komentář
Komentáře
Svačiny si pamatuju z internátu, to nám dávali denně chleba s máslem, bylo to vždycky v jídelně v takovým velkým prádelním koši a to pak chleba se sádlem byla pochoutka.
stasha: U vás se nevyšetřovalo, kdo hodil svačinu do koše? U nás teda mocně
Tak to by naši mohli vykládat
Nenáviděný chléb se sádlem jsem po cestě domů skoro vždycky zapoměla hodit do popelnice, takže aby to doma rodiče nenašli v aktovce, vymýšlela jsem nejrůznější úkryty pod postelí, za peřináčem, v krabici od promítačky atd. Jak na to jednou táta přišel, to byl teda mazec
Pak jsme si vysvětlili, že o sváču nestojím... No svých dětí se radši zeptám, jestli vůbec svačinu chtějí a zkusím být trochu nápaditější než paštika, sádlo, vysočina a apetito...
Ano, s pěstováním penicilínu na chlebu mám též bohaté zkušenosti
Dva dny se to nosilo v aktovce, pak se to někam "založilo", po dvou měsících se to náhodou našlo a bylo to dvakrát větší a chlupatý jak medvěd. Zelenej.
Je to už pár let, co jsem po několik týdnů sem tam zavětřila plísňový zápach. U nás doma. Několikrát jsem pátrala po původu, ale úspěšná jsem byla až za dost dlouhou dobu - plísní smrděl bratrův batoh, ve kterém měl na dně několik zelených rohlíků.
Meander: Aha. My jsme o přestávkách nemívali dozor.
stasha: Protože pomalu každá úča byla schopná je z toho koše vytáhnout a způsobit poprask.
Proč jste ty svačiny neházeli ve škole do koše? Já nechápu, proč jste to cpali kdoví kam
Mě se na gymplu všichni smáli, že nosím v kapse sešit a v nůši sváču. Mívala jsem největší sváču ve třídě (dva dvojkrajíce a ovoce), podloženou mlíkem, nebo džusíkem v krabičce. A všecko jsem to spráskala a kámoši mi pak dávali kousnout ze své, abych přežila. Ještě těsně před maturitou mi táta ráno schystával svačinku a ráno snídani k posteli. Jojo, to bylo rozmazlováníčko
.
Jak tak koukám, my dříve narozené máme dost podobný zážitky. Jak to čtu, tak termix jsem taky občas dostala. A svačiny taky končily pod postelí nebo ve skříni a to bylo keců, že si nevážím jídla. Tak se snažím pamatovat si to a když mi dítě svačinu nesní, tak ví, že mu nadávat nebudu - stejně má tukový rezervy a když to po něm nesní dospělej, tak to v nejhorším případě sežere pes nebo kočka. Jenže teď je to jiný, jen těch druhů pečiva co si člověk může koupit (teda až na obchod u nás na vesnici, tam moc od doby socialismu nepokročili), za našeho dětství byl akorát chleba, rohlík nebo v lepším případě hvězdička z Michelský pekárny (my co vyrostli v Praze), všechno hezky z bílý mouky.
My jsme na základce mívali na lavicích takové kapsáře, ve kterých jsme mívali věci na malování. A taky se tam skladovaly zbytky svačin, které vždy rodiče na rodičáku vytahali. A bývali hodně překvapeni
My jsme dostávali sváču ve škole - copak jste to nikdo nezažil??? Jeden den pytlík s mlíkem a houska, druhý den moskva chleba s oschlou pomazánkou, třetí den kubánský pomeranč, pátý den rohlík s termixem (ten ovocný jsem nebyla schopná pozřít)... No a takhle podobně to šlo celých 8 let. Maminka mě musela milovat - co plesnivých přírůstků mi vytahala z tašky a tam se dostaly zcela bez jejího přičinění
Na svačiny si velmi dobe vzpomínám.S bráchou jsme vždy poznali, když je dělal táta nebo máma. Táta si s tím vyhrál a chleba prostě namazal celý a ne jako máma rychlovka a byla sváča. Kdo by si s tím taky v pět hodin ráno hrál. A taky si pamatuju, že jsme nosili pití v těch bílých plastových lahví na kolo. Přestože se vymývali, tak si za 14 dní byl na dně takový bezva povrch plísní. Pet lahve tenkrát byla snad jen od octa. Na druhým stupni a na střední už jsme si svačiny kupovali sami. Dnes, když dělám sváči, tak večer předem do lednice, přece kvůli tomu nemudu vstávat dřív. Ráno po probuzení nejsem schopná ani jíst, zásadně snídám až v práci.
Juana: mňaaaaam ten koláček v alobalu
Na moje svačiny si moc nevzpomínám, je to let, ale mám nějak zafixováno, že to byl taky většinou chleba s máslem - co taky dítko z doby normalizace mohlo dostat, salám jsme nekupovali a šunku akorát na vánoce (7,- Kčs za 10 dkg bylo docela dost peněz). Občas jsem dostala metro dezert nebo miky - to bylo jsem dokonce nedávno objevila v samoobsluze - takový koláček v alobalovém pekáčku. Zeleniny a ovoce moc nebylo, jablka jsme jedli až večer doma, pití nám taky nedávali. Teď dělám sváči pro synka, většinou nějaké pečivo různě namazané a vždycky je v tom ještě různá zelenina, někdy salám nebo šunka, pomazánková másla,ochucená lučina a tak a ještě k tomu dostává půlku jablka, někdy i něco sladkého, když má tělocvik nebo má po škole kroužek. A bere si sebou každý den dvě půllitrové flašky s neochucenou minerálkou.
My dostávali svačinu celou ZŠ. Často chleba s nějakou pomazánku v kelímku - vajíčková(tu jsme milovali
), budapešťská, rybí...na chleba jsme ji mazali tím víčkem od kelímku 
... a taky almu 
nebo pytlíček s mlékem a brčko k tomu ...
Já si dycky na tajnačku koupila Olympus (takový to pití v kelímku)
ty joooo, dala bych si to!
a ten stánkař neměl citron jen sůl a tak nám na zapití nabídl ten olympus 
musel bejt snad deset let prošlej 
ale hrkly jsme ho tam a neublížil 
Asi před pěti rokama jsme si daly s kamoškou na pouti u stánku tequilu
gwen: Jo jo, taky bych měla. Ale stává se mi, že se celý den pro samou práci nenajím.
Amálie: Přesně, to bych se v strašlivých křečích svíjela taky.
Musím se prostě krmit pravidelně.
Ovšem člověk si nevybere. Sice jsem si ušetřila jedno trauma s vyhazováním nejedlých svačin, když jsem žádné neměla, ale zase jsem často musela osaměle čekat na moje kamarádky, na které houkly jejich maminky z okna, a ony musely domů na svačinu. No a já se potulovala po okolí, a čekala, až sloutají tu buchtu s kakaem a budou moct zase ven.