j

„Pro Kristovy rány!“ vykřikneme, když nás něco povětšinou nemile překvapí. No jo, ale jsou i tací, kteří takto komentují stav svého těla, a to zpravidla pravidelně…

Určitě už jste o stigmatech jako o ranách Kristových, které se objevují některým lidem na těle v místech, kde byl Kristus před svou smrtí zraněn, slyšeli. Co si o tom myslíte?

Jasně, člověka to přímo navádí k myšlence, že je to přece očividně buď podvod, nebo sebepoškozování jedince, který je tak věřící, že má z toho v určité části mozku prostě temno. No jo, ale co když ne u všech?

Jistě najdeme mnoho takových, kteří si ve snaze na sebe upozornit pižlají dlaně vreckovým nožíkem, pak si přečešou ofinu struhadlem a nechají se s trpným výrazem v tváři fotit ze všech stran do všech tiskovin.

O popularitu mají následně nadlouho postaráno.

Naproti těmto vykukům ale stojí lidé, kteří jsou ve své víře tak mocně a celou bytostí ponořeni, že snad jako nějaký model psychosomatické reakce skutečně krvácejí z míst, kde krvácel i Ježíš. Jak to vysvětlit? Je to oříšek i pro vědce, a že materiálu mají po celém světě stále mnoho.

s

Nejzajímavější pak jsou případy, kdy jsou takto, a teď nevím, jestli je to správný termín, „postiženy“ děti, které řekněme nemohou být ještě takovými fanatiky, aby si toto silou vůle, nebo silou druhé ruky přivodily.

Jsou snad skutečně vyvolené? Jsou vůbec tihle lidé nějak vyvolení? A pokud ano, pak k čemu?

S podivem je rovněž fakt, že rány, které často hodně krvácí, vůbec nebolí. Krvácení nelze pomocí medicíny ani zastavit a rány se postupně zhojí samy.

Proč by tohle Ježíš chtěl?

jePohledem zpět najdeme celosvětově skutečně pěknou řádku jmen na mnoha místech světa. Když vyeliminujeme procento „herců“, sledujících vlastní popularitu, zbudou nám věřící, kteří si tuto reakci vyvolali, a my víme, jak moc umí síla lidské psychiky a také ti, kteří za to v zásadě ani nemohou. A ty poznáme snadno. Totiž podle umístění ran.

Skutečná stigmata, která jsou zdokumentována, se totiž vyskytují na zápěstí, zatímco ta pochybná na dlaních. Proč?

Protože Ježíš Kristus byl přibit na kříž za zápěstí. Nikoli za dlaně, jak lze na mnohých dobových obrazech spatřit. Pokud by ho totiž přibili za dlaně, vahou vlastního těla by spadl.

Už samotný fakt, že někdo někoho za cokoli kamkoli přibil, je ošklivá představa, čili nevyvolává to právě příjemné pocity a ten člověk musel neskutečně trpět.

Je-li Ježíš Kristus tím, kým v našich srdcích je, těžko by stigmata byla Jeho přáním. Jeho připomínkou sebe sama v lidech samotných, jak se nám často v různých náboženských publikacích předkládá. Proč by to dělal? Trpěl přece za nás, tedy nechtěl, abychom trpěli. Nemělo by to logiku. Tak co to je?

„Osobně se domnívám, že drtivou většinou jde o podvod. Pak následuje skutečně psychické onemocnění, kdy si pacient ani nevzpomíná, že si rány způsobil. Pak je tu ovšem i procento případů, kdy se jednalo například o děti. Tam je to opravdu zvláštní, protože nepociťovaly bolest a navíc jejich rodiče byli, abych tak řekl normální, mnohdy i ateisté. Znám i dokumenty o lidech hlídaných 24 hodin, kterým se stigmata objevovala prakticky před zraky lékařů. Tak tohle je, chcete-li, opravdu záhada. Pro mě jako pro lékaře je to ovšem hlavně dobrý příklad toho, jak málo ještě víme o člověku a jeho složité psýše. Jak málo víme o nás samotných,“ říká klinický  psycholog Roman Lesný.

Možná je to společná paměť

sZa sebe, když vypustím racionální modely, tedy senzacechtivce a šílence, je to možná nějaký druh kolektivní paměti.

Zasunutá velice silná emotivní vzpomínka někoho jiného, pro nás hodně důležitého, kterou někteří lidé jsou na nějakém principu schopni pojmout.

Pro tuhle mou hypotézu hovoří i fakt, že pravá stigmata nositele nebolí, tedy vlastně jako by NEJSOU JEHO.

Proč to ale někdo má, co tyhle lidi spojuje, kde je ten společný jmenovatel a co nám to má říci, to bych skutečně moc ráda věděla. A tutově nejen já.

Souhlasíte se mnou, že jsou stigmata dokladem existence kolektivní paměti či přejaté vzpomínky? Co si myslíte vy?