Ač jsem leccos tušila předem, stejně mě přímý střet s životním stylem stavitelů jihomexických pyramid a filozofií předvídatelů konce světa šokoval. Slabším povahám ani nedoporučuji vyhledávat si o jejich hororovém životním stylu podrobné informace.
Nelze se vůbec divit, že když je objevila v 16. století Cortézova výprava, považovala Maye za ďábly – už jen jejich vzhled působil děsivě. Proč? Chtěli se tak připodobnit co nejvíce k uctívaným bohům - možná mimozemšťanům? Nebo kde se vzal jejich ideál krásy?
Představte si, že v džungli objevíte na neznámém poloostrově takovéto tvory, kteří deformují hlavičky novorozenců obručemi, aby docílili úzkého tvaru lebky, na nosní kost si umístí kamínek, aby šilhali, zuby si provrtávají a do dírek umísťují drahokamy:
A to už vůbec nerozebírám provádění rituálních vražd nejrůznějším způsobem, kdy oběti bohům vybírali z vlastních řad a často zabíjeli i své děti.
Zde jsem se s ostatními turisty opatrně (hloubka asi 50 m) vykoupala, ale nechat se tam shodit a doufat v lepší posmrtný život, kterým byli Mayové posedlí, to bych tedy nebrala:
Další roli zde hrají drogy, jimiž je dodnes jižní i střední Amerika proslulá, které samozřejmě při sebehanobení (např. propichování penisů či jazyků) užívali a díky nimž se dostávali při obětování lidí do transu či snášeli bolest.
Pyramidy na rozdíl od Egypťanů používala nejvyšší kasta k obývání
Čím nižší domeček, tím nižší společenské postavení, a naopak. Jak zvládli budovat obrovská města bez znalosti kola? Jak přemisťovali materiál? Zde vidíte zbytky obytných místností paláce na vrcholu jedné z Pyramid a ukázky umělecké tvořivosti. Města jsou stavěna v průběhu tisíciletí jedno na druhém. Když došly potravinové zdroje, lidé město opustili, zasypali a postavili si jiné. A opět se vraceli... Abychom mohli pamatáky obdivovat, je třeba jedno po druhém nejdříve vykopat:
Míčové hřiště na hru pelota (zřejmě předchůdce košíkové) nechybí v žádném starověkém městě – největší se nalézá v Chichen Itza. Raději ani nedomyslet, co tehdy prováděli diváci s členy poraženého týmu… hrůza vás jímá!
První tři naleziště najdete na poloostrově Yucatan, další ve středozemí, uprostřed džungle.
Chichen Itza
Zde jsem se cítila hodně stísněně, a dokonce utíkala od zajímavého, leč drastického výkladu. Najdete zde známou pyramidu s ozvěnou a důkaz neuvěřitelně přesných výpočtů, kdy v jeden den had umístěný na jedné ze čtyř bočních hran zezlátne.
Tulum
Jediné z měst (těsně nad mořem – prý na tehdejší poměry mírumilovné), kde jsem se cítila dobře.
Coba
Tak tady mně to rovněž depresivní nepřišlo, možná proto, že nás po jednotlivých stavbách vozili rikšové, což mně přišlo zábavné na rozdíl od pána, co se s námi dřel. Někteří turisté jezdili na kolech - pro pěší návštěvu je Coba příliš rozsáhlá. Na tu nejvyšší zde na rozdíl od té v Chichen Itza můžete vylézt – díky závratím vám mávám ale jen z prostředka (ještě že jsem s přítelem nelezla až nahoru – skončila bych jako jedna slečna, co uprostřed schodů dostala hysterák).
Palenque
Jedno z nejznámějších nalezišť působí díky dešti ještě tajemněji.
Bonampak – jediné místo, kde najdete na vrcholu pyramidy zachovalé malby znázorňující každodenní život – války, oslavy, porody panovníků...
Yaxchilán
Sem se dostanete pouze lodí po řece - vypadá jako z Tolkinova románu, nemyslíte?
Stála jsem bezprostředně vedle proslulého kalendáře a později na místě, kde je uložena deska s tzv. „kosmonautem“, a kladla si otázku, zda a proč kdosi kdysi z vesmíru či z jiné země (např. Sumeru – jedna z teorií) zasáhl do života primitivních domorodců. Co z toho měl? Dozvíme se to někdy?
Ať už jsou či nejsou moje teorie „ujeté“, zážitky ze sondy do života starověkých Mayů jsem si přivezla domů skličující. Dokonce mě jímá hrůza při psaní těchto řádek. A to i přesto, že proslulý konec světa, který předpovídali, zůstal prozatím zažehnán.
Nový komentář
Komentáře
Anai, jsem ráda, že konečně Tebou navštívené Mexiko je tu! Už jsem nedoufala, že bude otištěno.
Hodně zdravíčka a ať nic nebolí.
Dudlajlama — #19
to znám....
Blueberry — #17 no vzdyt jo, sednout na schody a posuny po zadku schod po schodu dolu
Pentlička — #16 no jo, ale předtím to bylo jednodušší. Proč to takhle zkomplikovali, je zřejmé. Kliky navíc. A to mě dost štve. Nebo se pletu? Možná to někdo vysvětlí. (a neberu vysvětlení, že jde o technickou vymoženost pro dobro čtenářů)
Na pyramidu jsem vylezla a jak damy rikate, dolu jsem se sunula ne po zadku, ale po predku s tim, ze jsem si na schody sedla a pak se jen posunovala dolu. Opravdu sileny pohled z vrsku!
Tak stránkování mi vůbec nevadí, když je zajímavý článek, klidně si kliknu víckrát, vždyť je to čtvrtvteřinka.
gerda — #8 Uprostred pyramidy vede tluste lano a muzes se po nem sunout. Coz delala vetsina lidi, hlavne tedy smerem dolu. Muj nevlastni synek, skalolezec, pyramidu vybehl a stejnym stylem svihaka lazenskeho kracel dolu
Nádherné zejména exteriéry!
Moc Ti ty zážitky přeju, musela to být úžasná dovolená
!
Rikina — #9 mě se to líbilo, ale opravdu by měli přehodnotit to blbé stránkování. Je jen otázkou času, kdy se přestane klikat na další stránky, zdržuje to, obtěžuje.
Pentlička — #5 Takový svět dřívě býval,lidský život neměl valné ceny.
Přečtete si knuhu DĚJINY DOBITÍ PERU,stojí za to.
Jinak opravdu nechápu ten nesmysl s číslováním stránek,taková zbytečnost.Přidávám se k Rikině a rovnou říkám,že taky dál nečtu.Škoda,třeba to mohlo být zajímavé,ale takhle tu pro mě za chvíli nebude skoro co ke čtení,když je každý článek,dokonce už i čtenářský příspěvěk,rozkouskovaný na etapy
Dál než na první stránku tohle nečtu. Tak zajímavý to zas není, aby si to zasloužilo 5x překliknout.
Anai — #7 a bezpečností opatření vesměs asi žádná, každý tam leze na vlastní riziko? Představa, jak se kutálím po těch šutrech dolů, je děsivá. Kvůli mně by tam museli udělat stoupací řetězy jak v horách
A stejně si myslím, že bych tam padla vedrem, nic pro mě.
Jedině ten Karibik, to jo.
Dudlajlama — #2 Jak kde! Byla mírumilovnější města a byla ta krutější. Četla jsem zmínku na internetu v jakési studii, že to nebylo vždy spolehlivé, zahrát si. No a po zadnici jsem lezla dolů taky
. Ta slečna měla fakt parádní záchvat, chudák její přítel, nemohl jí dostat dolů, neodhadneš to, šplháš a šplháš a najednou se podíváš dolů a průser....
Pentlička — #5 Mayové, Inkové a všichni před i po nich mi připadají jako mimozemšťané. Lidské vlastnosti v nich nenacházím.
Jak mám ráda historii, tak dějiny jihoamerických Indiánů mě vůbec neberou. Jak píše gerda, z kultů smrti a krve a hromady lidských obětí se mi dělá tak akorát špatně. Možná je to také tím, že naše evropská kultura přece jen vychází z kultury starověkých civilizací, Řecka, Říma, ale částečně i Egypta, Mezopotámie a podobě a tak mi připadají tyto civilizace, ač také kruté a plné válek a zabíjení, tak nějak pochopitelnější.
Cestopisy čtu moc ráda, ale přiznám se, že tuto kulturu nedovedu pochopit. Je tak strašně cizí, zdá se mi nelítostná, neveselá, kult krve, smrti
o běžném životě neurozených se dnes asi těžko co dovíme. Na mě to celé působí zdrcujícím dojmem. Oběti bývaly po celém světě, ale tady je to moc drastické - už jen vyrvání tepajícího srdce z těla. Br.
Tulum je krasne misto a more pod hlavni stavbou uzasne, jako tyrkysovy trpytivy diamant. Na pyramidu jsem lezla a ze stejneho duvodu nedolezla, Chybelo mi par metru, ale bohuzel jsem se podivala dolu a to byl konec, sestupovala jsem schod za schdem po zadnici.