Historie starokladrubských koní u nás začíná rokem 1579, kdy císař Rudolf II. založil hřebčín v Kladrubech nad Labem, i když první písemné zmínky o chovu těchto koní jsou již o dvacet let dříve. Starší chovatelské záznamy však byly ztraceny při požáru hřebčína.
Několik koní původem ze Španělska a domácí klisny kryté španělskými a neapolskými hřebci se stali základem chovu tohoto starokladrubského galakarosiera, což je název pro ušlechtilého kočárového koně vhodného pro nejrůznější ceremonie. Na začátku jejich chovu stáli i známí lipicáni, kladrubští koně s nimi mají společné předky, lipicáni jsou však lehčí.

Využití starokladrubských koní je sportovní i kočárové. Výborně se hodí na závody, drezury, závody spřežení či rekreační ježdění. Pro jeho vyrovnanou a klidnou povahu se hodí i na hipoterapii.

 

Byli to dvorní koně Habsburků a po pádu jejich rodu málem upadli v zapomnění a dále byli používáni pouze v zemědělství. Až v roce 1992 započali opět cílené snahy o oživení jeho chovu.

V roce 1993 se po 75 letech starokladrubský kůň vrací do královských služeb. Šest běloušů si odváží dánská královna Margareta II. Od roku 2005 jsou starokladrubští koně také ve službě na Švédském dvoře a u švédské jízdní policie.

Na celém světě je k dnešnímu dni zhruba 1200 těchto typicky barokních koní, a to jak bílých, tak černých.

 

Jak vypadá…

Starokladrubský kůň je nejtěžším typem teplokrevného koně. Má obdélníkový rám těla s vyrovnanými ušlechtilými proporcemi, výborně osvalený. Nohy jsou krátké, silné s velmi silnými a kvalitními kopyty. Má výrazný klabonos, což je výraz pro typicky klenutou lebku. Hlava působí těžkým dojmem a má lesklé živé oči a silný, vysoce nasazený krk.

 

Kromě reprezentativního vzhledu na něm zaujme jeho vznosný vznešený chod a pohyb vůbec. Elegantní, nenucený a překvapivě lehký, když uvážíme, jak velký a těžký je to kůň.

 

Celkově je starokladrubský kůň velmi odolný, dlouhověký a má učenlivou povahu. Dospívá později (dospívat začíná asi v 3,5 letech, plně dospělý je v 8 letech), ale pak je výkonný až do vysokého věku. Staré záznamy dokonce říkají, že spřežení starokladrubských hřebců urazilo cestu z Kladrub do Prahy a zpět v jednom dni, tedy dlouhých 168 km!

 

Hřebec měří v kohoutku zhruba 175-180 cm, klisna 170-178 cm.

Hřebec váží 570-670 kg, klisna 540-650 kg.

 

Historie rodokmenů je velmi složitá, v jednoduchosti lze říci, že nejčastěji se setkáte s názvy hřebců Generale a Generalissimus, kteří  okolo roku 1790 byli zakladateli dvou linií běloušů. Zakladateli vraníků byli Sacramoso a Napoleone. Od roku 2002 je celý chov již uzavřen přílivu nové krve jiných plemen koní, neboť nejen v Kladrubech, ale i v soukromých chovech je již dostatek kvalitních plemenných jedinců.

 

Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora a vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Svoje využití našli v historii také jako vojenští koně.

 

Vraník

Zatímco dříve se tito koně chovali v téměř všech možných barvách, dnes je přípustná pouze barva bílá a černá. A jaký je vraník? Je téměř stejný jako bělouš, ale jeho tělo je o něco jemnějšího rázu, má výraznější klabonos a jeho srst je leskle černá, nejsou připouštěny žádné jiné odstíny a bílé odznaky. Jejich povaha je podobná, jsou všestranní, vhodní pod sedlo i ke kočáru.  V jeho žilách koluje víc neapolské krve než v bělouších, jeví se tak možná méně ušlechtile, navíc jeho chod je méně okázalý než u běloušů.

 

Bělouši byli chováni prakticky bez přerušení, vraník však téměř nepřežil třicátá léta minulého století, kdy bylo stádo zlikvidováno a rozprodáno. Několik koní přežilo 2. světovou válku v Průhonicích u Prahy a po válce bylo plemeno zrekonstruováno ve Slatiňanech, kde se využila geneticky příbuzná plemena – lipicáni a kladrubští bělouši. Dostavil se chovatelský  úspěch a v současnosti je šlechtění ve fázi udržovací. Vraník je stejně jako bělouš vhodný do kočáru i pod sedlo. Stal se stejně jako bělouš všestranným koněm.

 

Co dodat? Snad jen, že pokud pojedete kolem Kladrub nad Labem či Slatiňan, vyplatí se zastavit u ohrad a pokochat se… navíc v tomto předjarním období se začínají rodit hříbata, na které je zvlášť krásný pohled.

Od roku 2003  je zde také obnovena tradice pořádání jezdeckých dnů a ostatních koňských aktivit a oslav, v roce 2005 zde byl na návštěvě i prezident Václav Klaus.

 

Starokladrubský kůň byl i s hřebčínem v Kladrubech nad Labem prohlášen za národní kulturní památku, a dokonce byl zařazen na seznam UNESCO jako kulturní dědictví lidstva... a to mluví za vše. Je to první živý tvor na světě, který se tímto statutem může pyšnit. Nepodařilo se to zatím ani vyhlášeným lipicánům a Vysoké španělské škole ve Vídni, prvenství patří naší republice.

Reklama