Ahoj ženy-in a redakce.
U nás se strašilo hlavně zlými muži. Máma se rozvedla, táta ji prý bil (já nevím, byla jsem ještě moc malá) a od té doby skoro za každou větou zaznělo „Chlapům se nedá věřit".
Taky večer jsem nesměla nikam chodit - chlapi jsou přece násilníci a mohli by mi něco udělat. Ani s kamarády jsem nesměla - co na tom, že jim bylo náct, už spadali pod kategorii nebezpeční chlapi.
Ráda bych řekla, že se to na mně nepodepsalo, ale bohužel...
Mám k mužům prostě nedůvěru - nějak nemůžu sama sebe přesvědčit, že nemyslí furt na to jedno... A nedávný rozpad vztahu mi taky moc jistoty nedodal - partner byl přesně ten případ „zlého muže". Nebo jsem z něj takového udělala, protože jsem to od něj podvědomě očekávala :(. To aspoň říká on...
Nevím, ale myslím, že děti by se strašit neměly. Samy poznají, že život není žádný med, tak proč je ještě strašit?
Lenka
Děkujeme za pěkný, i když smutný příspěvek a držíme palce, abyste našla toho pravého, který Vás přesvědčí, že na světě nejsou jenom ti zlí muži.
Nový komentář
Komentáře
Já taky myslím furt na to jedno