Když jí v kabelce zazvonil telefon se skrytým číslem, zrovna jela z pracovního pohovoru. Konečně si našla skvělé zaměstnání a těšila se, jak po prvních pár výplatách začne hledat i vlastní bydlení. Ne že by měla s rodiči špatné vztahy, ale chtěla už svůj klid. Konečně si odpočinout od neustálého hlídání dvou brášků, se kterými rodičům pomáhala od svých třinácti let. Jenže hovor, který vzápětí přijala, smetl veškeré její sny na jednu velkou hromadu.
Foto: Shutterstock
Stala se mámou na plný úvazek
„Ten telefonát byl od policie. Oznámili mi, že moji rodiče měli autonehodu, kterou ani jeden z nich nepřežil. Zatmělo se mi před očima, úplně jsem se sesypala. Nakopnul mě až fakt, že ve škole sedí moji dva šestiletí bráškové, které musím tím pádem vyzvednout já. A všechno jim taky říct,“ vzpomíná na nejhorší chvíle svého života Radka.
Nevěděla, jak na to, a tak zavolala dětské psycholožce s prosbou o radu. Přesto to nebylo snadné, malí bráškové nesli smrt rodičů velmi těžce. Musela to být tedy opět ona, kdo zůstane alespoň navenek silný. Byla dospělá, jediná z příbuzných, kdo se o chlapce mohl postarat. A taky to udělala. Přestože měla se životem jiné plány, nechtěla, aby šli do dětského domova. Ze dne na den z ní musel být zodpovědný rodič.
„Další týden jsem nastoupila do práce, začala vést domácnost, řešit účty, dědictví a podobné nezbytnosti. Člověk se v tom plácá, učí se věci za pochodu, dělá chyby, má pocit, že to dál nezvládne. Ale nakonec prostě musí. Kluci zpočátku nechtěli moc poslouchat, vzdorovali, byli naštvaní na celý svět. Nakonec ale pochopili, že to jinak nepůjde, jestliže nechtějí do děcáku. Naučili jsme se spolu žít a vycházet, vzali mě jako autoritu, kterou musí respektovat,“ popisuje nesnadné začátky. Dnes je jim už patnáct let a se svou sestrou, která je vychovává, mají kamarádský vztah.
Vlastní děti už nechce
„To víte, že trnu, co kde vyvedou. Jsou to přece jen puberťáci a já jsem za ně zodpovědná. Ale snažím se budovat výchovu na vzájemné důvěře. Zatím to vypadá, že vše klape. Matěj chodí na gympl, Jirka na učňák, oba se dobře učí, fungují, pomáhají i doma. Nemůžu si stěžovat. Přesto jsem ze svého hraní si na rodiče neskutečně vyšťavená. A taky pevně rozhodnutá, že vlastní děti nechci. Skutečnou mámou se nikdy nestanu. To by ten kolotoč nikdy neskončil! Stačí mi bráchové, které budu mít na krku ještě pár let, než se osamostatní. Než se z nás opět stanou víc sourozenci. Pak mi teprve začne svobodný život bez závazků, na který se tak těším,“ přiznává unavená Radka.
Zdroj informací: respondentka Radka
Nový komentář
Komentáře
To se mi nějak nezdá. Vážně by někdo svěřil do péče šestiletá dvojčata dívce, které je teprve 19 let, sotva odmaturovala a teprve dostala svou první práci?
Opravdu byla "jediná z příbuzných"? Žádní prarodiče, tety, strýcové, ani z matčiny ani z otcovy strany? Radka je starší o pouhých 13 let, při osvojení se požaduje věkový rozdíl minimálně 16 let, to v tomto případě neplatí? 
Jestli je to pravdivý příběh, tak se Radce nedivím, že je rozhodnutá nemít svoje děti. Minimálně další tři roky bude mít bratry na krku. Pak už jí bude přes třicet. Než by si užila ten život bez závazků a případně si našla partnera, pomalu se jí bude blížit čtyřicítka. A v tomto věku mít děti je nezodpovědné, čím starší matka, tím větší riziko postiženého potomka. No a trávit zbytek života péčí o postižené dítě, když už svoje mládí strávila péčí o bratry... kdo by to chtěl.
Osud ji naložil hned na prahu dospělosti pořádný balík starosti a zodpovědnosti za druhé. Zvládla to a až kluci opustí společnou domácnost, což ještě bude pár let trvat a každý z nich si najde svou cestu, zůstane sama. Pokud si nenašla doposud partnera, určitě se tak stane později. Pak možná přehodnotí své rozhodnutí nemít děti.
Nikdy neříkej nikdy. Že teď , s brášky v péči, děti nechce, je pochopitelné. Myslím si, že až bratři dospějí, budou chtít taky svůj samostatný život a najdou si jiné bydlení. A ona pak zůstane sama. To chce dodržovat celibát? Nemůže dopředu vědět, jak se to bude vyvíjet dál a koho cestou životem potká. Je docela možné, že potká člověka, který má třeba v péči svoje děti. Takové plány jsou předčasné a život ukáže sám.