754226519f2c6-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Radši se upíšu k smrti. E-maily, zprávy, klidně půjdu i na poštu s dopisem, ale jakmile mám někomu zavolat, začnu panikařit. Zní to asi hloupě, protože telefonování je běžná věc, ale pro mě je to peklo a obrovské vystoupení z komfortní zóny,“ přiznává Šárka.

Poprvé si svůj problém naplno uvědomila při škole, když měla kvůli brigádě volat zákazníkům. „Všichni v kanceláři telefonovali s úsměvem, ale já se celá orosila, třásly se mi ruce a bušilo mi srdce. Nakonec jsem se rozbrečela na záchodě,“ popisuje s tím, že brigády nakonec nechala a šla dělat něco jiného, kde telefon nebyl potřeba.

Teď když má někomu zavolat, několikrát si v hlavě zkouší, co řekne, ale často se jí stává, že jen vytočí číslo a potom v panice zavěsí. Třeba když se objednává k doktorům apod.

„Dospěla jsem do fáze, kdy radši zajdu za lékařem osobně, počkám v čekárně a objednám se, což je samozřejmě strašná ztráta času. S rodinnými příslušníky mi volání problém nedělá, ale jinak je to vážně peklo a já se za sebe stydím. I v současné práci bych potřebovala občas zavolat, ale radši vypisuju e-maily a šéfovi potom tvrdím, že jsem jim musela napsat, protože mi to nikdo nezvedal. A dokonce jsem jednou hovor i předstírala a modlila se u toho, aby telefon právě v tu chvíli nezazvonil,“ uzavírá Šárka.

Ta nemá absolutně ponětí, z čeho může tento její problém pramenit, protože s komunikací tváří tvář problém nemá. Z telefonování má ale strach, a když už někdy telefonovat opravdu musí, cítí se trapně, koktá a neumí se pořádně vyjádřit.

O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:

Strach z telefonování je docela běžný. Někdy se tomu říká také „telefonní úzkost“. Šárka v tom rozhodně není  sama. Tato úzkost obvykle souvisí s obavami, že člověk nebude vědět, co říct, že udělá chybu, nebo že budehodnocen druhou stranou. Telefonát je méně předvídatelný než třeba psaní zpráv, chybí čas připravit odpovědi. Také člověk nevidí s kým mluví, chybí mu vizuální signály (gesta, mimika), takže se hůř odhaduje reakce druhého.Mozek to všechno může vnímat jako jakousi „rizikovou“ situaci, i když racionálně víme, že nejde o nic nebezpečného. 

Šárce a ostatním,kteří mají podobné problémy by mohlo pomoci pár tipů. Dobře se osvědčuje trénink a nácvik. Zkoušet si krátké hovory s někým blízkým, kde je to bezpečné prostředí. Před telefonátem si sepsat pár bodů nebovět, co chceme říct, aby vás druhá strana nezaskočila. Osvědčené je také postupovat po malých krocích. Začít krátkými jednoduchými hovory, třeba si objednat pizzu, a postupně přejít k delším. Také zklidnění a nastavení se na telefonování může být klíčem. Před vytočením telefonního čísla se zhluboka nadechnout, vydechnout, dát si chvilku klidu. 

Pokud však tato úzkost výrazně ovlivňuje běžný život a dochází k takovým věcem jako u Šárky, že radši jde do ordinace lékaře, aby si sjednala termín, než by zavolala a během pár minut měla vyřízeno. Nebo když je ohroženapracovní sféra, je třeba řešit věc terapeuticky.  

Nejčastěji se strach z telefonování řeší pomocí kognitivněbehaviorální terapie, která patří mezi nejúčinnější přístupy u sociálních fóbií. Terapeut pracuje s myšlenkami, emocemi i chováním, pomáhá postupně odbourávat úzkosta natrénovat jistotu při hovorech. Řešení tedy existuje. Proto by Šárka neměla déle čekat a pomoc vyhledat. 

0aa2ee25bfff9-thumbnail-Foto-medailonek-cerno-bila.jpgPavla Köhling je psycholožka a mentální koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.

Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. 

Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. 

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.