I já mám své strašidelné zážitky, i když trochu z jiného soudku.
Přiznám se, že se obvykle moc nebojím. Většinou jde jen o takové to mrazení, kdy člověku naskakuje husí kůže. Mám hodně bujnou fantazii a když jdu spát po nějakém strašidelném filmu, tak vidím bubáky všude. Nakonec, ale vždy strach překonám a vejdu do tmavého pokoje, rychle se zakutlám pod peřinu a strach mě přejde.
Kdy se opravdu bojím, tak to ve snech. Obvykle mám období, kdy se mi zdají strašidelné sny vždy na jedno téma. Když jsem byla hodně malá, zdávaly se mi sny o válce. Vždycky mě v tom snu pronásledovali příslušníci SS a já jsem se jim schovávala. Pokaždé mě dopadli a já jsem se v hrůze a potu s bušícím srdcem budila.
Pak jsem měla období, kdy jsem zhlédla pár katastrofických filmů o výbuchu sopky. V té době mě sopky přímo fascinovaly (jednu vyhaslou máme za barákem - Uhlířský vrch v Bruntále a dalších několik za městem). Hodně jsem se o ně zajímala, a tak není divu, že se mi o nich zdálo. Pokaždé v mé blízkosti nějaká sopka vybuchla a začala se přímo na mě valit rozžhavená láva. A já jsem před ní utíkala a utíkala, ale pokaždé mě dostihla a já se v potu a hrůze budila. :-)
Když dávali v TV poprvé film Twistr, tak se mi zase pro změnu zdálo, že mě pronásleduje tornádo. Kam jsem zahla, zahnulo i tornádo :-D
Jednu dobu se mně zdávalo i o zmijích. Musela jsem projít určitým úsekem a všude bylo plno zmijí a ty se po mně natahovaly a chtěly mě kousnout. A já jsem nutně musela tím místem projít. Tak jsem mezi nimi opatrně našlapovala a uhýbala před kousanci. No hrůza a děs! Fujtajbl! Ještě teď je mi z toho zle. A k těmto snům mě přivedl jeden opravdu nepříjemný zážitek.
Máme malinkou chaloupku v Jeseníkách, hned u lesa. Když jsem byla mladší, jezdili jsme tam pravidelně o víkendech a trávila jsem tam nejedny prázdniny. Kolem chaloupky je plno krásných prosluněných paloučků, kde se rády vyhřívají zmije. Od mala jsem mezi těmito krásnými a velmi užitečnými potvůrkami vyrůstala. Rodiče mě ponaučily, jak se mám chovat, abych se vyhnula jejich kousnutí. Naučily mě tato zvířátka obdivovat a mít je ráda. A tak jsem se vždy chodívala opatrně na jedno místečko dívat a pozorovat je. Nevěřili byste, kolik barevných variant může zmije mít.
Jednoho dne jsem se vydala se svým malým (asi 4letým) bráškou do lesa. Rodiče se o mě nebáli. Bylo mi tehdy
Tehdy bylo krásné letní odpoledne a já jsem se rozhodla, že svému bráškovi ukážu pulce a taky zmije. Věděla jsem, že se pravidelně vyhřívají na jednom velkém kameni. Jenže jsme v té době z nějakých důvodů nebyli dlouho na chalupě a toto místečko zatím trochu zarostlo. Když jsem tedy zahnula na ono místečko, nebylo žádný kámen vidět. V klidu a bez starostí jsem si vykročila, brášku jsem držela za ruku a vydala jsem se kámen hledat.
Najednou jsem se intuitivně zastavila a sklonila hlavu. Krve by se ve mně v té chvíli nedořezal! Stála jsem těsně u kamene a asi
Když jsem dobíhala domů, tak už zdálky na mně táta volal, ať se jdu podívat na dvě krásné zmije. Jedna byla albín! Mně se v té chvíli udělalo pořádně zle, div jsem z toho neomdlela!
Když jsem nakonec všechno rodičům vysvětlila, tak jsem dostala ještě pořádně vyhubováno, že nenosím do lesa holínky.
A od té doby se mi dlouho zdávaly sny o zmijích. A dlouho jsem svůj strach překonávala.
Přeji krásný zbytek dne a hlavně krásné a klidné sny každou noc. :-)
Vlčice
Děkuji, Vlčice, za krásně napsaný příběh. Já bych chtěl hada doma, nejedovatého, ale nějak mi to neprochází...
A tobě posílám za tento příběh svíčku.
Stejně tak jako Gerdě za Historku starou 50 let
A jako Rytě za Hrůzu z dopravních prostředků
Až budete mít strach, tak si je zapalte, zahánějí strašidla.
A já se s vámi dnes loučím. O víkendu, když přijdete, zažijete další dávku strachů. A taky jeden hezký testík na téma Čeho se nejvíc bojíte. Krásný zbytek čtvrtku a hezký večer vám přeje
Nový komentář