Do naší poradny s veterinářkou a psí psycholožkou Hankou Žertovou dorazil zajímavý dotaz ohledně výchovy štěněte, které se ve čtyřech měsících počůrává a všechno rozkouše...
Věřte či nevěřte, každé štěně v životě něco rozkouše, alespoň jednou se počůrá a nezvládá být samo v klidu na pelíšku. Ale majitele, který se psy nemá zkušenosti, může takové psí jednání překvapit. Přečtěte si dotaz čtenářky Jitky, která vlastní svého prvního psa...
Dotaz čtenářky Jitky
Všude na internetu se dočtete, co je to separační úzkost a jak s ní skoncovat, ale já tu svoji kříženku nemůžu odnaučit, aby všude nechodila s námi. Nechci ji přehnaně trestat za to, že po čase nezůstane na místě a „přijde“ se podívat, co se děje u vaření nebo sprchování. Je schopná, i když ji potrestám - napřed slovně a pak vytaháním za kůži za krkem - hned na to zase po dvou vteřinách vstát a jít za mnou. Třeba desetkrát. Spí v pelíšku na chodbě a naše ložnice je pro ni zakázána od začátku, co je u nás. A když se do pokoje zavřu, aby byla v klidu, tak si lehne tak, že se zády přitiskne na dveře.
Můžu ji třeba stokrát za den poslat na místo. Když jdu pryč, dostává pamlskovník, kterým musí točit, aby jí vypadla mňamka, takže mého odchodu si vůbec nevšímá. A když ho nedostane, tak jde na místečko a spí. Když přicházíme, ona šílí a my si jí vůbec nevšímáme, dokud se neuklidní. Venku jí zajímá všechno ostatní, jen ne my. Ale tohle se nám už zlepšuje. Jen je mi podezřelé, že i když jsme na procházce na místě, kde to známe, nikde žádné zvláštní podněty, jsme třeba sami v lese, kde už jsme byli stokrát a ona začne kňučet. A kňučí, i když jde, i když stojí, i když se jí snažím rozptýlit něčím jiným.
Ale největší problém je trhání tapet a kousání nábytku doma, vysoký štěkot a kňučení. Ať o samotě jako takové nebo i když jsem doma jen v jiné místnosti, kam za mnou nemůže.
Někdy, i když jsme doma, jde do kuchyně a udělá mi tam loužičku, ač je zrovna vyvenčená. Dělá to, když je rozdováděná a já ji pošlu na místo a odejdu k sobě do pokoje. Stačí pár vteřin. Přijde mi, že to dělá naschvál. Nebo někde dělám chybu já? Už vůbec nevím co si s ní počít.
Fenečka je kříženka všeho Cara 4 měsíce, u nás doma druhý měsíc. Jinak samozřejmě jsme od začátku, co je u nás doma, cvičili tak zvanou samotu. Na chvilku odejít a vrátit se a podobné obecné rady co člověk dostane.
Opravdu moc děkuju za odpověď!
Jitka
Odpověď Hanky Žertové
Pro čtyřměsíční štěňátko je takovéto chování normální a rozhodně nic z toho nedělá naschvál. Psi jsou smečková zvířata s vrozenou potřebou společnosti jiných jedinců vlastního druhu. Je úžasné, že dokážou vzít zavděk i jiným druhem, tedy námi, lidmi. Ale odpírat jim společnost, když to není právě nutné, je kruté. Není možné předpokládat, že štěně bude ležet celou dobu na pelíšku. To, že si lehne na práh ke dveřím do ložnice, je přirozené - chce být svým lidem co nejblíž. Pokud majitelka nechce, aby fenka asistovala u vaření, je možné dát do dveří mřížovou přepážku, aby fenka mohla pozorovat dění a přitom nepřekážela. Tím se učí, že si musí občas vystačit sama, a když si jí nikdo nevšímá, sama odejde na pelíšek, zvlášť když tam má něco ke kousání a zkoumání.
V místnosti, kde štěně zůstává samo, nesmí být nic, co by nesmělo kousat, protože objevování světa pomocí zubů je pro štěňata typické.
Pokud není možné takové prostředí zajistit, ke krátkému pobytu dobře poslouží ohrádka. Tam by mělo mít štěně dostatek hraček, které naopak vydatně kousat může. Jsou to především plnicí hračky z řady Kong (tyčky, míčky, „granáty“) určené svou tvrdostí pro štěňata do 6 měsíců věku. Pomáhají správnému vývoji chrupu, masírují dásně při výměně zubů a hlavně zahánějí nudu. Štěně nedokáže rozlišit, co je ke kousání určeno a co naopak kousat nesmí, zvláště v době, kdy je samo. Proto veškeré následné tresty v souvislosti s rozkousanými věcmi jsou nesmyslné.
Pro takto staré štěně je únosná doba samoty kolem 2-3 hodin. Po této době už se štěně probouzí, potřebuje se vyprázdnit, napít, proběhnout, a především touží po společnosti. Ani pro dospělého psa se nedoporučuje samota delší než 4-5 hodin, jinak hrozí propuknutí zmiňované separační úzkosti, která se velmi těžko řeší.
Ale není možné předpokládat, že štěně neudělá během těch 2 hodin žádnou loužičku. Proto by na dostupném místě měla být stále savá podložka nebo noviny (podle toho, na co bylo štěně zvyklé chodit u chovatele). Navíc je třeba myslet na to, že malé štěně musí močit nejen častěji než dospělý pes, protože má rychlejší metabolismus a nevytrénované svěrače, ale močení bývá spuštěno i silnými emocemi, tedy radostí a radostnou aktivitou (dováděním, hrou), ale také strachem, steskem a podobně. Je tedy třeba vzít štěně ven nejen okamžitě po vyspání a brzy po napití a najezení, ale také hned po každé divočejší hře, po příchodu domů a stejně tak před a po chvilce samoty v některé místnosti, když se panička před fenkou někde zavře.
Kňučení venku nedokážu posoudit - může být způsobeno únavou, strachem...
Procházky by měly být krátké, ale časté a plné podnětů a her, především se stejně starými štěňaty.
Doporučuji návštěvu nějaké školky pro štěňata organizované na veterinárním pracovišti, kde se majitelům dostane erudovaných rad ve všech oblastech fyzického i psychického zdraví jejich psů.
MVDr. Hana Žertová
www.hanazertova.cz
www.facebook.com/KurzyProStenatka
Nový komentář
Komentáře
Pořídili jsme si štěně, ale musím chodit do práce. Bála jsem se ho tam nechat samotné. Našla jsem perfektní článek, kde je to vše krásně popsané.
příjde mi že je kruté odhánět od sebe štěně které chce být ve vaši blízkosti. taky máme psí holčičku a od malinka jsme jí dávaly hračky ,plyšáky a dodnes si snimy hraje .Nikdy nám nic nerozkousala .jen jednou mi vyhrabala hlínu z květináče.Strašně ráda má když sedík v křesle a ona mi začne stahovat ponožku tak jí dovolim aby si ponožku ztáhla a pak se sní utíká schovat a vyžaduje abych jí ponožku brala . Je to opravdu legrace
zrovna včera jsme poslouchali pohádku o dášeňce - a tam je to trhání a kousání krááásně popsané
Když jsem bydlela s rodiči, měli jsme jezevčíka. Když jsme se odněkud vrátili, hrozně nás vítala a my na oplátku vítali ji. Teď koukám na "Znalce psí duše" a zjistila jsem, že se to dělat nemá, že to pro pesana není dobré
. Ale nevěnovat se štěnátku, odhánět ho a nechávat ho samotné, to nechápu. Na druhou stranu píší, že dospělý pes má být o samotě tak 4-5 hod, ale jak to udělat, když pracovní doba je 8hodinová.
Když jsem s přítelem bydlela v Praze, na chvíli se k nám přistěhovala sestra se štěnětem (taky jezevčík) a ta rozkousala, co mohla
. Vždycky ale jen moje nebo přítelovi věci, ségře nic 
.
začátky se štěňátkem jsou kruté
RosaGloriaDei — #33 Moc pěkně napsané a nadčasové:-)
Štěňátka si musí hrát, jsou jako malé děti,tudíž vyžadují i naši péči - kdo si hraje - nezlobí...
štěne je hravé jako každé mimino...kouše, skáče robí nepořádek...to je ŠTĚNE s tým se musí počítat
když chcete mít klid , proč jste si pořídili psa
Štěnátka jsou jako malé děti, také se učí poznávat svět, jen místo ručičkami vše zkoumají svými zoubky.
olinka55555 — #32 také jsem četla a určitě ještě někdy přečtu
Jala — #30 Robin byl foxteriér a tím je v podstatě řečeno vše:-)))) Úžasná kniha pro špatné dny.
pro štěňata je hravost přirozené. Je normální, že se snaží ožužlat co ožužlat jde. Mě prokousala i přívodní šňůru k rádiu. Tapety taky strhala a loužičky dělala jak jsem nebyla doma. Prostě se to musí všechno naučit
Tak nějak si představuju Robina Zdeny Frýbové.
Mám raději pejsky v literatuře než v reálu.
Štěně sem ještě neměla.Máme psa nalezence,když k nám přišel,tak mu byly 4 roky.A ten kouše jen mě
step1 — #26 tak to jsem také ještě neslyšela.
jinak si myslím,že je to u štěňat normální,že vše koušou.
Každé štěně něco zničí, náš pes jednu dobu vytahoval z bot tkaničky, bot se ani nedotkl, ale tkanicky rozcupoval. Fenka rozpárala kus koberce a bylo to. Loužičky doma dlouho nedělali, chodili jsme s nima ven i několkrát za noc. Naši dva labradoři jsou s námi v bytě, i když bydlíme v domku se zahradou. Od jara do podzimu mají otevřeno, abych mohli být venku nebo vevnitř - většinou jsou tam, kde my. Jediné tabu je to, že s námi nesmí na záchod a do koupelny. Do ložnice můžou přes den, v noci zavíráme, do postele nesmí, což se občas nepozorovaně poštěstí psovi, v tom případě se stočí do klubíčka a neuvěřitelně zmenší.
Pracujeme doma, takže jsme většinou spolu, pokud jdeme pryč, jdou si lehnout a spí, jako ostatně skoro celé dny:-)))) Při příchodu nás bouřlivě vítají a my si jich samozřejmě všímáme. Nevšímat si štěněte, které páníčka vítá, se mi zdá hodně kruté.
Pisatelka by si měla uvědomit, že pes je společník a ne jen hračka - to si mohla koupit plyšovýho.
Psí školka-tak to slyším poprvé.
Štěně si musí z něčím hrát, u nás to byly jen papuče. Jinak mělo své hračky.
Tak moje fenečka nic neničila, natož aby rozkousala co neměla :)