Je to čas lásky, tolerance, vzájemnosti a blízkosti něčeho krásného. Voní purpura nebo františek, vrcholí přípravy na večer. Každý se snaží být v tento den co nejpřívětivější.
I na ty nevětší tvrdolíny má Štědrý den vliv.
Děti do škatule a vyndat až večer
Jako by věděli, že „praštit dítě na Štědrý je přece jen tak nějak nepatřičné", schovávají si malí škodíci všechny lumpárny celý rok, aby je mohli vyvádět v tento den. Neznámo proč, ale většina dětí je právě dopoledne a odpoledne svátečního dne doslova nesnesitelná. My máme plné ruce práce, finišují přípravy na večer, obaluje se ryba, zdobí se stoly, vrcholí poslední přípravy a do toho volá milion lidí. Není čas řešit sourozenecké hádky, jdoucí po sobě s pětiminutovými intervaly, a odpovídat na tisíckrát stejný dotaz „Kdy už bude večer?“.
Proč neprodávají na tento den pro děti nějakou bezpečnou pixlu!!?
Kapr, nebo řízek?
Na stole ozdobeném svícemi se vyjímá bramborový salát, voní rybí polévka a do zalatova upečený kapřík. Někdo ale ryby nejí, a tak se stůl přizpůsobí například vepřovému či kuřecímu řízku. A jak vy? Klasika kapr, nebo řízek?
Modlitbička?
Mnoho rodin na Štědrý večer stále drží zvyk malé motlitby. Někteří se omezí pouze na poděkování za „tyto dary“ a někteří mají pojetí moderní. Víme ale o někom, kdo se modlí u štědrovečerního stolu tutově. Jsou zase děti. Modlí se, ať už je po večeři a jde se ke stromečku. Modlíte se?
Vlastní produkce, nebo Karel Gott?
Konečně ke stromečku! Ale ne že se vrhnete na dárky střemhlav bez koledy! Zní u vás reprodukovaný Kája, nebo se o zpěv a podbarvení atmosféry postaráte sami?
Vánoční mše, vzduch prosycen vůní kadidla, stovky lidí tlačících se kolem lavic. Zní modlitba i sváteční kázání. Má to své kouzlo a pro někoho je to tradice. Celé rodiny chodí na Štědrý den na mši. Chodíte také?
A jak slaví ti, kdo vás celý rok provází Ženou-in?
Budu jako minulý rok se švagrovou Gábinou. Bude to Štědrý den po žensku.
Tři ženy: Tchyně, my dvě, hafec dětí a dva psi. Nedáváme si vůbec žádné dárky. Dostávají je jenom děti. My si pouze užíváme atmosféru. Bude kapr a budou i řízky, protože Gábinina děcka rybku nejí.
Letos rozdělím svůj čas mezi rok a půl starého Davídka, který se mnou nežije, a mamku, aby nebyla sama. Už se třesu, až malého uvidím s tříkolkou ode mě. Nepochybně se těším víc, než on z toho může mít radost. Bude-li sníh, uplácám s ním jeho prvního sněhuláka v životě. A ač se tvářím jako nepřítel konzumního způsobu života, další volný čas strávím přejídáním u pohádek a filmů v TV a plánováním, jak se se těmi nabranými kily srovnám.
Budeme jako rodina a bude u nás maminka, protože je sama. Proběhne krátká procházka, sváteční oběd, příprava jednohubek a sledováni televize. Kapra nesmažím, bude jiná ryba. Pravděpodobně candát. A také řízky. Dělám oboje. Koledy nezpíváme, ale posloucháme. Protože máme malého Bertíka, stale dodržujeme čekání a vyhlížení Ježíška. Nakonec zvonek a dárky.
Rybím příborem obírám kapříka a k tomu baštím bramborový salát. A jak tak dávám další a další sousto do úst, tak se zvětšuje pravděpodobnost tradiční nehody. Takže sedím u stolu, jím... jím... jím... a najednou se dávím. Všichni kolem začnou zmateně poskakovat. Někdo běží pro vodu, ale zakopne o práh a polije psa. Někdo další lomí rukama. V tom konečně kdosi zavolá sanitku. Za krátko už nesedím u stolu, ale ležím v sanitce a stále se dávím. A pak už jsem v nemocnici...
Náš Štědrý den jako by trošku „zmrznul“ v čase. Ačkoli už dávno nejsem malé dítě, prarodiče, až na jednu babičku, už nemáme, bratr žije s rodinou daleko a já mám přítele, přesto trávím Štědrý den se svými rodiči a „zbylou“ (promiň, babi :)) bábinkou doma na Moravě. A celý den se chovám, jako by mi bylo pět, jedinou mojí povinností je nazdobit stromek, který šíleně přeplácám, a pak už se jenom dívám mámě přes rameno, jak chystá salát a skládá cukroví na podnos, sleduju tátu, který má na starosti kapra, a obtěžuju babičku dotazy typu „A babi, jak to bylo tehdy a tehdy, když…?“ Tímto bych tedy chtěla poděkovat drahé rodině, že mi zatím dovoluje prožívat Štědrý den v naprosto blahé bezstarostnosti.
Zvykla jsem si slavit Štědrý den sama. Mám ale zvířátka, o která se starám, tak zase úplně sama nebudu.
Přesto že se nehlásím ke křesťanské víře, Štědrý den slavíme jako den blízkosti Krista. A fakt, že existoval, zase tak moc společného s církví nemá. Byť nemyslím, že se narodil 24. 12., proč si jeho narození nepřipomenout. Jeho odkaz na rozdíl od křesťanství je čistý.
Na Štědrý den pustíme malého kapra zpátky na svobodu. Dělali jsme to, už když jsem byla malá, jako akt darování života. Ryba ale na stole nechybí. Koupená je ovšem již zmrzlá. Nechat děti koukat na rybičku ve vaně, a pak ji servírovat, mi připadá brutální. To je lépe, když ji vidí odplouvat v rybníku. Bramborový salát, vánoční cukroví, rybí polévka a všechno, co na stůl patří, máme.
Modlitbička je také součástí. Modlíme se za ty, kteří nemají to štěstí, že jsou šťastní, za ty, kteří mají hlad, za ty, kteří jsou nemocní, nebo se jim nedaří, i za ty, kdo jsou osamělí. Následuje prosba, aby byl zachován počet lidí u stolu, případně ať přibudou, hlavně neubývají. Letos nás přibylo, tak bude zač poděkovat. :-)
U stromku, který je živý, koledu pěkně zazpíváme. Má to větší kouzlo.
Když mi bylo asi deset, máma se také modlila. Jako malý neznaboh jsem se neudržela a začala jsem se smát. Dostala jsem zezadu pohlavek od táty a obličej jsem si prudce umístila do talíře s polévkou. Na čele jsem měla kus ryby a na nose smaženou housku. Tehdy už z modlitby nic nebylo, ale bylo nám hromadně odpuštěno..:)
Svěříte se, jak probíhá Štědrý den u vás?
Nový komentář
Komentáře
Na Stedry den jsem sama uz byla a zadna krec
ale chapu ze na dost lidi to muze dolehnout - asi zalezi na konkretni situaci...
aninas: pro milovníky citátů. Tenhle je docela příhodný Šlechetný se nežene do řečí, ale spěchá do práce. (Konfucius)
Mánička: Give it up. Prdelní představy o znásilnění jsou jistě na výši, stejně jako verbální projev.
Mánička: To mas teda nejake divne predstavy o znasilneni
Mánička: a kdyz uz jsme takhle u toho [i kdyz je to cele vytrzene z kontextu, protoze slo o debatu s preklepy
], tak zasouvani o Vanocich je nahodou nadherne a lepsi, nez kdyz zenske po sobe stekaji
Mánička:
tezko. To nejsou oplzlosti a uz vubec ne jedne vuci druhe
gentiana:
co nadelas, i takove veci ze sebe ZENY dokazi vyplodit u clanku o Vanocich
aninas: no, já to tušila, ale opakování je matka moudrosti. Navíc nevidím jediný důvod, proč bych se měla hrabat v těch oplzlostech - to se radši budu opakovat.
Mánička: no, vyresit to celorepublikove tady nemuzeme, ale u tohohle clanku a v tehle diskuzi se to poresilo
gentiana: nejak jsi zaspala, to uz se tady probralo, propralo a davno vyresilo
Michaelo, vám připadá hnusné nechat děti koukat na kapra a pak ho zavraždit a sežrat, ale co si asi tak myslíte, že se stane, když ho hladového, zvyklého na jakž takž teplou a hlavně čistou vodu v kádi a pak vaně pustíte do řeky? Chcípne!
michaela.kudlackova: kdo zavaha neto ... nezasune
michaela.kudlackova: jsem normalni zenska, takze kazdych 5 minut
aninas: taky,taky
michaela.kudlackova:
272 -To mi je lito
aninas: ..pozdě
aninas: nezasunutého......
michaela.kudlackova: myslim zasunuteho v mysli!!!!!
To pro stouralky!
michaela.kudlackova:
ja si myslim, ze se tam projevilo neco zasunuteho
aninas: 266... a víš, co je nejhorší? Že při vývoji v současnosti, to není tak úplně mimo mísu....