shutterstock-1926765407.jpg
Foto: Shutterstock

Vezmeme-li v úvahu, že dýcháme přibližně 23 000krát denně a spotřebujeme více než 130 metrů krychlových vzduchu, čich je jednou z nejdůležitějších součástí našich životů. Přesto jíme rádi jídlo, které spíše páchne.

Když cítíme vůni těstovin s italskou omáčkou z rajčat, vonné molekuly se dostanou do nosní dutiny a zachytí je sliznice, která obsahuje čichové receptory. Skládají se z pěti milionů buněk nabitých „řasinkami“, které jakmile přijdou do styku s vonnými molekulami, přenášejí zprávu do specifické oblasti našeho mozku, prostřednictvím čichového nervu. Přímý kontakt mezi nosem a mozkem vysvětluje, proč jednotlivé pachy vyvolávají různé emoce.

fb.jpg
Foto: Shutterstock

Když něco smrdí, obvykle bývá naše reakce jasná. Věc považujeme za zkaženou a vyhodíme ji. Jenže třeba páchnoucí sýry, durian nebo kyselé zelí také páchnou, přesto se těchto potravin nemůžeme nabažit. Lidé dokonce cestují po celém světě, aby si mohli na nejrůznějších smradlavých pochoutkách smlsnout.

Čicháme je zadní stranou nosu

Proč chceme tedy například smradlavé sýry vůbec jíst? Sirné páchnoucí složky stimulují jedinečnou kombinaci receptorů, které nám vyšlou signál, že jídlo sice smrdí, ale přesto by bylo dobré ho ochutnat. Když nakonec sýr sníme, aromatické sloučeniny se uvolňují v ústech a čicháme je úplně jiným způsobem, zadní stranou nosu. Mozek si v tu chvíli položku ošklivý zápach přejmenuje na něco jako chutný pach.

Tomuto kouzlu se říká zpětná vůně. Mozek se zatočí z kombinace páchnoucí krémové a uklidňující chutě, která na jazyku způsobuje zcela jiný zážitek, než když jíme klasické potraviny. Zkrátka ač chceme nebo ne, náš mozek často nechce soudit knihu jen podle obalu!

Reklama