Jednou v noci měl jsem sen. Šel jsem po břehu moře se svým Pánem. Nebyla to obyčejná procházka. Před očima mi probíhal celý můj život. Jak jsme tak šli, zůstávaly za námi v písku stopy. Jedny byly moje a ty druhé mého Pána.
Než se rozplynul poslední obraz mého života, ohlédl jsem se zpět na cestu, kterou jsme prošli. Tu jsem si všiml, že MNOHOKRÁT jsou vidět jen JEDNY stopy. Bylo to právě v těch obdobích mého života, která byla nejtěžší. Obrátil jsem se na Pána s výčitkou:
"Kdysi jsem Ti odevzdal celý svůj život se vším, co jsem měl, a tys mi slíbil, že mne nikdy neopustíš. A přece v těch nejtěžších chvílích mého života vidím v písku jen jedny stopy. Proč jsi mě opustil právě tam, kde jsem Tě nejvíc potřeboval?"
Pán uchopil mou ruku a řekl: "Milé dítě, nikdy jsem Tě neopustil, a už vůbec ne ve chvílích, kdy ses potýkal s těžkostmi.
Tam, kde vidíš jen JEDNY STOPY, JSEM TĚ NESL NA SVÝCH RAMENOU."
Nový komentář
Komentáře
Je to pekne, z knihy "Stopy v piesku" od Margaret Powersovej - skutocny pribeh. Inspirujuce citanie...
Ještě znám podobné:
Muž stále hořekoval a plakal nad svým těžkým křížem, prosil Pána, aby mu dal jiný, lehčí. Ustrnul se Pán nad mužem, vzal jej s sebou do velké síně plné křížů. Muž procházel síní a překvapeně se rozhlížel, neboť kříže byly různé, obrovské i menší, těžké i lehčí. Nakonec našl jeden malinkatý křížek kdesi v rohu a povídá:
Pane, ten se mi líbí, ten mi dej
A Pán udiveně odpoví
Ale člověče, vždyť to je ten, co jsi měl dosud.