Po dvanácti letech manželství, v kterém bylo hlavní téma šetření peněz, se maminka dvou dětí Marta rozhodla postavit na vlastní nohy a začít skutečně žít. Dlouho se radikálního řezu bála, ale zatím se zdá, že se záměr podařil.

Letos jsem zažila první dovolenou, jež byla hodna toho názvu,“ začíná své vyprávění sympatická blondýnka, na které je vidět, že má za sebou opravdu odpočinkově strávené dny. Zdravé opálení, jiskru v očích a úsměv na rtech. Společnosti jí dělají dvě školou povinné děti.
 
Poděkuje za kompliment a jedním dechem dodává, že cesta k současnému životu byla velmi náročná. „Hlavně rozhodnutí se na ni vydat,“ dodává s tím, že když už si v té záležitosti udělala jasno, tak to vlastně šlo až nečekaně dobře.
 
Já se vdávala na dnešní poměry velmi brzy, bylo mi čerstvých osmnáct a musela jsem,“ vzpomíná na událost, která ji nasměrovala do nepříliš šťastného období. „Z miminka jsem měla radost. Nepřipadalo mi, že o něco přicházím, protože jsem byla zamilovaná. Ani když přišlo neplánovaně druhé dítě, nebylo mi zatěžko se o vše doma postarat. Ale s manželem jsme si v tom běhu všedních dní přestali velmi brzy rozumět. On byl takový akurátní. A já si začala připadat jak zavřená v kleci s denním přídělem nevalných možností,“ vykresluje svou životní etapu. A doplňuje detaily o tom, že například veškeré výdaje musela pečlivě zapisovat do excelové tabulky i s poznámkou o tom, proč byla která ta věc zakoupena. A to včetně potravin.
 
Zakrátko jsem zjistila, že nežiji normální život. Nemohla jsem koupit dětem zmrzlinu, když k tomu nebyl řádný důvod. Nemohla jsem si dát na výletě něco malého k jídlu, když jsme mohli mít chleby z domova. Vlastně jsme ani moc na ty výlety nechodili, abychom zbytečně neutráceli,“ vysvětluje a dodává, že přitom neměli o peníze žádnou zvláštní nouzi: „Manžel vydělával, já z domova dělala různé práce a ještě se normálně starala o rodinu a dům, v kterém jsme žili s jeho rodiči. K tomu chodila dopoledne úklizet lidem, kteří za to byli ochotni zaplatit. Ale pořád to asi bylo dle jeho pocitu málo.
 
Po několika neúspěšných diskusích si Marta řekla, že takto žít nechce. Díky své pracovitosti si našla práci na plný úvazek a postavila se na vlastní nohy. Rozvod zatím neřeší, ale žije si po svém – bez puntičkářského zapisování výdajů a s možností vést spokojený život bez neustálého stresu. Bydlí v sousedství u kamarádky. I s dětmi. „Manželovi jsem řekla, že je to dočasné řešení, aby si měl čas v hlavě srovnat, co vlastně chce. Tak uvidíme,“ krčí rameny. 

Já chci žít radostně, cestovat, poznávat nové věci, zajímavá místa, ochutnávat nová jídla a užívat si života i se svými dětmi. Nechci, aby z nich vyrostli zakomplexovaní chudáčkové, kteří mají pocit, že si nesmí dovolit koupit zmrzlinu u stánku, protože je dražší než kdyby ji měli z obchodu. Nejsem marnotratná, ale ani už nemám chuť být tou služkou bez nároku na normální radosti života, zvlášť když si na ně umím vydělat,“ uzavírá své vyprávění s tím, že pokud by manžel byl ochoten se aspoň trochu změnit, ráda se k němu vrátí. „Jako kluk byl fajn, byla s ním zábava. Snad to v sobě opět objeví,“ doufá.

Přečtěte si také:

Reklama