Na závěr dnešního úsměvného dne přihodím jednu historku, která se stala na společné dovolené v Maďarsku, kam jsme za dob mého mládí jezdili s rodiči a ještě dvěma dalšími rodinami.

Jedna z těch dvou rodin měla tehdy asi tříletou holčičku Zdeničku. Roztomilou, upovídanou a patřičně zvědavou.

 

Jednou jsme stáli způsobně frontu na zmrzlinu. Bylo vedro, takže jsme byli oblečeni jen tak lehce plážově. Můj tatínek měl na sobě froté kraťasy a tričko.

 

Malá Zdenička se kolem nás motala a ve frontě se už pomalu nudila a přemýšlela, jak by se rozptýlila. Jak se tak připletla k mému tátovi, měla svá očička přesně v úrovni…no, však víte čeho. I zaujalo ji to, hbitě vymrštila ručku, zajela pod froťáky, mohutně zatahala a bezelstně a pěkně hlasitě se zeptala: „Strejdo, co to tady máš?“

Strejda zrudnul, zblednul a zakoktal… a než se zmohl na nějakou kloudnou odpověď, předběhl ho pohotový tatínek malé Zdeničky: „Strejda tam má vrabečka, Zdeničko.“

To se samozřejmě mého otce dotklo a stejně pohotově opáčil: „Jdi k tatínkovi, Zdeničko, ten tam má ptáka Ohniváka.“

 

A to je pro dnešek vše, milé čtenářky. Přeji Vám hezký večer a zítra se na Vás těší editorka Markéta Kubisková.