Nemám moc romantických "růžových" zážitků, ale ten, o kterém vám chci napsat, sem snad patří. Byli jsme s manželem krátce svoji, brali jsme se na studiích, oba jsme studovali v zahraničí. Po předložení oddacího listu jsme obdrželi pokoj (12 m2) na manželské koleji a začali jsme se zařizovat.

Ve stejný den se do sousedního pokoje přistěhovat Ádel, student ze Sýrie, se kterým jsme se začali přátelit už proto, že on měl jen smetáček a my zas jen lopatku. Ono nářadí bydlelo po celou dobu rekonstrukce na chodbě mezi oběma pokoji. Po celodenní námaze jsme s manželem konečně ulehli ve 03:00 h do železné úzké postele s velmi proleželou drátěnkou a chtěli jsme trávit první romantickou noc v novém hnízdečku lásky (bylo 14 dní po svatbě).

Asi po 3 minutách jsme zaslechli podezřelý šramot, který mohla vydávat jen myš - a šlo se do akce. Myšičku jsme naháněli téměř po prázdném pokoji, protože kromě skříně, postele a ledničky tam nestálo ještě nic. No a právě za agregát ledničky naše chudinka zalezla. Obestavěli jsme ledničku prkny, ze kterých se měly stát poličky a začal hon.

Nemusím vysvětlovat, že náš soused Ádel věděl, že budeme trávit první noc v novém pokoji a že si musel myslet o českém milování prapodivné věci. Z pokoje se ozýval rachot padajících prken, úderů smetáčku i lopatky (pro akci zapůjčené z chodby) a nejrůznější, velmi neromantické vykřiky. Po 5 minutách byla akce u konce, celé patro vzhůru a my se konečně vrátili do postele k započaté romantice.

Po 2 minutách se s námi s hrozným rachotem rozložila železná postel tak, že její čelo uhodilo do stěny, kde měl Ádel hlavu, čímž byla vyražena krabice se zásuvkou. Dírou ve zdi na nás koukal soused a chrlil na nás kletby ve své mateřštině. Ráno jsme pak s manželem čelili divným pohledům obyvatel celého patra. Jeden z nich se pak s úsměvem ptal, jak dlouho trvají v Čechách líbánky.