Ve svém článku o výběru střední školy jsem se úmyslně nedotkla jednoho dost podstatného kriteria: zvolit školu státní, nebo soukromou?

Nejprve jsem si totiž musela udělat jasno v tom, čím se od sebe tyhle školy liší, a protože nejsem žádný odborník, oslovila jsem ředitelku školy, která vznikla už v roce 1991 a má tedy celkem dlouhou tradici. Jde o ředitelku Soukromé střední odborné školy živnostenské v Brně, inženýrku Marii Kalousovou.

A jako správný rodič jsem se snažila získat co nejvíce informací:

Mají soukromé školy vlastní studijní plány a osnovy, které si samy vymýšlejí a mění podle svého uvážení? Nebo jsou něčím vázané?
"Soukromé školy mají stejnou legislativu jako školy státní, to znamená, že musejí vypracovat veškeré podklady k výuce a ty procházejí schvalovacím řízením. Poté se učební plány stanou pro školu závaznými a ta je musí dodržovat."

Tím odpadla i moje další otázka - jak je to s počty hodin v jednotlivých předmětech. Ty jsou totiž dány také nařízením, takže mezi státní a soukromou školou nebude velký rozdíl.

Jak je to s financemi? Soukromé školy mají, nebo nemají dotace od státu?
"Státní dotace závisí na kvalitě školy - běžná výška dotace je 60 % z neinvestičních nákladů, ale podle kvality školy může škola dostat přidáno navíc až 30 %. To pokryje mzdové náklady."

Školné je tedy na co?
"Školné slouží k financování provozu školy a k hrazení investic."

Přijímací řízení vypadá stejně jako na školách státních - o přijetí studenta rozhoduje ředitel školy. I školní praxe vypadají podobně, až na to, že většina soukromých škol má vytipované firmy, odpovídající jejich zaměření, a hlídá si, aby se studenti opravdu věnovali práci v oboru - což u státních škol nebývá vždy pravda.  

A jak je to v případě, že student nedokáže platit školné v předem dohodnuté výši? "Tady se může řešení lišit. Na naší škole platí, že lze dohodnout splátkový kalnedář, podle kterého se bude školné hradit."

Co tedy hovoří ve prospěch soukromých škol?
Protože znám paní ředitelku dlouho a vím, že samochválu od ní čekat nemohu, ocituji názor JUDr. Jana Matulíka, který byl jedním z absolventů této školy: "...ze  strany vedení školy existovala ochota vnímat naše názory na vzniklou situaci. Snahy vedení školy získat zpětnou vazbu si dnes, s odstupem doby, velice cením..."
Jak je vidět, tak menší kolektiv na soukromé škole má svoje výhody, a protože rodiče mohou "hlasovat nohama" - tedy dát děti jinam, musí nejen vedení, ale i jednotliví učitelé bedlivě naslouchat "hlasům z pléna". I rozpracované tématické plány dávají dostatek prostoru pro netradiční akce - a vím, že součástí výuky bývají nejrůznější exkurze, výlety a zájezdy v poměrně značném rozsahu. Navíc je výhodou fakt, že část sboru bývá složena z externích učitelů, kteří mají bohaté praktické zkušenosti. To všechno určitě ocení rodiče těch dětí, které vyžadují individuální přístup. Jsou to žáci se SPU - specifickými poruchami učení, kdy v každé třídě je 3 - 5 žáků, kteří vyžadují specifické individuální přístupy dle stupně SPU.

A ještě dovětek z mojí praxe: není tak docela pravdou, že se na soukromých školách shromažďují  převážně děti z vyšších vrstev. Jistě, musí mít na školné, ale převážná většina mých žáků (a na soukromé škole jsem učila šest let) si na školné vydělávala sama.

          
Reklama