„Kdybych měla řešit ty každodenní stresy jídlem, tak jsem do roka pěkná koule,“ směje se Aneta. Tato pětatřicetiletá podnikatelka si našla vlastní způsob, jak nepříjemné stavy stresu řešit. Dělá si radost nákupy a čas od času to prokládá nějakou tou sklenkou vína.

„Před deseti lety jsem se pustila do vlastního podnikání a musím přiznat, že začátky byly opravdu krušné. Žila jsem doslova z ruky do huby, jak se říká,“
vzpomíná Aneta a vypráví dál: „Abych byla schopná rozjet vlastní značku, přestěhovala jsem se zpět k rodičům a všechny peníze jsem investovala do mého snu. Za tu dobu jsem nejen poznala, jaké to je nemít finance, ale také jak se odříznout od všech přátel a budovat jen to, na co jsem vše vsadila.“

Aneta u rodičů bydlela celé tři roky, než se byla opět schopná postavit na vlastní nohy, najít si podnájem a přestala být závislá na cizí pomoci. Přestože to bylo podle ní velmi těžké, hodnotí to jako tu nejlepší školu.

„Víte, kromě toho, že jsem fakt živořila, jsem tehdy měla také tu nejlepší postavu,“ směje se a říká: „A přestože už mám dokonce hypotéku a mému podnikání se hezky daří, stresu, problémům a nějakému občasnému zakopnutí se bohužel nevyhnu.“

„Já nejsem typ ženský, která by pak vycukaná přišla domů a snědla celý čokoládový dort jako Bridget Jones. Já se své smutky radši řeším po svém – v mých oblíbených obchodech s kosmetikou, oblečením a botami, anebo se skleničkou toho nejlepšího italského vína.“


Aneta ale přiznává: „Ano, občasné nákupy jsou asi fajn, ale je pravda, že já už asi ani jinak ty nervy nejsem schopná zvládat. Občas jen tak vyrazím do oblíbeného butiku, koupím si pár kousků, aniž bych si je zkusila a mnohdy je pak najdu doma po pár měsících ve své šatně, v té stejné tašce z obchodu, v níž jsem si je odnesla a stále i s cedulkami. Líto mi to sice není, ale uvědomuji si, že jsem marnivá a léta odříkání se na mě dost podepsaly.“

Mladá podnikatelka si je také vědomá své vášně v dobré víno a přiznala se, že si večer bez alespoň jedné skleničky nedovede představit. „Víno miluji tak moc, že jsem si dokonce udělala someliérský kurz, čímž si mnohdy asi omlouvám to množství lahví vína u mě doma, a i tu moji potřebu pít denně,“ říká Aneta.

„Alkohol je tou nejrychlejší náplastí na můj adrenalinový styl života a veškeré stresy. Když večer přijdu domů, mám všeho plné kecky a sklenka červeného je to, co mě umí zlepšit náladu. Stejně tak jako mé pravidelné nálety na obchody.“


Na závěr Aneta dodává: „Dokud jsem single a nemusím se nikomu zpovídat a obhajovat tak mé závislosti, dělat to rozhodně nebudu. Ale možná, až přijde nějaký muž, snad ten pravý, mi přinese do života trochu jiné plány a radosti, které zaplaší i ty největší stresy na světě.“

Také si přečtěte:

Reklama