Čtenářku s nickem eli.emanuela stopování děsí i láká zároveň, navíc má krásnou vzpomínku na slušného řidiče - super saniťáka.

Dobrý den, posílám příspěvek k dnešnímu tématu.

Super saniťák

Stopování mě vždy lákalo i děsilo. Chtěla jsem s kamarádkou procestovat Evropu stopem, ale nikdy jsme se k tomu neodhodlaly. Slyšela jsem totiž řadu historek, které mě od stopování odrazovaly. Například o holčině, která si vzala stopa, kamarádovi do mobilu navykládala, co vše si s sebou na cesty sbalila (mobil, notebook, peníze v cizí měně, ...) a „milý“ pan řidič, zlákán snadným „výdělkem“, stopařku o vše obral. Nebo o stopařce, kterou před znásilněním zachránila menstruace.

Ačkoli jsme s kamarádkou cestu napříč Evropou nakonec nepodnikly, i já mám nějaké zkušenosti se stopováním. Několikrát jsme totiž stopovaly maminka + my-děti, když nám na dovolené ujel poslední vesnický autobus a my se neměly jak dostat na ubytovnu. Vždy jsme měly štěstí na hodné a ochotné řidiče. A na dva takové vzpomínáme dodnes.

První z nich byl mladíček, který měl v autě puštěnou „duc duc“ hudbu, a to tak nahlas, že by přes hudbu nebyl slyšet ani start tryskáče. :)

Druhým byl saniťák. Již zdálky viděl skupinku s obrovskými batohy, ploužící se do vysokého kopce, a protože věděl, jak je ta cesta do kopce ještě dlouhá, zastavil nám sám od sebe. Když jsme potom viděly, jaký kus cesty nás čekal, byly jsme mu opravdu vděčné. S těžkými batohy bychom těch několik kilometrů prudkého stoupání asi nezvládly. Nastoupily jsme tedy do sanitky (takové stařičké) a odpovídaly saniťákovi na zvědavé otázky. Vystupovaly jsme ve vesničce na kopci na náměstí, kde jsme měly pronajatý byteček. Sotva jsme v novém dočasném domově odložily těžké batohy, vydaly jsme se do restaurace, taktéž na náměstí, na oběd. Seděly jsme u velikého okna a za chvíli jsme viděly „naši“ sanitku. Saniťák se vrátil, a zahlédnuvši nás v restauraci u okna, přišel za námi. S úsměvem přišel k mamince a se slovy „Tohle jste si u mě v autě zapomněla“ jí předal její sluneční brýle. :) Kdyby jako on byli všichni řidiči, bylo by stopování nejlepším způsobem dopravy. :)

S přáním krásného dne

eli.emanuela

pozn. redakce: text nebyl redakčně upraven

 

Hezká příhoda. Kdoví, kolik saniťáků, a vůbec řidičů by se tak zachovalo... Jinak s tím pocitem, že stopování vás vždy lákalo i děsilo, to máme úplně stejně!! :)

Saša

Téma dnešního vydání: Autostop

Autostop může být vášní, vzrušením, koníčkem, může být pocitem nutnosti a nevyhnutelnosti, ale také nebezpečím, hazardováním a neuváženým jednáním. To vše je autostop. A i když už není autostop tím, čím býval, přesto se mu budeme v dnešním tématu věnovat.

  • Budeme nostalgicky vzpomínat
  • Budeme se zabývat výhodou i nebezpečím tohoto způsobu dopravy
  • Budeme srovnávat, jak se stopovalo dříve a jak dnes
  • Budeme si povídat, zda a proč ubylo stopařů
  • Budeme si povídat, jestli to mají ve stopu holky jednodušší než kluci
  • Budeme si vyprávět příběhy ze stopování
  • Bude nás zajímat, jestli sami stopujete nebo naopak stopařům zastavujete
  • Budeme prostě stopovat

Těším se na vaše příspěvky, na vaše názory – ať už kladné, či záporné.

Psát můžete na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek odměníme sladkou – 70% kakaovou bonboniérou s příznačným názvem – merci

Můžete jí tak třeba poděkovat řidiči, který vám zastaví, anebo si ji slupnout sama při stopování

 

Reklama