Foto: pexels/Mike Jones
Fenomén tzv. sociálních svačinek nebo mikrointerakcí popisuje Lucie Havlová jako běžnou, ale často přehlíženou součást každodenního fungování: „Je to malá dávka sociální energie, kterou si během dne dopřáváme. Krátké, nenáročné interakce jako úsměv, pozdrav nebo pár slov. Nemusí jít o hluboký rozhovor, přesto nám pomáhají cítit, že patříme mezi lidi kolem nás a že nejsme sami.“
Velký dopad na psychiku
Kontakt s druhými je jednou ze základních potřeb člověka. A neplatí to jen pro vztahy s rodinou či přáteli. „I malé interakce částečně naplňují naši potřebu blízkosti. Pomáhají nám cítit se klidnější, méně ve stresu a zároveň nám dávají pocit, že nás někdo vnímá,“ uvádí psycholožka a psychoterapeutka Lucie Havlová.
Právě pocit, že jsme viděni, je klíčový. Nemusí jít přitom o dlouhý a důvěrný rozhovor. Občas udělá své jeden krátký pohled z očí do očí nebo obyčejné „dobrý den“.
Nestačí mít pár blízkých lidí
Možná si říkáte, že máte partnera, rodinu a pár dobrých přátel. To ale někdy samo o sobě nestačí. „Naše psychika potřebuje i drobné mikro-kontakty. Je to jako s jídlem, kdy nestačí jen hlavní chod, potřebujeme i průběžné ‘svačiny’,“ přirovnává Lucie Havlová, která působí na platformě Terapie.cz. Právě tyto „sociální svačiny“ během dne vytvářejí pocit, že nejsme izolovaní, i když zrovna nejsme s nejbližšími.
Foto: pexels/Yura Forrat
Máme jich méně než dřív
Zkuste si vzpomenout, kolik takových interakcí jste měli včera a kolik jich měli lidé před dvaceti lety. Současná doba přirozené mikrointerakce omezuje, místo spontánních rozhovorů u pokladny máme samoobslužnou kasu a místo cesty do práce videohovor. „Home office, samoobslužné služby nebo větší závislost na online komunikaci ubírají příležitosti k drobným kontaktům, které dříve byly běžnou součástí dne,“ říká Lucie Havlová.
Prožijte je vědomě
Dobrou zprávou je, že social snacking není něco navíc. Už se děje, jen ho často přehlížíme. „Krátký hovor s kolegou, pár slov při objednávce kávy, úsměv na chodbě nebo oční kontakt bohatě stačí. Důležité je tyto momenty vůbec zaznamenat a vědomě je prožít,“ říká odbornice na duševní zdraví.
Pozor na online prostředí
V době, kdy máme neustále po ruce telefon, se nabízí otázka, zda naši potřebu nenaplní digitální kontakt. Zpráva nebo like sice na chvíli potěší, ale nenahradí fyzickou přítomnost, tón hlasu ani neverbální signály, které jsou pro pocit blízkosti zásadní. „Online interakce mohou nabídnout krátký pocit propojení a rychlé ujištění, že na nás někdo reaguje. Jsou ale slabé a pouze virtuální,“ upozorňuje Lucie Havlová.
V online prostředí můžeme snadno získat pocit, že jsme obklopeni lidmi, i když chybí skutečná blízkost. „Uvědomění této samoty pak může být nepříjemné a vést k tomu, že začneme vyhledávat další a další online interakce,“ dodává psycholožka.
Když se z toho stane návyk
Online prostředí může být v tomto ohledu zrádné. Nabízí rychlé a snadno dostupné sociální podněty, na které si můžeme lehce zvyknout. „Social snacking online vytváří návyk na rychlé a příjemné pocity. Protože jsou slabé, chceme je stále častěji a ve větších dávkách,“ přibližuje Lucie Havlová.
To se může promítnout i do toho, jak vztahy navazujeme a prožíváme. „Vztahy založené jen online se utvářejí jinak než ty reálné. Chybí nám skutečná interakce a principy z online prostředí se ne vždy dají přenést do reálného života,“ upozorňuje odbornice.
Pomáhá, nebo škodí?
Social snacking může mít i svou stinnou stránku. „Pokud jsou tyto drobné interakce pro člověka jediné nebo dominantní, mohou pocit osamělosti spíš prohlubovat. Nedokážou totiž nahradit důvěrnější vztahy, které jsou nezbytné pro pocit skutečného propojení,“ říká Lucie Havlová. Podobně to souvisí i se sebedůvěrou. Krátké reakce druhých nás sice potěší, ale jestliže máme jen ty, můžeme ztrácet pevnou půdu pod nohama.
Foto: Shutterstock
Jak poznat, že nám chybí
Nedostatek mikrointerakcí se přitom nemusí projevit jen samotou. „Můžeme mít pocit odpojení, i když jsme mezi lidmi. Často se pak zvyšuje potřeba komunikovat online nebo klesá motivace zapojovat se do běžných situací,“ popisuje odbornice z platformy Terapie.cz. Typické je i to, že se nám nechce dělat jednoduché věci jako pozdravit známého na ulici nebo se zapojit do konverzace v práci.
Některé skupiny lidí jsou přitom k „sociálnímu hladu“ náchylnější než jiné. Podle Lucie Havlové jde zejména o seniory, studenty, introverty nebo osoby se sociální úzkostí. Vyšší riziko hrozí také těm, kteří během dne nemají mnoho příležitostí setkávat se s ostatními. Právě u nich může nedostatek drobných interakcí zvyšovat pocit osamění a snižovat chuť zapojovat se do běžného života.
Začněte pomalu
Jak z toho ven, pokud si uvědomíme, že nám social snacking chybí? Nemusíte být extrovert ani se nutit do dlouhých rozhovorů. „Začněte malými kroky v běžných denních situacích, kdy si vědomě všimnete lidí kolem sebe. Stačí pohled, úsměv v tramvaji, mávnutí na někoho, koho potkáte nebo jednoduchý pozdrav. I krátké chvíle v kontaktu s druhými vám pomohou cítit se součástí společnosti,“ uzavírá psycholožka Lucie Havlová.
 Lucie Havlová je psycholožka a psychoterapeutka, která se věnuje individuální terapii dospělých klientů. Zaměřuje se především na témata úzkostí, stresu, vztahových obtíží, sebehodnoty a každodenní psychické rovnováhy. Ve své praxi klade důraz na porozumění souvislostem mezi prožíváním, myšlením a opakujícími se životními situacemi. Pomáhá klientům lépe se orientovat ve vlastních emocích a nabízí praktické tipy na jejich efektivnější prožívání s důrazem na tělesný prožitek. Působí na platformě Terapie.cz. |
Zdroj informací: tiskové informace, Mgr. Lucie Havlová
Nový komentář
Komentáře
Dovolila bych si upozornit paní odbornici na duševní zdraví, že jsou na světě i lidi, kteří vážně nestojí o to, aby si na nich někdo realizoval svůj "social snacking". Nechci ani pár vět s baristou, ani krátký rozhovor s prodavačkou, nechci nikomu chválit outfity a když slyším zvuk zprávy na telefonu, tak se děsím, co zase kdo chce. Nic z toho mi nezlepšuje den, když se někdo snaží se mnou provozovat krátké nenáročné interakce. Taky nikoho neotravuju, a nic jiného si nepřeju, než aby mi dal každý svátek, staral se o svoje a mě si nevšímal. Stačí ty interakce, které jsou nezbytné a toho je za den taky dost. Naprosto vědomě mnohé pokusy o "social snacking" sabotuju, ledaže je někdo fakt neodbytný, a to má za následek to, že mi pokazí zbytek dne, děkuju pěkně.
