shutterstock-737068081.jpg

Foto: Shutterstock

Podle článku zveřejněného v Journal of Nonverbal Behaviour zní smích lidí odlišně v závislosti na tom, zda jsou s přáteli či se svými partnery. Sally D. Farley, Deborah Carson a Susan M. Hughes zde diskutují o tom, jak smích hraje nedílnou roli v sociálních vazbách mezi lidmi a pomáhá rozvíjet hlubší vztahy. Skutečnost, že se děti rodí se schopností se smát, svědčí o jeho důležitosti pro společenský vývoj lidí.

Farley a její kolegové provedli sérii tří studií, ve kterých byli účastníci požádáni, aby zavolali svému partnerovi a poté blízkému příteli stejného pohlaví. Poté byli všichni jednotlivci požádáni, aby si poslechli zaznamenaný smích z těchto hovorů a rozlišili mezi smíchem, který byl určen pro partnera a pro kamaráda či kamarádku.

Jak se ukázalo, účastníci byli v rozlišování těchto dvou druhů smíchu poměrně zdatní. Smích s partnery popisovali jako méně příjemný ve srovnání se smíchem směřujícím k přátelům. Ten byl dle jejich slov uvolněnější a přirozenější. Bylo to přičítáno zvýšeným emocím, které cítili ke svým partnerům. To způsobilo, že smích pak zněl jinak.

„Protože u přátelství je méně pravděpodobné, že bude zatíženo emocionální nestálostí a touhou spojenou s romantickou láskou, předpokládáme, že romantický smích bude znít nuceněji a napjatěji než smích přátelství,“ píše se v článku v Journal of Nonverbal Behaviour. Přátelský smích je tedy vnímán jako spontánnější a autentičtější než romantický smích.

Zdroje: PsyPost, Journal of Nonverbal Behaviour