Irena měla vždy skvělou postavu. Ne dokonalou, ale vždy se hýbala, dost sportovala, a tak byla zpevněná a rozhodně se nestyděla za to, jak vypadá v plavkách. To se ale v poslední době změnilo.

64e338c60230dobrazek.png
Foto: Shutterstock

„Nikdy jsem neměla problém, se před přítelem, nyní už manželem, svléknout a chodit po bytě nahá. Jenže po dítěti jsem dost přibrala a něco se ve mně změnilo. Koukám na sociálních sítích na ty maminky, které chodí s kočárem v podpatcích, mají vždy upravené vlasy a make-up. Já vím, že to není realita a že jsou taky unavené matky ve vytahaných teplácích, jako jsem já, ale nepřidává mi to.”

„I když bych už mohla, nedokážu se donutit jít cvičit. Potom na sebe ale koukám v zrcadle a chce se mi brečet. Všechno na mě visí a já se za to hrozně stydím. Možná si může někdo říct, že řeším nesmysly a že můžu být ráda, že mám zdravé dítě, střechu nad hlavou apod. Ano, to vím, ale mám to v mozku nastavené takto. Jsem z toho nešťastná.”

„S mužem spolu už ani nespíme. On mi sice dal najevo, že absolutně nemá problém s tím, že se moje postava změnila, jenže já se přes to nedokážu přenést a stydím se před ním. Dokonce je to už takové, že se zamykám v koupelně a nemůžu se před ním ani převléknout. Vypadá to, jako bych se úplně zbláznila. Kámoška mi naznačila, že můžu mít nějakou poporodní depresi, jenže od porodu je to už rok a půl. Pořád si říkám, že když jsem tak nespokojená, tak s tím musím začít něco dělat. Jenže mi to nejde. Jako by mi něco bránilo, mám akorát spoustu výmluv,” zoufá Irena.

„Samozřejmě to mezi námi skřípe, protože manžel je nervózní, nerudný a já se bojím, že si najde náhradu. Vlastně bych se ani nedivila. Ach jo, je to taková blbost a mě to tolik trápí. Cítím se v tom úplně sama a bez podpory,” smutní Irena.

Zdroj: respondentka Irena

Čtěte také:

Reklama