patřil mezi chuťové favority naší čtenářky s nickem RosaGloriaDei. Ale pak začala poznávat neuvěřitelné chutě, nad kterými zůstává rozum stát. Třeba omítka, nebo syrové špagety
Pěkný den, dnes mám zase jednou chvilku času, tak přidám k tématu další, předsevzala jsem si, že krátký, příspěvek.
V doposud zveřejněných článcích, které jsem četla, všechny vzpomínáte na takové ty běžné věci, které se vlastně i dnes dají koupit. Možná ne v každém marketu, ale na poutích a podobných akcích určitě. Třeba „fialky“ nám mamka přivezla vloni z lázní (dcerka je chtěla ochutnat a hned se jimi dusila, takže jsem je „musela“ sama, v zájmu zachování zdraví vlastního dítěte, „zlikvidovat“ – mňam - (manželovi nechutnaly).
Mezi mé, v obchodě kupované, favority v dětství patřil stoprocentně turecký med. Mám jej spojený s taťkou. Když přijeli bratranci, byla (i několikrát denně) vyhlášena tematická soutěž, jejíž vítěz právě zmiňovaný turecký med (za cca dvacet haléřů ?) získal. Mohli jsme se přetrhnout. Když jsem o čtyři a osm let starší kluky přestřílela (vzduchovkou do terče) a odnesla si vytouženou odměnu, bylo to, jako bych dostala zlatou na mezinárodním závodě. Bratránky z mamčiny strany jsem zase „dostávala“ při sbírání pavích per v parku, než se kluci otočili, já měla „hotovo“ (přiznávám, v tomto případě byli „soupeři“ mladší než já, byli z naprosto odlišného prostředí, takže to „u nás“ neznali, a ženské zbraně samozřejmě také nezůstávaly v záloze....).
Ale proč vlastně píši. Nezapomenu na zvláštní „pochoutky“, které mě ovládaly na druhém stupni základní školy. Nejdříve mi zachutnaly syrové špagety, to by snad ještě nebylo tak divné, ale když jsem doma začala likvidovat omítku, bylo to na pováženou. Vůbec si nepamatuji na prvotní impulz, vůbec nevím, kde se ta chuť vzala, zrovna tak nevím, kdy jsem s tímto „mlsáním“ skončila, vím jen, že z toho doma bylo velké pozdvižení (čím více se to rozebíralo, tím více jsem se za to styděla), ale zrovna tak nenápadně, jak tato potřeba začala, tak skončila J
Vlastně už dnes přemýšlím, jak se k případné podobné zvláštnosti postavím u své dcery. Mně to tenkrát chutnalo a přála jsem si, aby to nikdo neřešil… Snad na to ani za pár let nezapomenu a řešit podobné věci u dcery nebudu. Pravda, omítka je maximum, co budu schopná a ochotná tolerovat
RosaGloriaDei
Milá RosaGloriaDei, asi vám chyběl vápník. A vůbec, dřív byla omítka mnohem chutnější než dnes
Text nebyl redakčně upraven
Nový komentář
Komentáře
turecký med mám do teď moc ráda
Turecký med mi moc nejel
Jindriska8 — #16 Já asi 40 let


neměla
dnesni turecky med,neni to, co byvalo drive.
dnes je vse sizene
Turecký med jsem už dlouho neměla
Naposledy jsem výborný turecký med s praženými mandlemi měla v roce 77 na slavnostech a šla jsem si dvakrát.
marianaant — #10
Byla jsem na tom stejně, já tu omítku olizovala, tajně, asi prý mě chyběl vápník.
Moje setra taky jedla omítku.A když ji nadávali,tak stala u zdi a tu omítku rejpala
Dano ty si chutnala tenkrát a teď omítku

Syrové těstoviny,přímo ze sáčku jíst - to je u nás normálka:))
Turecký med, který se prodával na poutích a sekal se z kvádrů, to byla bašta.
Určitě myslíš turečák - zabalený kvádřík jako bonbon, po tom se mi stýská
oříšky byly semleté....
Omítka je jasná věc - nedostatek vápníku, kolegyně zas nosila těhotné dceři ze školy křídu, tyčinku schroustala za tři dny
Tuhle jsem někde četla o jedné ženské, která jí hlínu, tak jsem se tomu zasmála, protože jsem si představila jak ji u mě baští i s králičíma bobkama
turecký med mám pořád rád..
Prý mi taky chybí vápník, ale asi to budu radši řešit tabletkami. Dnešní malířské barvy jsou nechutné, i když schválené normou EU
možná ti jen chybělo vápno a dělalas to podvědomě.
Omítka, nedostatek vápníku, to dělá dost děti ještě dnes
Trefa:ano turecky med byla pochoutka.
To dělaly i moje děti,vydloubaly díry až na cihlu.
Taky jsem jako malá babičce a dědovi olupovala barák, bylo to holt poctivé vápno