„Mamince je čtyřiasedmdesát a tatínkovi jedenaosmdesát. Musím to zaklepat, ale zdraví jim docela slouží. Akorát táta má cukrovku a mamka problémy s klouby. Ale na svůj věk se docela drží. I když se o ně moc bojím kvůli koronaviru. Máme totiž v okolí dokonce pár padesátníků, které připravil o život,“ popisuje Helena.

Foto: Shutterstock

Ta v době první vlny pandemie odvezla své staré rodiče na chalupu na vesnici, vozila jim nákupy a starala se o ně, aby zbytečně nepřicházeli do kontaktu s větším množstvím lidí a nevystavovali se riziku nákazy. Oba s tím souhlasili, protože se sami báli. Jenže s dalšími vlnami onemocnění začali být z izolace i opatření unavení. A covid-19 přestali brát tak vážně jako dřív.

„Jako by se o sebe najednou přestali bát. Když k nim přijedu na návštěvu, nechávám si roušku, ale oni se ke mně hrnou a chtějí mě líbat a objímat. Opakuju jim, že chodím do práce a jsem riziková, ale neberou to a vždycky se akorát urazí. Už ode mě taky nechtějí nákupy. Několikrát týdně jezdí do různých supermarketů, kde s ostatními důchodci loví slevové akce. Pandemie nepandemie. Kdyby si šli jednou týdně nakoupit budiž, ale oni jsou tam minimálně třikrát týdně, a protože už neřídí, riskují nákazu i při cestě plným autobusem. Navíc mamce se v roušce těžce dýchá, takže ji má většinou pod nosem. Dezinfekční gely taky moc nepoužívají, protože táta má rozpraskané ruce a hrozně ho to pálí. Jako starší generace taky nejsou zvyklí si tak často ruce mýt,“ tvrdí Helena.

Helenin otec se také nedávno prořekl, že v prosinci měli s ostatními lidmi z vesnice, kde žije převážná většina důchodců, předvánoční setkání. Sice se odehrálo na čerstvém vzduchu na návsi, ale také se u něj popíjel svařák a ochutnávalo se napečené cukroví. Samozřejmě bez roušek.

„Když jim říkám, jestli by se nemohli chovat zase trochu zodpovědně, akorát se smějí, že už je moc života stejně nečeká a že ten zbytek nechtějí prožít zavření v chalupě. A mamka argumentuje tím, že osmdesátiletá kamarádka Marie ten covid taky přežila. To je sice fajn, ale s každým ta nemoc udělá něco jiného a já o rodiče ještě nechci přijít,“ uzavírá Helena.

Čtěte také:

Reklama