Milan je ženatý 15 let, s manželkou mají dvě dcery (9 let a 5 let). Choti pomáhá, co to jen jde. Přes všechnu svou snahu má ale pocit, že to je ženě málo. Neustále si totiž stěžuje, jak toho má hodně, nic nestíhá, je unavená. „Neřeknu, kdyby si občas povzdychla, ale je to pořád dokola. Používá to jako výmluvu na všechno. Když se zeptám, jestli se společně podíváme na film, odvětí, že toho měla hodně, nemá náladu. Několikrát jsem navrhl, abychom jen my dva odjeli na víkend pryč, odmítá. Podle ní si nejlépe odpočine doma. V neděli večer pak poslouchám, jak je vyčerpaná.“

Milanovi dochází trpělivost. Partnerce jemně naznačil, aby nářky omezila. Urazila se. Prý jako chlap nechápe, co vše musí žena pro rodinu dělat. „Nesnažil jsem se argumentovat. Nechtěl jsem zabřednout do hádky. Začal jsem pomáhat více. Bral jsem holky ven, učil se s nimi, vodil do školy a školky atd. bez pozitivní odezvy.“ Milan také navrhl možnost využít služeb uklízečky. Návrh zamítla. Manželčin negativní přístup ke všemu ho už nebaví.

„Kromě jejího neustálého naříkání mi nic nevadí. Je to skvělá matka i manželka. Je ale pravdou, že svým přístup ničí mě i náš vztah. Rozvádět se nehodlám. Jen přemýšlím, jak ženu přimět, aby toho fňukání konečně nechala.“

Nenechte si ujít: