„Když mi lékaři řekli, co mi skutečně je, tak to pro mě bylo hodně náročné. Už nějakou dobu jsem byla členem internetových diskuzí, kam psali právě pacienti s roztroušenou sklerózou. Představila jsem si, že mě potkají všechny příznaky, o kterých tam lidé psali, například ochrnutí,“ vysvětluje Klára.

Brzy však zjistila, že při včasném záchytu onemocnění a vhodné léčbě mohou být projevy nemoci minimální. „Pacienti, kteří nemají akutní problémy, do diskuzí obvykle nepíší. S roztroušenou sklerózou se navíc pojí řada mýtů a předsudků a chvíli mi trvalo rozlišit, co mohu od své nemoci reálně očekávat,“ říká Klára.

Přestože nyní nemá žádné příznaky, musela nemoci přizpůsobit svůj život. V práci si zařídila volno, aby mohla jezdit pravidelně k lékaři do jiného města. Třikrát týdně si navíc píchá injekce s léky. I přes životní komplikace ale neztrácí pozitivitu. Pokračuje v dobrovolnické činnosti, které se věnovala před diagnózou roztroušené sklerózy. Radost jí také dělá práce učitelky v mateřské škole. Největší formou terapie je pro ni ale psaní příběhů a povídek. S jednou, nazvanou Pořád jsem to já, dokonce získala první místo literární soutěže Rozsviťme Českou republiku.

Akce, kterou tradičně pořádá Nadační fond IMPULS, má za cíl podporu pacientů s roztroušenou sklerózou a jejich blízkých. „Stačí pouze být. Předem se nestrachovat z toho, jak složitý a těžký život bude, když vidíme všechny problémy, strasti a utrpení okolo nás. Dovolme si být konstantně šťastní a pomozme tomu, aby mohli být šťastní i lidé okolo nás. Pojďme do toho všichni společně,“ píše Klára ve své povídce. My ostatní zdraví se můžeme Klárou rozhodně inspirovat.

Reklama