Stromboli – sopka, která nespí

Stromboli je skoro tisícimetrová činná sopka, která je sama malým ostrovem Liparského souostroví nedaleko Sicílie. Ostrov je velmi málo obydlený, na úpatí hory leží malá vesnička se stejným názvem Stromboli, na opačné straně ostrova osada Ginostra, jinak nic. Ostrov má krátkou silnici podél pobřeží, několik malých hotelů, pláže s černým pískem. Dominantou je sama sopka. Přitahuje milovníky vulkánů a nevšedních dobrodružství. Je sopkou, která nespí. Naopak, dává o sobě vědět každý den, několikrát za hodinu vyvrhuje své žhavé vnitřnosti. Pro tuto podívanou sem jezdí lidé z celého světa, není jich ale mnoho. Stejně, jako je málo osídlená a vybočuje z celého souostroví - je krajním ostrovem, jako by byla zapomenutým krajem. I v počtu návštěvníků si drží jakýsi přirozený odstup. Možná je to tím, že na vrchol nevede lanovka, nahoru musíte po svých, že je tu velké teplo nebo že je na ostrově jen pár malých hotýlků a restaurací. Žádné rozmazlovací turistické terno. Nebo je to obyčejný strach z malého prostoru ostrova a činného vulkánu. To všechno utváří atmosféru Stromboli. Sopky, která přes všechna úskalí láká ty, co na ni chtějí vylézt a zažít její krásu.

Když už jste na Stromboli a nemáte dopředu zajištěné ubytování, domluvte se s místními „naháněči“, kteří v přístavu čekají na nové návštěvníky. Po neústupném smlouvání seženete pokoj s kuchyňkou, klimatizací a sprchou za 50 eur pro 2 osoby. Na ostrově není kemp, stanovat se sice dá, ale od rána je strašné vedro, nikde není sladká voda, hygienické zázemí. My jsme spali první noc ve stanu na pláži. Večer je to romantické, ale ráno vás vyžene horké slunce.

Výstup na Stromboli je možný jen s průvodci. Bohužel se na vrcholku nedá přespat, jako před lety a byl to prý nezapomenutelný zážitek. Pokud se nahoru vydáte sami, ve 400 výškových metrech narazíte na cedule v mnoha světových jazycích, že pokud budete přistiženi ve vyšší poloze, zaplatíte 200 euro pokuty a vyhostí vás z ostrova. Na tak malou vesnici zde stojí celkem velká policejní stanice, myslím, že nemají na práci nic jiného, než hlídat, jestli nahoru nejde někdo sám. Průvodcovských agentur je tady několik, my jsme vyzkoušeli Magmatrek. Je snadné ji najít - třicet kroků od kostela a kostel vidíte z kteréhokoliv místa vesnice Stromboli. V blízkém okolí jsou i ostatní průvodcovské kanceláře.

Průvodci spolupracují s meteorology a místními vulkanology, a pokud jsou aktuální podmínky nepříznivé, je výstup zrušen. To se stalo nám, když jsme se chtěli přihlásit do výstupové skupiny. Tři dny zpátky sopka chrlila příliš mnoho plynů, i v den, kdy jsme chtěli jít nahoru. Zklamání vystřídala naděje, ať se přijdeme druhý den ráno zeptat, jestli se situace nezlepšila. Zapsali jsme se tedy na další den do skupiny s průvodcem Markem a doufali, že se erupce umírní. Navíc jsme měli štěstí, skupina nebyla plná a bylo pro nás dva místo. Výstup se dá zarezervovat přímo na místě, ale i dopředu buď po telefonu, nebo e-mailem, což jsme nevěděli.

Další den byl mým šťastným. Sopka se umoudřila, výstup byl povolen. Celá skupina měla sraz před pátou odpoledne před kanceláří Magmatrek. Dobré pevné pohorky, čelovka, zásoba pití, oblečení včetně teplejší bundy na noc byla podmínkou. Pokud někdo něco neměl, musel si to jít vypůjčit naproti do obchodu Totem Treking (měli tam půjčovnu potřebných věcí pro výstup). Kancelář zajistila v rámci platby 20 Euro za výstup půjčení helmy a respirátor pro sestup. Když se všichni zkompletovali a průvodce zkontroloval, zda všichni všechno mají, vydali jsme se na sopku. Cesta vedla nejprve po kamenném chodníku, následně vysokým rákosem a křovinami, čím výš stoupáte, tím je terén kamenitější, stromy a klestí ohořelé. Poslední třetina výstupu vede kamením, kusy lávy a popelem. Výstup trvá asi dvě a půl hodiny, záleží na tempu skupiny. Cílem je vyjít na vrchol, když zapadá slunce, setmí se a jde tak se vším všudy pozorovat proti tmavé obloze žhavé krátery, pravidelné výbuchy a erupce.

Krátery jsou dobře vidět - stojíte totiž v relativně bezpečné vzdálenosti nad nimi. Nejvyšším bodem je vrchol Vancori (924 m). Sopečné erupce ale probíhají o téměř 200 metrů níž, v kráterech na severozápadním úbočí, nad svahem Sciara del Fuoco.
Na tuto podívanou, při které si připadáte jako v extázi, máte dvě až tři hodiny. Všichni si vybalují foťáky, kamery, sama jsem byla natolik stržena atmosférou soptícího vulkánu, že jsem ostatní ani nevnímala. S helmou na hlavě a s foťákem na stativu jsem se snažila zachytit jednotlivé erupce, celé to pekelné místo. Stromboli je magická, krásná, tak živá...
Není divu, že patří mezi sopkami k elitě - je činná, každých 10-20 minut vytvoří větší či menší erupci žhavého magma, které z ní vyletí jako špunt z přetlakované láhve. Má asi pět různě velikých kráterů a ty na střídačku vypouštějí do vzduchu žhavé pumy, sršící ohňostroje. Stála bych tam celou věčnost, od této pulzující scenérie se nedá dobře odtrhnout. Polapí vás se vším všudy.

Po vymezeném čase ale průvodce zavelí k odchodu. Sestupuje se opačnou stranou sopky, cesta je příkřejší a rychlejší. Díky zvířenému dusivému prachu a písku se hodí papírový respirátor od Marka. Sestup nám trval necelou hodinu. Pot, mraky prachu a únava se podepsala na našem vzhledu. Špinaví, ale šťastní, že jsme ji viděli. Posledním požitkem dne bylo studené pivo v půlnočním baru u kostela, vrátilo nás do nálady tam nahoře, byli jsme plní zážitků a euforie.

Kromě výstupu na sopku není na ostrově moc co dělat - tedy pokud se nechcete slunit na pláži s černým pískem. Můžete se nechat přemluvit, jako se to stalo nám a pronajmout si na večer loďku s pozorováním erupcí lávy z mořské hladiny. Naše zkušenost je, že jsou to vyhozené peníze. Parkujete pod kráterem, zíráte do nebe, a i když je jasná obloha, kromě občasných chuchvalců prachu a čmoudu se žádná láva na nebi neukáže. Lodivod jen krčí rameny, že jindy to vidět je... Ale je to jen obchodnický trik. Tak, jak to vidíte pří výstupu, to dole nikdy nemůžete vidět. I kdyby byl vidět jen malý záblesk. Prožitku z vrcholu se nemůže vyrovnat.

Vedle Stromboli jsou zajímavé i ostatní vulkanické ostrovy. Zbylé dny jsme ještě strávili na ostrovech Lipari a Vulcano. Na pevnině jsme také s průvodci vyšli na Etnu, ale Stromboli byla jedinečná. Pokud máte rádi sopky a hlavně ty co nespí, udělejte si na ni výstup. I když jdete s průvodcem, stojí to za to! Věřte, že pohled zespoda vás nemůže uspokojit! Když pak srovnáváte s tím, co zažijete na vrcholu.

Kdy jet na Stromboli?

Nejlépe na jaře a v létě. Pro měsíce mimo prázdninovou sezónu je upraven jízdní řád lodních spojení mezi ostrovy. V zimě díky silnému větru a vlnám není jistota, že lodě vůbec vyjedou, jízdy se ruší.

Jak se dostat na Stromboli:

Letadlem na Sicílii buď do Palerma nebo do města Catania, místní dopravou do Millaza nebo vypůjčeným autem.
Letadlem do Neapole a odtud trajektem na Lipari.

Autem z Prahy 2100–2500 km do města Milazzo, Sicílie (trajekt z Messiny) Délka se mění podle toho, jestli pojedete po východní nebo západní italské dálnici, v jižní části je dost rozkopaná, nedá se jet rychle. Na jihu Itálie mějte u sebe hotovost, u řady benzinek se nedá platit kartou. Milazzo: Lístky na trajekt i pro parkování seženete v přístavu, v ulici Via del Mile. Auto zaparkujte v přístavu v ulicích s modrou zónou, lístky na parkování sežene v jedné nenápadné přístavní kavárně u pokladny. Je to s podivem, ale tak to tady funguje. Takto jsme parkovali pět dní, nikdo auto neodtáhl, ani nevykradl.

Rady na cestu:

• Pro výstup na sopku potřebujete: dobré boty, vodu, pohodlné oblečení a něco teplého (večer je zima), čelovku. Pokud něco nemáte, vedle kanceláře je obchod a půjčovna (Totem treking), kde vám všechno za pár Euro půjčí. Výstup s průvodcem stojí na osobu 20 Euro, v rámci ceny je půjčení helmy.
• Cestovat po Liparech je snadné, všude staví rychlé lodě „rakety“, které vás zavezou do Milazza na pevninu. My jsme cestovali s Ustica Lines www.usticalines.it , lodě jedou často, několikrát za den.
• Zkontaktujte dopředu průvodcovskou kancelář, například Magmatrek www.magmatrek.it, domluvte si termín výstupu. Můžete si to zajistit na místě, ale nevíte, zda skupiny nebudou plné.
• Na Stromboli není kemp, dá se spát v přírodě, ale je velké vedro. Pobyt nabízejí drahé hotely nebo soukromníci - doporučuji smlouvat. Ostrov není moc osídlen, možností ubytování není tolik.
• Ve vesnici normálně fungují tři supermarkety, restaurace, jsou zde bankomaty, dá se platit kartou. Ceny jsou srovnatelné s pevninou. Snídaně se dá koupit v kavárně - sladké koláče a kafe.
• Trajekty přepravují z Milazza i auta, ale je to dost drahé a na Stromboli jej nevyužijete - vesnice si uchovává svůj původní charakter: úzké uličky jsou nepřístupné pro auta, malé domky nenarušuje žádná moderní zástavba.