V neděli mě sluníčko vzbudilo už v šest hodin, ale zavrtala jsem se zpátky do peřiny a spala dál. Po snídani jsme osedlali kola a vyjeli na výlet po Maloskalsku.

Sjeli jsme pětikilometrový kopec od chaty Amerika do Malé Skály. Na konci kopce jsem málem skončila i s kolem na zemi, protože se mi do kola připletla taštička. :-) Provedli jsme nezbytná technická opatření a pokračovali jsme v cestě. Přejeli jsme Jizeru (po mostě, samozřejmě) a vydali jsme se po modré cyklotrase.

Cesta vedla chvíli po rovince, ale stoupání na sebe nenechalo dlouho čekat. Projížděli jsme kolem krásných dřevěných chaloupek s malilinkatýma okénečkama a muškátama a kraječkovýma záclonkama. Malá Skála skončila a pokračovali jsme lesem. Po chvíli cesty se nám nad hlavami vylouply Suché skály. Ty jsme po cestě objeli a pokračovali lesem dál, až do vesnice Vrát. Z Vrátu konečně na chvíli skončilo stoupání a sjížděli jsme z kopce dolů, takže jsme si odpočinuli.
Na konci kopce jsme přejeli jednu rušnější cestu, vedoucí z Železného Brodu do Turnova a zase jsme šplhali do kopečka, přes vesničku Dlouhý a chvíli zase z kopečku dolů a do kopečku nahoru a tak pořád dokola.

Ve vesničce Smrčí jsme si zazvonili na hospodu – to se nám moc líbilo – a dali jsme si zmrzlinu. Projeli jsme Pipice a Záhoří a už jsme byli pod Kozákovem. Tam jsme se odpojili z modré cyklotrasy a vydali se po červené. A zase začalo stoupání. No to byl kopec, hrůza! Skoro celý jsme ho vyšlapali pěšky – cyklisti, haha! Kola nám ale posloužila dobře, jako opěrky. Po cestě jsme si povídali, trhali třešně, jahody, maliny, ostružiny, a tak nám to docela uběhlo. A konečně jsme se došplhali až na vrcholek kopce.
Musím říct, že se nám namáhavá cesta zase vyplatila. Kola jsme zaparkovali na parkovišti a z posledních sil jsme vylezli na rozhlednu. Pod rozhlednou bylo horko, na rozhledně byla strašná zima a vítr, ale krásný rozhled na okolní krajinu. Viděli jsme až na Ještěd, Trosky, Betlémské a Klokočské skály, Bezděz, Ralsko, Železný Brod, Suché skály a dokonce celé Krkonoše.

Dole v restauraci jsme poobědvali (mezi námi, nic moc, jen ta česnečka byla světová) a znovu nasedli na kola. No to byla jízda. Kličkovali jsme mezi dírami na cestě, ale šlápnou do pedálů jsme nemuseli ani jednou.

Pod Kozákovem jsme se znova připojili na modrou cyklotrasu. Cesta vedla přes pole, nahoru a zase dolu. Takový terénní sjezd. Taky jsme byli pěkně vydrnkaní. Na konci cyklotrasy v mapě byl zakreslený hřbitov. Už vím proč :-).
Projeli jsme Prackov a Vesec. Zase do kopce a lesní cestou po rovině.
Pořád jsme pokračovali po rovince, po hezké cestě pod Betlémsko-Klokočskými skalami. A zase do kopečka po červené cyklotrase kolem Jizery.
Projeli jsme osadu Rakousy a dále jsme jeli, už po neznačené trase a do kopečka, až do Malé Skály.

Odpočinuli jsme si v maloskalském „pizzařství“ Pietro Tomasso, kde jsme si dali šíleně pálivá kuřecí křidýlka. A už nás čekala jen cesta zpátky do chaty.
Nevydali jsme se rovnou do toho šíleného kopce, ale jeli jsme po rovince do osady Líšný a odtud dál do Mukařova. To jsme si teda dali. Pořád z kopce, do kopce…asi bychom udělali líp, kdybychom se vypravili rovnou k chatě. Byli jsme už na pokraji sil. Teda aspoň já :-). Skoro celou cestu jsme šli vedle kola.
Prošli jsme celým Mukařovem a vyjeli jsme nad naší chatou. Povečeřeli jsme a šli spát…

Pokračování příště…

 

TIP NA VÝLET – KOZÁKOV
Národní přírodní památka Kozákov je nejvyšším vrcholem Podkrkonoší a taky nejvýznamnější krajinnou dominantou Českého ráje. Je taky nazýván „strážnou horou Českého ráje, Pojizeří a Podkrkonoší“. Je součástí Ještědsko-kozákovského hřbetu. Horolezecky využívané je Měsíční údolí. Kozákov je tradiční naleziště polodrahokamů.
Na vrcholu je turistická Riegrova chata, nově vybudovaná rozhledna (otevřená denně od 10 do 17 hodin) a lyžařský vlek.
Z vrcholu Kozákova je překrásný pohled na Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory, České středohoří, Horní Pojizeří, Český ráj a Orlické hory.
Kozákov je významnou křižovatkou cest a stezek, především pak výchozím bodem naučné stezky "Kozákov" směřující na Drábovnu do Měsíčního údolí, k Votrubcovu mlýnu a končící právě u již zmíněné studánky Radostná se vždy chladnou vodou. Na Kozákov směřuje deset značených turistických cest, včetně Zlaté stezky Českého ráje, a proto je oblíbeným místem turistických akcí a pochodů.
Na jižním svahu hory se nachází proslulá studánka Radostná, na severozápadním svahu pak pískovcová kra Drábovna. Na severu směrem k Hamštejnu leží jeskyně Babí a Kudrnáčova pec - kamenářské dílny z mladší doby kamenné. Přístup na 744 m vysoký vrchol Kozákova je po červeně značené turistické Riegrově cestě z Bačova.

Na Kozákově jsou rovněž výborné podmínky pro paraglidisty (padáčkáře), kteří se tu učí vzlétnout pod odborným dohledem školených instruktorů, aby následně mohli pozorovat celou oblast z ptačí perspektivy a kochat se krásami tohoto kraje. Ne vždy se jim to podaří, záleží totiž na směru větru. Místo si oblíbili i radisté, kteří tu po kopci pípají vysílačkami a snaží se zachytit co možná nejlepší spojení se světem.

Za příznivých sněhových podmínek se stává Kozákova také cílem lyžařů. Na severním svahu hory je v provozu lyžařský vlek s výstupní stanicí na dohled od turistické chaty.

Na své si zde ovšem přijdou i nadšenci horských kol, kteří se určitě při výjezdu na vrchol nemálo zapotí a při zpáteční cestě by si měli dát pozor, aby nezavařili brzdy.

(informace čerpány z http://www.kozakov.cz)  

       
Reklama