Komu by se chtělo věřit na náhodu ve chvíli, kdy jsou okolnosti toho, co se stalo, tak poetické? Každý z nás určitě prožil v životě situaci, kdy mu bylo než „náhoda“ bližší třeba „posel shůry“. 

No řekněte, jestli už jste někdy nepoužili větu „Toho mi poslalo samo nebe“.

To by jeden nebeské bytosti dost možná i urazil, když by JEJICH snahu ocenil slovem „náhoda“. Navíc nevíme, koho skutečně kdy nebe pošle a kdo je jen dílem shody okolností.

Jako třeba v tomhle případě:

pNedávno jsem TADY o téhle slečně mluvila.

Je to ta dívka, kterou znám snad od jejích šesti let a kterou jsem ve zmíněném článku přirovnala k radlici sněhového pluhu po té, co šla chudák v kalamitě z Vysočan na Prosek nedostatečně oděná pěšky.

Její příběhy mám z první ruky, neb u nás často pobývá, protože je mimopražská a v metropoli pracuje.

Ten den, bylo to teď, 31. 12. 2010, se s námi loučila plná očekávání a natěšená. Vypadala jako princezna.

Aby taky ne, když se, jakožto nezadaná, chystala strávit Silvestra v domovském Štětí, ve společnosti svých přátel, sestávajících vedle kamarádek také z nezadaných pohledných kamarádů.

„Pájo, a jede tam autobus skutečně dneska?“ ptám se.

„Jasný, jede, koukala jsem na net. Je to tam napsaný, koukala jsem dvakrát.“

„Já raději jdu, teto, je jedinej, tak ať mi neujede.“

Vyplula ze dveří a nabrala směr do Holešovic na nádraží.

Teď už nechám povídat přímo aktérku příběhu:

„Přijela jsem tam o dobrých patnáct minut dřív, čehož jsem záhy zalitovala, neb, jsem měla po pěti minutách dobře nášlápnuto na totální podchlazení organizmu a následně i na omrzliny. Autobus nikde. I poptala jsem se jakési paní, jestli stojím správně tam, kde pojede spoj do Štětí.

„Dneska do Štětí nic nejde,“ pravila starostlivě.

Mýlíš se, babi, napadlo mě v duchu a počastovala jsem ji shovívavým úsměvem. Autobus ale stále nikde a už bylo dobře deset minut po té, co měl jet.

Přijel spoj do Mladé Boleslavi. Sama jsem nevěřila v úspěch, ale pro jistotu jsem se rozhodla zeptat řidiče.

Vlivem námrazy jsem ovšem do autobusu nastoupila obličejem napřed, a to ještě v úrovni jeho zablácených pohorek.

„Hehe, ledovka,“ pravila jsem a vzhlédla. Cítila jsem se trapně. No, alespoň že mi ještě k tomu nezplihla hlava.
„Náhodou, do Štětí nejedete, že?“
„NE.“
„A prosím, kdy jede autobus do Štětí?“
„Dneska tam žádný nejede.“
„…Ale… na internetu je, že jede...“
„Ne ve svátek.“
„Ale dnešek je tam jako pracovní den…“
„Není!“
„Je!“
„Hele, děvče, jedete do Boleslavi, nebo ne?“
„Ne.“

Vystoupila jsem a chtělo se mi brečet. Namísto toho jsem zvolila sebevraždu umrznutím a posadila se na lavičku. Odevzdaně jsem pozorovala asfalt.

Náhle se objevil ON.

„Copak? Ujelo vám to?“
„Ne, přišla jsem tady počkat na Novej rok,“ povídám sarkasticky.

Byl mladý, příjemný, vypadal úplně normálně. Tak pětadvacet. Přesto se mi nechtělo s ním povídat. Měla jsem v plánu zmrznout.

„Asi  ti není teplo, co?“
„Jsi Mrazík, nebo co?“
„Ale ne, jsem na tom podobně, měl jsem tady vyzvednout přítelkyni, ale vypadá to, že do Nového roku už spolu nevstoupíme.“
„To je mi strašně líto.“

Nebylo mi to líto, bylo mi to v tu chvíli fuk. Ale logicky člověk řekne tuhle frázi. Přece bych mu neříkala nic zlýho. Vrátil se mi trošku soucit a slušné vychování. Ale přesto, mně se někde za chvíli budou bavit kamarádi a já …? Já ztroskotala tady a pojedu do řiti.

„Hele, a kam jsi chtěla jet?“
„Do Štětí.“
„Odvezu tě tam, chceš?“

Naprosto nikdy bych si nesedla do auta s cizím klukem, který mě oslovil na nádraží. Naprosto nikdy, a kdyby mi to někdo vyprávěl, řekla bych o něm, že je sebevrah. Nechápu jak to, že jsem řekla:

„To bys fakt udělal? Ježíší ty seš tak hodnej!“

Měl Oktávku, vytopil ji, byl milý, nevtíravý a celou cestu jsme si povídali.

Strávil s náma celýho Silvestra! Nepil, a přesto s ním byla zábava. Prostě úplně normální slušněj kluk. Domů jel někdy po páté. Škoda, že nebyl absolutně můj typ.

„Víš, co si, teto, myslím?“ povídá mi Pája nakonec, „ Že to byl nějaký novoroční zázrak. Prostě mi ho poslalo samo nebe. Jako nějakýho strážnýho anděla, či co. Ty tomu teto přece musíš rozumět.“

Jasně, že tomu rozumím, a rozhodně si nemyslím nic jiného.

Vy ano? :)

Reklama