„Tohle se ti jednou ve zlém vrátí, uvidíš! Strčí tě do důchoďáku!“ vyhrožoval dědeček naší mámě, když jsme se vůči ní, podle jeho poněkud starosvětského názoru, chovali drze.
Strčit někoho do důchoďáku bylo a doposud je podle mnoha lidí příznakem nevděčného chování dětí vůči rodičům či prarodičům. Za určitých okolností tomu tak samozřejmě může být. Pomalu a jistě se ovšem blížíme k tradici západních zemí, kde si senioři sami vybírají domovy důchodců, a chtějí-li do těch luxusnějších, předem si na ně šetří.
Našinec má zřejmě zkušenost s tím, že sehnat místo v domově důchodců není nikterak snadné. Obzvláště do těch lepších jsou dlouhé pořadníky, a pokud nepodpoříte svou žádost tlustou obálkou, může se vám snadno stát, že se dědeček nebo babička nedočkají. Zároveň jsou ovšem některé domovy důchodců stále spíše domy hrůzy – se seniory se v nich zachází jako s kriminálníky, nedávno dokonce zazněl požadavek vytvořit speciální domov důchodců pro takzvané „nepřizpůsobivé seniory“, se kterými bude zacházeno přísněji – zkrátka takový důchodcovský pasťák.
A tak si čím dál tím víc starších lidí raději hledá místa v soukromých zařízeních, protože doufají, že zacházení v těchto „domech klidného stáří“ bude lepší. Právě pro tyto lidi vznikl ubytovací řetězec se službami pro seniory Senior Park. Na rozdíl od běžného domova důchodců jde spíše o penzion s byty povětšinou 2+kk a s pečovatelskou službou. Rizikem této větší svobody ovšem je, že pokud zemřete, nemusí vás nikdo nějakou dobu postrádat, jak se ukázalo nedávno v Brně. Na druhou stranu, stačí si domluvit návštěvy pečovatelky...
S růstem počtu lidí v důchodovém věku – už dnes bydlí v 390 domovech přes 37 tisíc lidí – se stavba zařízení pro seniory stává výnosným byznysem. Díky nedostatku konkurence je však ubytování v těchto domovech stále velmi drahé – s nějakou tou péčí vás vyjde měsíčně i na 30 tisíc.
Už plánujete, kde strávíte stáří? Postaráte se o sebe sama, nebo spoléháte na děti? A kde jsou vaši prarodiče a rodiče? Jak přistupují k problému oni? Považujete odchod seniora do domova důchodců za selhání dětí nebo za přirozenou věc, se kterou by měl každý počítat?
Nový komentář
Komentáře
jednoznačně si najměte pečovatelku! Já sem se o babičku starala měsíc poté, co ji pustili z nemocnice, je to strašně psychicky i fyzicky vyčerpávající, navíc jak to vypadá,tak se budete starat i o tchána. Sme to měli totéž, děda 83 let, v životě si neuvařil ani čaj, on se teda teď snaží, ale přece jen...starýho psa novým kouskům nenaučíš a bábi ho měla naučenýho doma ani talíř neumít...
fialinka: Je mu 79 let, dělá co může, ale nikdy nevařil, nikdy se nestaral o nemocného člověka. Navíc babička už potřebuje skutečně nepřetržitý dohled a to prostě pro jednoho člověka není. Jenom mu nedochází, že to chce opravdu profíka, že babička bude potřebovat opravdu odbornou péči. Mmch. ani moje švagrová, která je zdravuška a už pár let se stará o brách (na vozíku) mi říkala, že pokud bude z bráchy ležák, tak k nim bude docházet pečovatelka. Že to prostě nejde jednou osobou zvládnout bez poškození celé domácnosti.
Kuře: ahoj, přečetla jsem tu diskusi a myslím, že máš naprostou pravdu, ještě mne napadlo - jak je na tom tchán, ten se starat nemůže? myslím teda fyzicky, ne finančně.
barkl2: Máš pravdu, dávky jsme vyřídili (teda čekáme na rozhodnutí úřadu). A o peníze mi taky moc nejde, i když můj příjem je mizivý, protože mám třetinový úvazek kvůli dětem. Podle možností a potřeby jim budeme přispívat. No a moje fyzická pomoc - už teď jim vozím nedělní oběd+moučník ( k nám přijet nechtějí a já to chápu), vyžehlím, trochu poklidím, počkám u babičky, aby tchán mohl sám ven, pomůžeme na zahradě...
Jde o to, že podle tchána jsem měla zhodit svůj život a jít k nim dělat pečovatelku skříženou se služkou. ALe to jsem se orzhodla, že ne, tohle neudělám.
Info pro ty, kteří o někoho pečují, či pečovat v blízké době budou.
Je tady zavřené auditko POB (péče o osobu blízkou).
Zájemci, kterých se problematika týká mi můžou napsat vzkazíkem o vstup.
Myslím, že kuřeti ani tak nejde o sociální dávky, píše přece, že chodí do zaměstnání (učí ve škole) a její manžel přispívá do spol rozpočtu 80% tak mají příjmy celkem slušný. Pokud je to tak, jak to vyplynulo, tak mě ani není divný požadavek tchána, když očekává pomoc od rodiny svého zajištěného syna. Kuřeti radím, zaplatit pečovatelku, přijet je častěji navštívit.., ale určitě si zbytečně nehuntovat zdraví,zvláště když má malé děti. Ty ji opravdu potřebují.
Kuře: moje babička měla nádor na jaře, nezhoubný, zato o velikosti 10*6 cm. Utlačoval mozek. Operace byla úspěšná a teď babi nepoznáváme jak ožila a je čilá. Nádor měla v hlavě asi dva roky. To období, kdy to doktoři zjistili & operace byly strašné, rovněž sme museli řešit jako rodina situaci, jak bysme to zařídili pokud by se operace nevydařila a stal by se z ní ležák (babičce je 78 let a nikdo nevěděl co se stane, když se nádor vydělá). Ono to není vůbec tak jednoduché, jak si někteří myslí....
Co se týče péče, tak už ti to tady asi někdo radil, nečetla jsem vše. Poskytování péče upravuje zákon o sociálních službách. Mrkni na http://www.mpsv.cz/cs/9 Informuj se na sociálce obce s rozšířenou působností. Příspěvky jsou 2000, 4000, pak tuším kolem 6000 a 8000 měsíčně, dle zdravotního stavu. Více info na http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky_odpovedi_22-rev2.pdf
Je určen na úhradu péče, je jedno kdo ji vykonává (pečovatelka, osoba blízká...). Musím ale upozornit, že to docela trvá - sociální pracovnice provede šetření tak za měsíc, pak posouzení stavu..nám to trvalo asi 4 měsíce. Peníze se pak dostanou zpětně i za tuto dobu.
Tak 15x do měsíce vidím v práci, co dělá Alzheimer s lidmi a doufám, že rodiče tak nedopadnou... Natož já nebo manžel!
Tanzánie: tchýně účet nemá a já to nedostanu,protože je svéprávná.Samozřejmě, že nechce aby se prachy posílaly na účet, ale složenkou do jejich ruk. Když neotevře pošťačce,vezmu šek,vrátím ho s prosíkem na poštu o znovudoručení
Kuře: Nevím, odkud jsi, ale zkus se podívat např. na : http://www.hospicbrno.cz/
ať víš, jaké jsou možnosti.
V žádném případě na sebe nepřebírej veškerou péči. Nemáš na to kvalifikaci ani fyzické fondy. Tvoje rodina a děti jsou na prvním místě. Pokud jste měli s tchýní dobré vztahy, tak pochopitelně pomáhat budeš, ale jen do hranice Tvých fyzických i psychických sil.
Držím Ti palce, ať to s veškerou dostupnou pomocí zvládneš.
Nyotaimori: Ne, není moje matka. Ale je to člověk, se kterým se už 13 let často vídám a který můj život hodně ovlivnil. A pokud se totálně vykašlu na člověka, který je mi blízký (i když je fakticky cizí), tak si to sama se sebou nesrovnám. Jasně, nezničím sebe své nejbližší, ale v rámci svých sil se budu snažit pomoct. Od tchána moc rozumu čekat nemůžu - v jeho věku a se vzděláním vyučeného dělníka si sám ani nevyřídil žádost o dávky.
Kuře: tchán si ji bral v dobrém i zlém, bude pobírat vdovský důchod, tak ať kmitá
Čech jeden pohodlnej chamtivej!!!!!
tornado-lou: Rozumím ti, pro babičku je to teď něco jako soukromý horor. I když si stále méně uvědomuje, co se děje. Byla jsem varovaná, že to taky můžou být dva roky, záleží na tom, jakou část mozku nádor utlačí...
mam-ča: to vypada jako moc dobra rada. snad to v tomhle pripade pomuze.
Kuře: bude to tezky, ale tak nebo tak, asi to nebude trvat dlouho. zni to blbe, ale neni to tak mysleny
Kuře: Zdravotní stav Tvé tchýně vypadá dost beznadějně. Zkuste se obrátit na nejbližší Hospic, zda by Vám pomohli. Většina hospiců půjčuje za mírnou úplatu veškeré pomůcky pro ležící pacienty,(polohovací lůžko, gramofon
, kolečkové křeslo, ap.) a formou "mobilního hospicu" poskytuje i služby pečovatelky, lékaře a sester. Část služeb je hrazena ze zdravotního pojištění, část si zajišťují Hospice prostřednictvím charity, a jen malou část doplácejí příbuzní pacienta.
Poskytují navíc i psychologickou pomoc pro nejbližší příbuzné, ve Vašem případě asi tchánovi, který je možná nepříjemný až agresivní z toho, že je z dané situace bezradný.
V tomhle mám celkem jasno, sama už potřebuji pomoc od rodiny, takže o své rodiče se postarat nebudu moci, jestli to jednou budou potřebovat. A na děti se nespoléhám, není to jejich povinnost.
Je otázka času, kdy podobnou situaci bude muset řešit každá z nás.
Ať se nám to dnes líbí či nelíbí.
Ch.Z. Kochanská: ideální stav
My máme s přáteli plán. Na důchod si koupíme společně velkou chalupu. Budem tam bydlet a jak někdo umře, vždy ho zakopem pod jabloní a o jeho důchod se rozdělíme
pajda: Nic tě mrzet nemusí. Pokud bych byla tak blbá a tu péči převzala, tak bych potřebovala stálou pomoc (tedy nereálnou) a pokud budu platit pečovatelku,tak se mi život zase tak moc nezmění. Jenom budu o něco víc šetřit.
Jinak - představa tchána, že Jakuba dám v 6:30 do školky a Jáju do družiny a od 7:00 budu u nich do 16:00 dělat služku, abych v 16:30 vyzvedla Jakuba a v 16:45 Jáju, to mne opravdu rozesmálo. Nechápu, jak si mohl mylset, že dám dvouleté dítě na celý den do školky, aby nemusel on umývat zadek své ženě....