Původně žádné společné bydlení s tchyní a tchánem nebylo v plánu. Manželé, kteří mají pětiletého syna Jakuba, doufali, že se z pronajatého bytu přestěhují rovnou do nového domu. Jenže finanční situace je donutila udělat něco jiného. I když mají hypotéku, ukázalo se, že jim daná částka nebude stačit. Stavba navíc kvůli nedostatku řemeslníků postupuje velmi pomalu a přidružily se i další problémy.
Foto: Shutterstock
„Všechno se strašně zdražilo a náš původní rozpočet je jen cárem papíru. A aby toho nebylo málo, manžela kvůli snižování stavů vyhodili před půl rokem z práce. Sice si hned našel nové zaměstnání, ale má v něm méně peněz. Zvýšené náklady na stavbu v kombinaci s drahým nájmem v Praze a nedostatkem řemeslníků vedly k tomu, že se nám stavba zdržela a vypadalo to, že ji snad nikdy nedokončíme. Liborovi rodiče nám proto nabídli pomoc v podobě společného bydlení,“ popisuje Linda.
Ta se tomu zpočátku z pochopitelných důvodů velmi bránila, ale nakonec se nechala manželem přesvědčit. Jeho rodiče vlastní domeček, nájem tedy neplatí a společně se proto skládají jen na energie, což Lindě a Liborovi ušetří asi patnáct tisíc měsíčně. Jenže pro Lindu není společné soužití žádný med.
„Bydlíme s nimi asi tři měsíce a musím říct, že už mám dost. Dostali jsme se během té doby do řady trapných i konfliktních situací. Třeba tchán rád chodí z koupelny nahý a je mu úplně jedno, když na mě narazí na chodbě. Ještě mi zamává a usměje se. Chová se, jako kdyby si vůbec neuvědomoval, že už nebydlí jen se svou ženou,“ tvrdí.
S tchyní se zase dohaduje ohledně vaření. Zatímco Liborova matka vaří v podstatě jen českou klasiku sestávající z hutných omáček a knedlíků, Linda upřednostňuje jednodušší a zdravější jídla plná zeleniny. Chce, aby se tak stravoval její manžel i syn.
„Tchyně končí v práci dřív, a když dorazím, tak už je většinou navařeno pro všechny. Když se jí snažím vysvětlit, že tohle jíst nechci, akorát se uráží a říká, že si ničeho nevážím. Manžel a syn si samozřejmě vždycky dají a těstovinovým salátem, který stejně udělám, se můžu cpát několik dní sama,“ říká Linda.
Kromě sporů o jídlo Linda řeší i to, že tchyně svého vnuka neúměrně rozmazluje, bez dovolení chodí manželům do pokoje, kde jim sbírá prádlo na vyprání apod. Zkrátka vůbec nerespektuje jejich soukromí.
„Nejradši bych nás sbalila a vrátila se zpátky do pronájmu. Jenže ty ceny jsou šílené a akorát bychom tím vysněný domeček ještě více oddálili. Musím to prostě vydržet, i když nevidím žádné světlo na konci tunelu,“ uzavírá.
Zdroj: respondentka Linda
Čtěte také:
- Zdražování udělalo z manžela chorobného šetřílka. Nákupy před ním musím tajit, tvrdí Romana
- Manžel a dcery se o mé dovolené u moře dověděli až ze selfie z pláže, říká Pavlína (46)
Nový komentář
Komentáře
Taky bydlíme u tchyně tchána a stavíme dům. Jsem za to ráda, protože si nedokážu představit, že bychom měli šetřit na hypotéku, platit nájem a běžnou režii. Dům nám pěkně roste, tak je to radost :-) . Manžel zrovna vybírá komínové sestavy , tak už se těším, až budeme mít komín a budeme moct v domě poprvé zatopit :-) .
Ach jo, kolik podobných příběhů ještě bude muset na tomto i jiných webech být, aby si konečně lidé uvědomili, že společné bydlení s rodiči fakt ne??
Dvě ženské v kuchyni? Horší než dva kohouti na smetišti. Tchyně vaří nezdravá jídla? Ale všem, kromě pisatelky, chutnají. Pisatelka se pak dusí nudlovým salátem - podle ní zdravým a navíc se dusí vztekem. Krucifix, proč o tom píše na veřejnost? Proč se společně nedohodnou na nějakých pravidlech? Podle toho, jak je ta stížnost na všechny a na všechno napsána, se zdá, že jediný, kdo je nespokojený, je jen ta pisatelka. Nakonec - nic na světě není zadarmo.
Ještě bych dodala, že je dobré se rozhodnout včas. Příbuzní koupili nedostavěný dům v exekuční dražbě. Za naprosto neuvěřitelně nízkou cenu. Protože původní stavebníci čekali moc dlouho, a zkoušeli to všelijak pytlíkovat, až nakonec byli k tomu prodeji donuceni, o dům přišli, a ještě jim i tak zůstaly nemalé dluhy. Kdyby to prodali sami dřív než exekutor, mohli na tom být trošku lépe. To by si Linda taky mohla uvědomit, a být ráda, že jim vůbec rodiče umožnili tu stavbu dokončit, za cenu vlastního soukromí a pohodlí. Oni taky asi neskáčou nadšením do stropu, ale jsou ochotní to vydržet, proč by to teda nemohla vydržet Linda.
Míst vypisování křivd do magazínu by měla mladá paní sednout s tchánovci a navrhnout režim spolubydlení. Nemá cenu se nafouknout a nemluvit. Paní tchyně je patrně ten otravný obětavý typ ženy, který za každou cenu pomáhá a nedojde jí, jak moc narušuje soukromí mladých. Tak jí to holt musí Linda, nebo lépe její manžel, taktně vysvětlit. A oddělit vaření, dvě ženské v kuchyni se snesou málokdy.
Taky by bylo vhodné uznat, že přistěhování do domu tchánovců jim Linda neposkytla nějakou milost, ale obrala je o soukromí, o které sama bojuje. Jedna koupelna, jedna kuchyň, ach jo. Chlapi to tak neberou, Tchán i manžel jistě drží pospolu, ale ženské, to už je jiná liga. No, ale přece jenom: do RD domu se nastěhovali mladí. Když se jim tam nelíbí, můžou se zas odstěhovat. A, jak dříve dobře radí Rikina, přehodnotit nároky na bydlení v novostavbě a udělat úpravy. Nebo to rozestavěné prodat a jít do bytu.
Sice bydlí u tchánů, ale přesto je nutné nastavit pravidla. Jsme bytosti inteligentní, a tak každý jedinec homo sapiens sapiens dokáže pochopit, že se respektují různé stupně chování. Když u sebe někoho ubytuji, tak mu nelezu do pokoje a už vůbec neberu prádlo, i kdyby viselo na lampě ze stropu. Když mám návštěvu, nechodím ani po vlastním domě nahá. Tchán je asociál a tchyně slídil. S tím jídlem je to těžké, ale zodpovědnost za stravu dítěte je na matce, resp. na rodičích. Naopak manžel paní si může jíst, co chce, klidně knedlíky od matky. A jinak, jak říká Rikina, zhodnotit, co je na domě nutné a a co ne. Hlídat, urgovat, otravovat, a tak pořád dokola. My jsme se stěhovali do víceméně nedodělaného domu, koupelna, hlavní obytný prostor a dva z pokojů, včetně chodby, se dělaly už s námi v domě. Okolí domu staveniště, bahno, místo koupelny trubka ze zdi, s nadsázkou. Zkolaudovat a bydlet!
jediny co by mi vadilo, by byla tchyne v pokoji. A tomu se da jednoduse do budoucna zabranit...pradlo patri do pradelniho kose, idealne v koupelne. Pokud ho nechvaji pohazene v pokoji, tchyne si asi mysli, ze po nich musi chodit uklizet. Jednoducha domluva - co dchci vyprat, dam na vyprani.
A pokud bude tchyne dal chodit na obhlidky, nechte se "nacapat" pri nejake zvrhlejsi sexualni praktice, ono ji to prejde ;)
Nájem 15 000 v Praze? To bydleli v 1+1?
Řešení je například přecenit projekt. Co v tom domě nezbytně nemusí být, tak se stavět holt nebude. Nemusí být třeba garáž, terasa, ani podsklepení není nutné, nebo třeba věci jako podlahové topení, krb, zimní zahrada, bazén a jiné podobné záležitosti. Taky přehodnotit materiály, sehnat levnější, kupodivu v Polsku údajně je levnější dlažba, dřevo... Maximálně urychlit stavbu - popohánět tu firmu, jezdit tam, dohlížet na ty práce, aby se fakt dělaly, trvat na termínech, když nebudou dodržené, žádat penále, prostě být aktivní a starat se. Dál - Linda nemusí vařit, o domácnost se taky moc starat nemusí, jeden pokoj, co to je, to moc práce nezabere. Už mohla mít brigádu nebo druhé zaměstnání, plus těch ušetřených 15 tisíc měsíčně, chce dům, tak to holt něco stojí. Nebrečet, něco dělat. Nebo se na to vykašlat, nedokončenou stavbu prodat a jít brečet do nájemního bytu. Časy, kdy mohl mít dům i ten, kdo na to neměl, jsou už pryč. Stejně tahle země není dost veliká, aby mohl mít každý svůj vlastní dům. V půlce Evropy to není obvyklé, aby měl každý svůj dům, nájemní bydlení je mnohem častější a běžnější.
tak vám nevím - ta tchyně, to je zrůda, představte si, ona vaří, abych jí nemusela. ostatním to strašně chutná,ale já najust uvařím něco co oni nechtějí, abych mohla být uražená a nafučwená.- Copak to nejde chvíli vydržet, a užívat si, že po návratu z práce je o všechno postaráno? Tchána jde přeci upozornit, jestli by po dobu, co tam budete nemohl chodit zahalený, a případně prostě počkat až odejde z koupelny, když to víte. Zřejmě vnímáí nahotu jako přirozenou a nechce se doma omezovat, nebo ho to nenapadlo. Jediné co bych tchyni poprosila, aby nechodila k nám do pokoje, že prát budu sama. Ale jinak když ušetří tolik peněz měsíčně, ještě ušetří i za jídlo, tak bych byla ráda a nehledala za každou cenu důvod ke sporu. At je ráda, že nebydlí s tchyní jako jsem měla já :-D, ta do všeho strčila nos, do všeho rýpala a mluvila a muselo být po jejím
Lindo, vydržte. Je to dům rodičů vašeho manžela. Teda taky bych nemusela vidět nahého tchána, ale když budu vědět, že je v koupelně, nepůjdu na chodbu. Až budete bydlet ve svém domě, můžete manžela a syna krmit těstovinovým salátem do konce života. Zatím můžete své kluky navést, ať babičce řeknou, že by si dali někdy i brambory. Ale co bych opravdu tchýni řekla by bylo, ať je tak laskavá a nechodí nám do pokoje.