Pošmourná neděle, doprovázená navíc silnou inverzí, nás zrovna nelákala k podzimním procházkám po parku nebo zoologické. Ale trávit celý den s naším aktivním drobkem doma taky nebylo nejšťastnější řešení.

Tak jsme prostudovali noviny, co se kde děje zajímavého, a z docela široké nabídky jsme si vybrali nedaleký zámek Jezeří, který míjíme při každé cestě na chatu a na kterém jsme ještě nikdy nebyli.

Podle místních novin se právě tento víkend na zámku uzavírala sezóna, a díky blížícím se dušičkám se kastelánka zámku rozhodla, že spojí poslední víkend na zámku se strašidly. Zámek, tyčící se jako torzo nedávné minulosti nad velikou šedočernou plání, lákal už zdaleka.

Pravda, nejprve jsme museli objet obří těžební doly, projet "romantickou" scenérií chemičky s jejím typickým odérem a dvakrát zabloudit, než jsme dorazili k příjezdové cestě zámku. Už zdálky bylo patrné, že nápad na výlet jsme neměli jen my, ale také dalších asi čtyři sta lidí, dětí i zvířátek.

Ti všichni odhodlaně v houfu stoupali do strmého kopce, aby uzřeli na vlastní oči místní bílou paní, zazděného kominíka nebo upíry. I naše dítko vesele poskakovalo kolem nás a bláhově se zajímalo, kdy uvidí první strašidlo. Po dalších tři sta metrech ostrého stoupání už tak neskotačilo a při dalších sto už sedělo spokojeně za krkem zpocenému tatínkovi.

Ač hrad na kopci působí giganticky, při bližší prohlídce jsme jen zalapali po dechu. Zející díry místo oken, rozestavěné lešení kolem, jediný odpadkový koš široko daleko přetékající záplavou kelímků a papírků od všeho možného.

Zaplatili jsme vstupné a s davem dalších nadšenců jsme se vnořili do ponurých chodeb starého zámku. Hned u dveří na nás vybafl kdosi, schovávající se v černém hábitu za gumovou maskou. To už začaly první děti pofňukávat.

Další cesta nás vedla po starých schodech a tmavých chodbách plných strašidel, čarodějnic, a gumových paňáců do pokoje, kde se pod starými záclonami a hadry ploužili jako stín tři upíři a jedna bílá paní. Ve chvíli, kdy se jeden upír vrhnul na jednoho z návštěvníků, svalil ho k zemi a jal se mu prokousnout hrdlo, začaly vřeštět i děti zbývající.

Náš drobek si nás změřil dost nechápavým pohledem a sladce se zeptal, proč ta strašidla dělají takový rámus. Do další místnosti už šel s pláčem na krajíčku, a když se zpoza rohu vynořila další gumová maska připomínající umrlce, skočil tatínkovi do náruče. Razantně si stáhnul do očí čepici a chystal se zbytek prohlídky strávit s čepicí přes obličej.

Netrápili jsme ho a vydali se na zpáteční cestu. Spolu s námi ještě dva tatínkové se vzlykajícími holčičkami v náručí a dvě copaté dívenky s očima navrch hlavy. Proti nám se do zámku hrnula další parta nadšenců a dětí dychtících vidět nějaké to strašidlo.

Pro ty, jež prohlídka nezaujala, byla ke zhlédnutí fotografická expozice, která zachycuje proměny Jezeří postupem času. Mohli se porozhlédnout v místnosti plné nejrůznějších předmětů, jež byly nalezeny při opravách zámku, či zabloudit do sklepení, kde se nachází stálá "Strašidelná galerie".

Na nádvoří jste si mohli dát čaj z čajovny, voňavou klobásku z udírny, párek v rohlíku či hranolky a vše to zapít douškem svařeného vína.

My jsme už jen na dětském hřišti vyzkoušeli všechny skluzavky, podívali se do dolu, který byl díky inverzi, z větší části zavalen hustým bílým oparem, a smutně zkonstatovali, že to bude ještě stát spoustu peněz a úsilí zdejších lidí, aby zámek dostál své někdejší slávy.

Letošní sezóna byla tímto víkendem uzavřena, ale o zábavu zde nebude dozajista nouze ani v té příští, takže příště třeba na dětském dni na shledanou...  

               
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ