Jak lze vysvětlit léčebné úspěchy homeopatické medicíny? Nejsou homeopatické přípravky, které obsahují jen nepatrné stopy účinných látek, ve skutečnosti jen zcela neúčinným a neškodným lékem, tedy placebem?
Dodnes se o tom vášnivě diskutuje.

V posledních letech se projevuje zcela zřejmý trend: stále více pacientů se obrací k alternativním metodám léčení, mimo jiné i k homeopatii, a to zejména u takových chorob, jako jsou nejrůznější chronické obtíže, psychosomatická onemocnění nebo alergie, jejichž počet neuvěřitelným způsobem stoupá. A tady si klasická medicína ani dnes neví rady.

K četným příznivcům homeopatie, praktikované již přibližně dvě stě let, patří řada proslulých osobností: například nizozemský malíř Vincent van Gogh, britská královská rodina (ta dokonce financovala výstavbu homeopatické kliniky v Londýně).
Její protivníci naopak v homeopatii spatřují čistý podvod.

Co je to vlastně homeopatie?
Princip homeopatie lze vyložit na následujícím příkladu. Do lahve s jedním litrem vody přidáme kapku kávy a důkladně s ní zatřepeme. Potom jednu kapku vzniklého roztoku kápneme na kostku cukru a dostaneme homeopatický lék, který by měl mít uklidňující účinky – přestože samotná káva je považována za povzbuzující.

Výroba homeopatických léčiv sice podléhá mnohem přísnějším předpisům a pravidlům, přesto však i tento zjednodušující popis může zavdat podnět k nejrůznějším otázkám. Proč má mít například konečný produkt ve srovnání s výchozí surovinou protichůdný účinek? Jak velké množství kávy se vlastně nachází na kostce cukru? Obsahuje pak ještě každá kapka z lahve také skutečnou kávu? A působí tento prostředek na všechny lidi stejným způsobem?

První přesné popisy opačného účinku některých přírodních látek pocházejí od Samuela Hahnemanna, považovaného za zakladatele moderní homeopatie.
Hahnemann prováděl pokusy s rostlinami, které měly potlačit symptomy určité nemoci. Pokaždé se po požití vývaru z těchto rostlin domníval, že na sobě právě tyto symptomy pociťuje. Začal proto podrobně popisovat a sledovat příznaky nemocí, které se objevovaly u zdravých osob po podávání rostlinných, minerálních a živočišných látek.

Tak byly položeny základy homeopatie, shrnuty v krátké formuli „podobné nechť se léčí podobným“.
V další fázi podával Hahnemann testované látky nejen zdravým, ale i nemocným se stejnými příznaky.

Když člověka například píchne včela, kůže zrudne a oteče, což jsou běžné příznaky zánětu. Hahnemann tedy uvažoval o tom, zda by nemohl včelí jed využít k léčení zánětu zcela jiného původu, jako například kloubového revmatismu.

Touto metodou dosáhl mimořádných výsledků. Zjistil taky závislost na dávkování, tj. skutečnost, že vysoké dávky mohou být nebezpečné a vyvolat dokonce zhoršení choroby.
Proto Hahnemann začal jednotlivé látky ředit směsí alkoholu a vody tak dlouho, až v hotovém léku nebylo obsaženo žádné měřitelné množství účinné látky. Při ředění je navíc velice nutné roztok předepsaným způsobem protřepávat.
Takto připravené prostředky jsou tím účinnější, čím více jsou zředěné. Jelikož však tyto vysoce zředěné preparáty již neobsahují ani stopu původní látky, je podle chápání moderních přírodovědců jakýkoliv jejich účinek předem vyloučen.

Homeopaté na to reagovali vysvětlením, jemuž se říká teorie otisku, neboli „paměť vody“. Jde vlastně o to, že do vody se v procesu různých stupňů ředění a třepání stále zřetělněji otiskuje účinná látka. Voda si prý jistým způsobem „pamatuje“ specifickou informaci této látky.

Homeopatické přípravky se nepodávají proti přesně definované nemoci, ale jsou spíše zaměřeny na individuální životní síly daného člověka, které je třeba uvést do rovnováhy. Z toho důvodu se každému pacientovi předepisuje zcela osobní lék přesně „na tělo“.

Klinické výzkumy z nedávné doby prokázaly, že homeopatie je úspěšná především při léčení určitých specifických onemocnění. Patří k nim migréna, lupénka, alergická rýma a různé formy revmatismu.
Lékaři ovšem varují před tím, aby se při těžkých onemocněních, jako je cukrovka, rakovina nebo nebezpečné infekční choroby, nasazovala jako jediná metoda homeopatie. Existuje totiž nebezpečí, že se zanedbá správný okamžik pro stanovení přesné diagnózy a účinného léčení.

Kde je teda pravda? Jsou homeopatické léky skutečně účinné nebo jen působí na lidskou psychiku? Ať je pravda jakákoliv, je pro vyléčení člověka nepodstatná. A co vy? Věříte na účinek homeopatik? Máte s touto léčebnou metodou vlastní zkušenosti?  

 

Podle knížky Tajemství kolem nás (Reader´s Digest) zpracovala   

          
Reklama