U silnic nepotkáte tolik stopařů jako dřív. Jak je to možné, nad tím se zamýšlí následující úvaha o tomto mizejícím fenoménu. Lidé dnes, v době blahobytu, už nejspíš nemají potřebu stopovat...
Každý kdo kdy stopoval a dnes jezdí autem, jistě rád vezme stopaře - většina lidí, se kterými jsem se kdy na téma stopování bavil, to považuje za takové „splacení dluhu“.
Sám mám zážitků ze stopování přehršel. Mohl bych tu zavzpomínat na hororovou noční jízdu s chlapíkem, který se netajil tím, že bez marihuany nevydrží ani minutu a jeho kličkování po silnici - pruh, nepruh, svodidla, nesvodidal. Mohl bych tu vzpomenout na svou první cestu v kabině kamionu, kdy jsem nechápal, jak se zručný kamioňák dokáže vyhnout protijedoucím autům na středně velké okresce. Mohl bych tu vzpomenout kamaráda, který si dvakrát nasedl ke stejnému řidiči a pokaždé mu o sobě vyprávěl jiný příběh, prostě proto, že ho nebavilo říkat pořád dokola to samé... mohl bych... mohl bych...
Ale já se chci pozastavit nad tím, že stopařů dnes ubývá. Vlastně skoro vymizeli. Když jsem kdysi stopovával, bývala naše hlavní tepna D1 v Praze u zastávky metra Chodov obsypána lidmi s cedulkami, do kterého města jedou. Jako kluka (ještě když jsme jezdili s rodiči autem) nás semo tamo zastavil i stopař na docela odlehlé silnici, když jsme třeba jeli z hub a on potřeboval dovézt o dvě vesničky dále. Dnes zeje chodovské stopařské „nástupiště“ prázdnotou a u silnic vidíte občas stopovat jen týpky nevábného vzhledu. Proč?
Zdálo by se logické vysvětlení, že lidé dnes, v době blahobytu, kdy skoro každý člověk vlastní auto, nemají prostě potřebu stopovat. Je vám osmnáct, uděláte si řidičák a rodiče vám přenechají svůj starší vůz. Anebo si za pár korun pořídíte nějaký ojetý model v autobazaru. Mladí lidé už dnes zkrátka stopování neznají a naše generace si na svá auta již vydělala. Ano, ano, to je logické... ale dovolím si nesouhlasit.
Ze života se vytrácí poezie. Když jsme byli mladí, bylo pro nás stopování nejen způsobem dopravy, ale hlavně dobrodružstvím. Dnešní dobrodruzi se mlátí v počítačových hrách a navazují přátelství skrze sociální sítě na internetu. Myslíte si, že se dá u monitoru prožít skutečné dobrodružství?
Nový komentář
Komentáře
http://www.seznam.cz/
rrrr http://www.seznam.cz/
Před dávnými a dávnými lety (já nikdy nestopovala)mi zastavila 2 auta.
Jednou to byli hasiči a navíc jeli v protisměru.
Druhý byl nějaký pán, zastavil, když jsem čekala na autobus na zastávce, prokazatelně mne dobře znal a já se nemohla zorientovat kdo to je.
Pak začal vyprávět, že jede od lékaře a to asi 50 km daleko k nějakému odborníkovi, páč ho píchne v zádech, když učiní tento pohyb (následně mi to předvedl v autě, málem jsme skončili v příkopě)a po tom pohybu tak zůstane a nemůže se rozendat. Vezl mne 10 km a byla to cesta hrůzy...
Jo, a jeste jsem zapomela na pripady, kdy stopuje hezka holka a kdyz auto zastavi, tak se z krovi vyriti horda kluku a ridice okradou, zbijou, a nekdy i zabijou
Takze to se pak dalsim ridicum opravdu nechce zastavit a muzete spechat a mavat jak chcete.
Jo, kdysi to mohla byt romantika a vcelku levne cestovani, jenomze se to zvrtlo. Ridici vrazdili stoparky a zase naopak stoparky mnohdy neopravnene ridice obvinily ze znasilneni.
Obcas - ve studentskem veku - jsem jezdila domu ze skoly stopem. Trasa Trencin-Nove Mesto nad Vahom. 14 dni po mem poslednim stopu nasly 2 zavrazdene stoparky z teto trasy. Pribeh byl i zfilmovan a jmenuje se Stoparky.
To uz si pak clovek prestane delat o stopovani iluze o levnem cestovani.
Jako mladá holka jsem párkrát stopovala, ale vždycky jsem si vybírala auta s manželskou dvojicí, nebo kde byly děti a stejně jsem se bála. Teď auto nemám, ale v manželství jsme občas stopaře vzali, většinou staršího člověka, když pršelo atd. Takové ty profi stopaře, co jich stávalo na výpadovkách milión s báglem ani náhodou.
je to smutné, ale taky nebereme stopaře - sama nikdy a i když jedu s manželem, nemáme odvahu
přitom jsme se taky najezdili stopem 
Stopovala jsem hodně a stopaře beru, pokud nevypadají jako divá zvěř.
Až potkám nějakého fakt dobrého stopaře, tak ho stopro vezmu
Ke splácení toho mám hodně
Odemětobě — #7 v naší firmě jsme měli zakázáno brát do služebáku stopaře
Altamora — #8 Altamoro, odkud vlastně pocházíš. Jedna ze stopařek Tatiana G. , chodila se mnou do třídy . Nenápadná, velmi skromná, hodná, dívka.Poznamenalo to celý můj další pohled na stopování.
Občas stopaře vezmeme. Nesplácíme tím dluh, stopovala jsem jen málo a mažel taky moc ne. Přece jen smrt dvou mladých stopařek blízko mého skoro rodného města mě hodně poznamenala.
Párkrát jsem stopaře vzala,ale nikdy jsem nejela sama.Dnes ani náhodou,auto mám firemní a za ten kolotoč problémů,kdyby se něco stalo,to fakt nestojí. Nikdy jsem nestopovala,mamka nám to se sestrou hodně důrazně zakazovala.
Když já mám fakt strach.
Potkávám celkem dost stopařů, věřím, že nikdo z nich není úchylák, ale stejně se neodvážím zastavit.
Vzala jsem stopaře jednou a už fakt nikdy. Bylo to pro mě poučení po zbytek života.
stopování? v dnešní době?
já neberu ani holku stopařku, protože se bojím. vzala jsem jen jednou holčinu. dle vizáže tak 15-16 let se školním batohem na zádech. kouřila mi v autě, každý druhý slovo bylo vole nebo ty pí*o a nedalo se s ní nic dělat. byla jsem ráda, když jsem jí o další 3 vesnice vyložila. 
kdysi jsme brávali jen kluky ve vojenským, teď max. tak nějakou zbloudilou stařenku, popř. zatoulané dítko
Bereme na odlehlých silničkách. Hlavně o svátcích a vždy to byl někdo, kdo zapomněl, že o svátcích jezdí spoje jinak. Naprosto všichni dali najevo překvapení, že zastavilo auto s pražskou SPZ.
Hlavně to musí být poezie ,když vám pak hrají vaši oblíbenou. Na pohřbu.Protože v dnešní době kdy běhá po světě plno cvoků a úchyláků,není stop fakt dobrý nápad.