Byl večer před Štědrým dnem. Zůstali jsme s manželem sami doma, naši malou dcerku si vzali moji rodiče a odjeli s ní na návštěvu k mé sestře. Vezli její rodince dárečky s tím, že u ní přespí a vrátí se ráno. My zatím měli připravit vánoční stromeček, aby malá měla překvapení. Já byla ve třetím měsíci těhotenství a zvracela jsem i po lentilce, tak vše bylo víceméně na manželovi.
Čančal se se stromečkem, měl ho opravdu moc hezký, já z gauče radila. Po dostrojení jsme se uvelebili u televize, v tom crnkl domovní zvonek. Muž šel otevřít a po chvíli se ve dveřích objevil jeho dávný spolužák, kterého jsme léta neviděli, sotva stál na nohou a v závěsu za ním šel nějaký mužský jako věchýtek, taky zhulený. Jako třetí se ve dveřích ukázal ten můj, rozpačitý a evidentně zaskočený situací. Hoši nám bujaře oznamovali, že si na nás vzpomněli, protože jeli kolem a „idú k nám na kafé“.
S námahou jsem vstala z gauče, a protože jsem nechtěla vypadat jako megera (tenkrát jsem si ještě občas brala servítky), šla „uvařit kafé“. Z kuchyně jsem poslouchala konverzaci na úrovni a přemýšlela, jak se nežádoucí návštěvy zbavit. Kávu jsem ještě nestačila zalít, když se z pokoje ozvala rána, cinkání a následně klení mého drahého.
Kamarádův kamarád věchýtek už nezvládl sezení na židli a skutálel se na podlahu a přitom se stačil přidržet našeho nádherného stromečku, který se samozřejmě převrátil na něj. Zůstala jsem stát jako Lotova žena, stáhla rty a odešla do ložnice, pořádně za sebou prásknuvši dveřmi. Tam jsem se v posteli rozbrečela nad zkaženými Vánocemi, nad tím, že moje malá holčička bude kvůli tátově nemožnosti bez stromečku a vůbec, že jsem si vzala takového nekňubu a navíc je mi pořád zle… a usnula jsem.
Takže jsem neslyšela, jak nekňuba vypoklonkoval nezvané návštěvníky, pouklízel spoušť a jal se znovu zdobit stromeček zbytky ozdob, které pád vydržely. Protože jich nebylo moc, sedl na moped (auto jsme tehdy neměli, jen Jawu 21) a jel ke svým rodičům vypůjčit nějaké ozdoby. Já se vzbudila uprostřed noci a zastihla manžela, jak podruhé dozdobuje náš vánoční stromeček.
Malá byla ráno stromečkem nadšená a mým rodičům jsme již s humorem líčili náš nečekaný předvánoční mejdan. Jo a s tím spolužákem to nebyl poslední zážitek. Za pár let si na nás opět vzpomněl o půl čtvrté ráno, že byl v naší vsi na tancovačce a nemá kde spát. Zvonil tím způsobem, že si opřel podroušenou hlavu o tlačítko našeho zvonku a usnul. Tentokrát již nebyl dovnitř vpuštěn.
Mysleli jsme, že to vzdal, ale kdepak. Opřel se o tlačítko zvonku mých rodičů, kteří bydlí nad námi, nakonec se můj otec ustrnul a dal mu deku. Kámoš na něj zvonil za hodinu s tím, že se mu venku špatně spí a deku mu vrací. Snad už si na nás nevzpomene!
Reditelka
Teda, to je dneska ale sešlost kamarádů za všechny prachy. Nebo za 1500 bodů? Tak nevím, co byste radši? ;)
Nový komentář
Komentáře
Takovéhle návštěvy nesnáším. Ani přes rok.
Navstevy ano,ale naprosto zadne kuraky,alkohol-vseho s mirou...
To je dobré
máš šikovného manžela,že se mu chtělo zdobyt znovu stromeček
jo nezvaní hosté to je pech
Haha to je dobré.
host do domu,hůl do ruky
taky mi takoví nezvaní hosté vadí
Takové kamarády zrovna nemusím.
Tak já bych brala toho manžela - ten můj by byl radši bez stromečku, než by ho zdobil znova!
Lepší body, než ti kamarádi
Nojo nezvaní hosté! Někdy potěší,ale někdy!Jednou k nám taky přišel manžela známý. Byl teda pozvanej. Ale vůbec nechtěl odejít! Furt povídal ,povídal,ale tak nějak o ničem! My napřed tajně ,pak už viditelně zívali ,nemluvili a jemu to vůbec nevadilo! nakonec odešel až někdy k ránu! Uf to byla noc!!!
Tak to bych zažít nechtěla.
super kamarádi.
hruza to je fakt smula
tak takové kamarády mám nejraději
Mohu jen tiše závidět...myslím toho manžela, můj bývalý se nejednou sebral s kamarády a zapomněl, že má nějakou rodinu...zrovna loni na vánoce odešel definitivně...