„Přišel ke mně pán, mohlo mu být kolem šedesáti, který se objednal na masáž zad. Je běžné, že klienti i klientky si při této masáži nechávají spodní prádlo a často i kalhoty, tenhle se ale rovnou svlékl donaha a bez jakékoli snahy se zakrývat došel k lehátku a položil se na břicho. Řekla jsem si, že je mu to bez trenek asi příjemnější, a rozhodla se to respektovat, jen jsem mu přes zadek přehodila ručník,“ říká Jana.

Klient se ale stále vrtěl a ručník mu sjížděl. „Nevím, jestli to dělal naschvál, ale dost možná ano. Po nějaké chvíli mi totiž vyrazil dech otázkou, jestli bych mu neudělala masáž prostaty,“ pokračuje. Když mu slušně odpověděla, že tento typ masáže neprovádí, zdálo se, že to přijal. Ale nebylo to tak.

„Neuplynula snad ani minuta a zeptal se znovu, jestli by to opravdu nešlo. Chtěl vědět, proč to nechci udělat a co přesně mi na tom vadí. Zopakovala jsem, že tohle nedělám a že bude muset vyhledat salón jiného typu. Na to mi podrážděně oznámil, že to tedy můžu udělat v rukavicích. Ano, oznámil,“ říká Jana, která se začala chlípného klienta bát.

Byla v salónu sama a věděla, že právnická kancelář, se kterou v domě služeb sdílí patro, už je v tuhle hodinu dávno opuštěná. „Bála jsem se udělat jakýkoli ráznější výpad. Proto jsem řekla jen: opravdu ne, nezlobte se – a pokračovala v masáži, kterou jsem nakonec beze slova zkrátila o deset minut, protože ač už byl zticha, nemohla jsem to tam s ním vydržet.“

Klient se nejenže neomluvil, ale předvedl se i při placení. „Hodil mi peníze na zem, ani se na mě nepodíval, nepoděkoval, nerozloučil se, ale hlavně že už vypadnul. Okamžitě jsem za ním zamkla a doufala jsem, že už nikdy nepřijde. Naštěstí jsem o něm už opravdu neslyšela.“

Reklama