Chcete si pořídit tvora, který vypadá jako z jiné planety, stojí přibližně dvacku, na stravu a byt je nenáročný, a míníte si ho užívat přibližně půl roku?

 

Pořiďte si strašilku nebo pakobylku. I přes svůj strašidelný vzhled nekoušou, nebodají a vnějšímu světu se brání pouze svým maskovacím zbarvením.  I když pozor, některé strašilky mají na těle imitace trnů a pokud ji neopatrně zvednete, sklapne nožky a může to pěkně píchnout.

 

Jak vypadá její byt?
Nejlepší je vyšší terárium o velikosti minimálně 40×25×25 cm, nahoře přikryté nejlépe drátěným pletivem. Nádoba nesmí být na přímém slunci, nejlépe je světlé až polosvětlé místo. Co se týká teploty, strašilky i pakobylky vydrží krátkodobě i teplotu kolem 5 stupňů, ovšem při teplotách nad 30 stupňů Celsia hynou, to se může snadno stát, bude-li na terárium svítit sluníčko. Nejlepší je tedy kolem 20-25 stupňů Celsia.

Dno terária pokryjte pískem nebo jiným vhodným substrátem (je fakt, že stačí i papír) a zapíchejte do něj suché větvičky, po kterých budou strašidýlka šplhat.

 

Důležitou součástí jejich příbytku bude také jejich potrava, přesněji listí… růže, maliník, ostružiník, šípek. Ale některé exempláře si pochutnávají i na jiných listech, třeba na březových.  V létě není s potravou problém, v zimě lze použít domácí rostlinu voděnku nebo se porozhlížet po ostružiníku, který je zelený i v zimě. Lze použít i nasušené větvičky, ale já osobně doporučuji pořídit strašilku raději zjara, jejich „životnost“ bývá tak do zimy. Živé větvičky dáváme do nádobek s vodou, nejlepší je nějaká uzavíratelná nádoba, do které napícháme dírky pro větvičky. Asi jednou za dva dny vyčistíme spodek terária.

A na závěr: Strašidýlka moc ráda pijí, takže jim občas oroste příbytek. Nebo jim můžete v rámci pěstování citových vazeb nabídnout kapku vody na prstě. Pijí opravdu rozkošně.

 

Zamilujete si ji 

Je to mazlíček z kategorie těch táááák ošklivých, až je prostě budete muset milovat.
Jednou jsem si v záchvatu soucitu koupila poslední živou strašilku mezi ostatními umírajícími ve zverimexu a strávila se mnou třičtvrtě roku krásného života plného podstrojování těch nej nej lístečků, vybraných kapiček vody a postupně si ji zamilovali i ti, kteří se jí zkraje štítili… Zkuste to…

A nebojte, když jsem ji doma vybalila ze skleničky od tatarky, tak se mi při detailním pohledu taky udělalo mdlo a tajně jsem doufala, že nepřežije noc...

 

Někteří jsou okřídlení

Samečkové některých druhů strašilek jsou okřídlení. Trpěla jsem představou, že chci jedině samičku, neboť představa, že tohle 15 cm dlouhé cosi letící ve vzduchu a přistávající mně na hlavě, tak to by mi způsobilo nejméně šok.

Ale jak jsem se dozvěděla od zkušenějších, nelétají, maximálně trošku popoletují. To je sice uklidňující, ale stejně mám dojem, že jakýkoliv rychlejší pohyb tohoto tvora by mě značně znejistil. Přece jen visící na větvičce se mi líbí víc…

 

Máte-li zájem o více  srozumitelně podaných odborných informací, pak doporučuji opravdu hezké stránky www.strasilky.cz.

Reklama