Foto:Shutterstock
Emoce nejsou jen něco, co se odehrává v naší hlavě. Když se rozzlobíme, lekneme nebo nás něco silně zasáhne, reaguje i tělo. Mění se například tep, dýchání nebo aktivita nervového systému. A právě proto není úplně jedno, co s emocí uděláme. Psycholog James J. Gross ze Stanfordovy univerzity se dlouhodobě zabývá regulací emocí a mimo jiné zkoumal, co se děje, když se člověk snaží své emoční projevy potlačit. Výsledky jeho výzkumu ukázaly zajímavou věc: člověk může navenek působit naprosto klidně, ale jeho tělo přitom může na emoční situaci stále reagovat. Jinými slovy to, že emoci není vidět, ještě neznamená, že zmizela.
Stažená čelist, napětí i pocit vyčerpání
Znáte to? Celý den jste vlastně nic fyzicky náročného nedělali, ale večer jste úplně vyřízení. Nebo si najednou uvědomíte, že máte ramena až u uší, zatínáte čelist a celý den jste pořádně nedýchali. Ne každá bolest hlavy nebo únava samozřejmě znamená, že v sobě člověk dusí nějaké emoce. Tělo nám ale na dlouhodobý stres dává vědět různými způsoby a neustálé potlačování toho, co cítíme, k jeho zklidnění zrovna nepřispívá. Zajímavé výsledky přinesla také novější analýza 24 studií. Ukázalo se, že lidé, kteří se snažili své emoce během stresové situace potlačit, měli výraznější tělesnou stresovou reakci. Ta se projevovala například změnami v činnosti kardiovaskulárního systému nebo hormonální reakci organismu. To samozřejmě neznamená, že když jednou spolkneme vztek na partnera nebo se před někým nerozpláčeme, koledujeme si o zdravotní problém. O něčem jiném ale může být situace, kdy své pocity dlouhodobě přehlížíme a jedeme pořád dál, jako by se nic nedělo. Tělo totiž někdy potřebuje dostat prostor stejně jako naše hlava.
Potlačit emoci není totéž jako zvládnout ji
A tady je důležitý rozdíl. Nemusíme přece pokaždé, když nás někdo naštve, okamžitě říct všechno, co máme na srdci. Schopnost zastavit se, nadechnout a nereagovat v afektu je naopak velmi užitečná. Problém nastává spíš tehdy, když se z toho stane náš běžný způsob fungování. „Jsem v pohodě.“ „Neřeš to.“ „Nemá cenu se rozčilovat.“ „Musím to zvládnout.“ Když podobné věty používáme pokaždé, když přijde smutek, vztek nebo zklamání, emoci tím nemusíme skutečně zpracovat. Výzkumy Jamese Grosse ukazují rozdíl mezi pouhým potlačením projevu emoce a jinými způsoby regulace. Zatímco při potlačení člověk emoci navenek skrývá, jinou možností je například podívat se na danou situaci z jiného úhlu a pokusit se změnit způsob, jakým ji vnímáme.
Co dělat, když vás emoce převálcují?
Nemusíte se hned objednávat na terapeutické sezení pokaždé, když vás rozhodí kolegyně nebo partner. První krok může být mnohem jednodušší: vůbec si přiznat, co cítíte. Že jste naštvaná, je vám líto, co se stalo, jste zklamaná nebo potřebujete chvíli klidu. Už samotné pojmenování může být lepší než automatické „nic mi není“. Pomoci může také krátká procházka, pár minut o samotě, napsat si myšlenky na papír nebo si o situaci promluvit s někým, komu důvěřujete. A někdy je nejlepší reakcí jednoduše dát si čas. Nemusíte každou emoci okamžitě vyřešit.
Nejde o to všechno ze sebe dostat
Možná nejdůležitější je nepochopit celý problém tak, že bychom měli každou emoci okamžitě ventilovat. Ani to není zdravý recept. Když jste naštvaní, nemusíte křičet. Když vás někdo rozčílí, nemusíte mu v danou chvíli říct přesně to, co vás napadne. Zdravější je něco mezi.
Emoci si dovolit cítit, ale rozhodnout se, jak na ni zareagujeme
Protože cílem není být pořád v klidu a už vůbec ne být pořád pozitivní. Cílem je nemuset každý nepříjemný pocit okamžitě zamést pod koberec. Tělo i hlava si totiž zaslouží trochu víc než jen další dobře zahrané „jsem v pohodě“.
Zdroj: health.clevelandclinic.org, psychologytoday.com, radost-tela.cz
Nový komentář