No alkohol... jeden zážitek tedy mám, a pořádný. Nejdřív bych chtěla uvést, že patřím bohužel mezi skupinu lidí, jejichž organismus se s alkoholem vyrovnává velmi špatně. Stačí mi dvě deci vína a už se mi motá hlava, těžknou nohy... a zlepšuje se nálada. Po větším množství alkoholu usínám....

Zážitek, o kterém chci psát, se stal před rokem v srpnu. Můj šéf naplánoval večerní posezení nad mojitem v jednom baru na Žižkově a pozval pár kolegů z naší spřátelené advokátní kanceláře. Upozornila jsem kolegy, že mojito jsem nikdy nepila, nicméně vyzkouším, ale jen JEDNO a to bude to jediné alkoholické, co večer budu pít.

Když jsem oznámila manželovi, že večer jdeme s kolegy do hospody, zcela pragmaticky se zeptal, jestli pro mě má přijet. Dítě jsme měli tou dobou (naštěstí) s babi a dědou na dovolené, tak by to nebyl problém. Vysmála jsem se mu s tím, že přece jdu jen na jedno mojito a zvládnu dojet metrem a autobusem domů.

Večer jsme vyrazili. Zcela racionálně jsme zašli nejdřív do restaurace na večeři. Byla výborná, ale bohužel tam do mě kolegyně advokátka Radka nalila panáka whisky. Řekla, že to teda musím a musím, protože oni oslavují velký úspěch v jednom soudním sporu  a přece jí to nemůžu jako kolegyně a kamarádka udělat... No nemohla, že jo.. tak jsem do sebe tu skotskou lupla a zajedla zbytkem večeře.

Prima, asi po hodině jsme se zvedli a pěšky kráčeli k Hapu Baru na Žižkově. Maličký bar vyhlášený prý svým mojitem. Naštěstí jsme tam měli rezervovaná místa, tak tak se nás sedm lidí vecpalo mezi další
hosty.

A přišlo na řadu mojito. Bylo výborné, ucucávala jsem ho, povídali jsme, bylo tam fajn. Jakmile jsem dopila mojito, přistálo přede mnou další. Začala jsem silně protestovat, ale šéf řekl, že to teda musím vypít, protože objednal jedno pro každého z nás a to přece nejde, abych to nepila... Já blbec se nechala ukecat..... tak jsem ucucávala druhé mojito....

Pochopitelně mi to začalo stoupat do hlavy a začínala jsem mít pocit, že cestovat domů metrem není zas až tak dobrý nápad... Zavolala jsem manželovi, aby pro mě radši fakt přijel... Zachechtal se a řekl, že vyráží...Asi za půl hoďky dorazil, odhadl situaci, že mám celkem dost, nicméně se k naší bandě připojil - koneckonců všichni ho znali. Jeník vzal do ruky nápojový lístek a jel jeden koktejl po druhém - pár jich doporučil a  kolegové usoudili, že kromě jiného je znalcem dobrého pití, a začali tedy koktejly zkoušet.

Mně bez mého vědomí objednali jakýsi Planter´s Punch. Lidi, já už ani neměla moc síly odporovat.. Tak jsem to vypila a upozornila Jeníka, že je mi pěkně blbě. Kolem jedné ráno jsme se začali rozcházet a my brali autem domů koncipientku Julii, která bydlí poblíž nás. Prosila jsem Jeníka, ať jede mimořádně opatrně a moc neřeže zatáčky, nebo bude zle... Julii jsme vyložili a zamířili domů..

Bylo mi tak děsně, že jsem přemýšlela, jestli nezůstanu spát v autě v garáži, protože ujít asi dvě stě metrů k baráku mi přišlo jako neskutečná námaha... Pak jsem ale usoudila, že procházka mi (snad) udělá dobře... a pomalu jsme kráčeli k domovu. Jeník mě pevně držel, abych sebou neflákla na chodník...

Doma jsem se nějakým zázrakem, asi silou vůle, převlíkla do pyžama a jak prkno padla na postel s tím, že se pohnu nejdřív před polednem. K posteli jsem si dala kýbl, kdyby náhodou v noci došlo k
nejhoršímu a já nestihla dolítnout na záchod.

Moji pozici mumie ovšem bohužel naše kočky Líza a Mates vzaly jako pokyn k tomu, že se můžou ke mně jít mazlit, a skočily mi hezky na žaludek. Řeknu vám, když vám na břiše přistane šestikilová kočka, není to zrovna žádná slast. Z posledních sil jsem zaječela "Vypadněte oba, a hned!".. chudinky se lekly a utekly... To bylo poprvé a naposledy, kdy jsem na ty chlupatý miláčky byla takhle hnusná a ještě týden nato jsem se jim omlouvala....:-)))

Ráno bylo pochopitelně příšerné, nalila jsem do sebe asi tři rozpuštění Alkaseltzery, ale do večera jsem měla co dělat, abych se dala do kupy. Po víkendu jsem v práci vynadala šéfovi, kolegyni advokátce  a upozornila je, že to, co se mnou vyvedli, bylo skutečně, ale skutečně naposledy...:-))

Susina

Milá Susino... no, podívej..co Ti na to mám zatraceně říct? :o))) Směju se jak podebraná... víš, ale na ty kočičky jsi hnusná být opravdu nemusela... :o))) Moc díky za Tvůj příběh, při tom deštivém ránu mi přišel náramně vhod. :o)))

Krásný den všem přeje