Foto: Shutterstock
Lucie (35)
Nejhorší předsudek podle mého názoru je ten, že ženy jsou horšími řidiči. Nevím, kde se tento názor vzal, ale alespoň podle mých zkušeností je to naprostá hloupost. Já kvůli svému zaměstnání ujedu v průměru denně sto kilometrů, a to naprosto bez problémů. Manžel je za to při řízení hrozně zbrklý, snadno se rozčílí a já se s ním v autě častokrát i bojím. Také děti jezdí raději se mnou.
Matěj (41)
Pocházím z rodiny, ve které je naprosto normální vyjadřovat své pocity a emoce. O to více mě před lety zarazilo, když se se mnou jedna bývalá známost rozešla kvůli tomu, že mě viděla brečet u filmu. Řekla mi, že opravdoví chlapi nebrečí, a že kdybychom byli třeba v kině, tak by se za mě hrozně styděla. Já se ale za své city nestydím a jsem moc rád, že mé nynější ženě vyjadřování pocitů nevadí, ba naopak jí lichotí.
Jiřina (64)
Nikdy jsem nebyla ten typ, co by se začal s vyšším věkem starat o zahrádku, nebo nějak přehnaně lpěl na vnoučatech. Ta stejně bydlí s mou dcerou a jejím manželem daleko a já se mnohem raději starám o své tělo a o svou mysl. Vždy jsem byla sportovně založená a o to více mě překvapilo, když jsem se přihlásila společně s mou neteří na skupinové cvičení a paní cvičitelka se zdráhala pustit mě dovnitř s tím, že bych lekci vzhledem k mému věku nemusela zvládnout. To mi vzhledem k mé fyzičce přišlo dost scestné. Copak starší lidé nemohou cvičit?
Johana (27)
Dlouho mi dělalo problém před mými kamarády nebo kolegy v práci přiznat, že veškeré obědy, co si v krabičce přináším do práce, připravoval můj přítel. Já prostě vaření nesnáším a mnohem raději se doma věnuju jiným povinnostem. Přítel se na druhou stranu ve vaření vyžívá a já tak nevidím důvod, proč by se mělo cokoli měnit. Jen jsem se bála, že by mě kvůli tomu okolí mohlo odsoudit. Že žena patří do kuchyně je předsudek, se kterým se tedy rozhodně neztotožňuju.
Tereza (48)
Podle mě je nejhorším zažitým předsudkem to, že každá žena touží po dítěti. Já jsem už od svých přibližně dvaceti let tušila, že děti mít nechci. Není to tak, že bych je neměla ráda, naopak děti od svých sourozenců miluju a chvíle s nimi si užívám, ale v mém životě pro ně zkrátka nebylo místo. S manželem jsme chtěli budovat své kariéry, cestovat, poznávat svět. A nikdy jsme (tedy alespoň zatím) nezalitovali.
Zdroj info: Respondenti Lucie, Matěj, Jiřina, Johana a Tereza
Nový komentář
Komentáře
Nejhorší předsudek podle mě je, že chod celé domácnosti je záležitost ženy. Samozřejmě ještě po péči o potomky a chození do práce. Naštěstí jsem si nenašla Čecha, protože bychom byli brzy oba sami. Můj muž by platil hospodyni, kdybych se odmítla v domácnosti angažovat, ale myslím si, že je rád. Ušetřené peníze procestujeme. Ale přiznám se, že když jsem byla nemocná, chodila mi uklízet kamarádka, vždy řekla, ať si vezmu její dcery ven, že si v klidu uklidí. Nabídla jsem jí, že jí to zaplatím, ale nechtěla. Byly to asi 3 měsíce, když už jsem se mohla ohnout a dřepnout, uklízela jsem sama. Holky jsou teď už v pubertě, pořád k nám chodí a když chtějí mámu naštvat řeknou, že jim chutná víc boršč u nás.