Stačí mi tři minuty a seš moje

Arabela, Beruška, liška Bystrouška, Sněhurka, Nastěnka, Sněhová královna... V dětství jsem o nich čítával a snil a teď je mám před sebou. Tedy aspoň na jmenovkách, které mají na hrudi připnuté dívky, s nimiž se míjím ve vegetariánské restauraci Marantha v pražském obchodním centru Brumlovka.

Jména sympatických dívek neznám, a i ony o mně vědí jen to, že jsem... Drákula. Tedy krycí jméno, které jsem si mezi těmi, jež mi byly nabídnuty, vybral. Pochopte, jako Soptík se necítím, pouťouchlý požárník nejsem, do Rumcajse mám daleko, na loupežníka jsem moc srab... A motýl Emanuel? Moc zženštilé. To temná postava dějin, jež pije krev, a i tak se stává nesmrtelnou legendou, je mi nějak bližší.

Promiňte, vy nevíte, proč mám přezdívku - jsem na seznamovacím rychlém rande. To je nový trend seznamování, který vychází z toho, že tři minuty stačí na to, abychom poznali, jestli nám protějšek nějak imponuje. (Více o této formě seznamování najdete na www.fer-rande.cz)

Už při příchodu mi sympatická organizátorka předává desky, v nichž jsou očíslované přezdívky dívek, druhý přezdívkový seznam pro mé poznámky a také papír s několika otázkami pro případ, že bych nevěděl, o čem se s nimi bavit.

Nikoho asi nepřekvapí, že atmosféra byla nasycená rozpaky. I já se odpočátku natolik vžil do své role, že se mi studem orosilo čelo. Možná ale také šokem. Čekal jsem totiž samé těžké případy nesmělých lidí, jejichž komplexy jsou už na pohled pochopitelné. Nikoliv. Řekl bych, že většina holek, a i když jsem heterosexuál, dovolím si říci i kluků, patřila přinejmenším mezi pohledné.

Pokukovali jsme všichni po sobě, i když se většina snažila tvářit, že přesně tohle nedělá. Posadil jsem se ke stolu, kde se sešli čtyři singl kluci. Už tam bylo zjevné, že někteří trpí silnou nesmělostí a s rukama založenýma čekali, co se bude dít. I pro občerstvení, které připravili pořadatelé, se odhodlali dojít až po několikáté pobídce.

To já chroustal oříšky, chipsy, čokoládu a flirtoval s okolo stojícími dívkami chroustajícími oříšky, chipsy, čokoládu... Mimochodem, veškeré občerstvení zajistila organizace Fair Trade. Ta se snaží například pomáhat ve třetím světě pěstitelům a výrobcům nabízených pochutin, aby dostávali za svou práci poctivě zaplaceno a jejich děti nemusely otročit na plantážích, ale místo toho chodit do školy. Více na www.e-fairtrade.cz.

Naše chroupání přerušila výzva organizátorky Lenky, abychom se po jejím krátkém úvodu přemístili do další místnosti. Tam prý nás čeká překvapení. Překvapení? Šok! Hrůza! Nejprve do malého sálku přitancovala tanečnice za rytmů bonga, o které se postaral její kolega. Říkají si TiDiTaDe. Po jejich krátkém vystoupení následovalo dlouhé mučení - učili nás tancovat jejich západoafrické tance! Podruhé se mi orosilo čelo a stejně tak většině dalších účastníků. Někteří i - s nesmělostí sobě vlastní - tiše protestovali. Ale co naplat, seznamovat jsme se chtěli, nutné zlo jsme tedy museli překonat.

Ke snaze o slušné pohyby v západoafrických rytmech byla sice dobrá motivace - permanentka do wellness a fitness centra, ale boky většiny to aspoň do potřebné šíře rozhýbat nedokázalo. Alespoň ne natolik, aby překonaly výborný výkon například Ferdy Mravence, který cenu vyhrál. Byl fakt talentovaný, nikoho pak ale nemohl přesvědčit, že doma nemá bonga a africké tance netrénuje po ranním probuzení před cestou do práce. Vouchery předala Jana Hlaváčková, která výkony sledovala se svým přítelem Liborem Boučkem.

Pak ale následovalo to hlavní. Po krátké instruktáži, kterou jsem neslyšel, protože jsem běžel na záchod opláchnout několikrát orosené čelo, seděly u dvanácti stolů rozsazený páry všech účastníků. Ty měly tři minuty na konverzace, která mohla vyvolat sympatie, nebo naopak potvrdit nezájem. Ten každý prakticky projevil zaškrtnutím chci - nechci se setkat s Beruškou, princeznou Jasněnkou, Šípkovou Růženkou, Vílou Amálkou... To mi však naštěstí vysvětlila Rusalka, k níž mě posadili. „Proč sis vybral právě přezdívku Drákula? Kde pracuješ? Co říkáš na to tancování?“ Nejčastěji padající otázky...

Musím pořadatelům oponovat. Tři minuty na konverzaci je pekelně málo. Asi jsem moc upovídaný, ale zvonění na zvonek mě obvykle přerušilo v půlce věty. A to jsem toho měl ještě tolik na jazyku! Ufff... Takových sympatických holek, a já si to nemohl pořádně užít.

Ještě bych měl upřesnit. Na otázku, co dělám, jsem odpovídal, že jsem knižní redaktor. Jednak tu práci kromě jiného dělám, ale také jsem se obával, že se nějak přeřeknu a řeknu něco o psaní. Že jsem novinářem muselo přece zůstat v utajení!

Po absolvování sezení u dvanácti stolů mi vyschlo v ústech a taky trochu vyhládlo. Organizátoři buď slyšeli kručení v mém žaludku, nebo s tím jejich program předem počítal - následoval výborný vegetariánský raut. Opravdu výborný, takže pokud jsem si předtím získal sympatie některé ze slečen, ve chvíli, kdy jsem si pomlaskával nad přeplněným talířem, a zatímco ostatní se věnovali protějškům, mé oči planuly pouze pro dobré jídlo, musely se vytratit. Pokud ovšem neplatí okřídlené: „Láska prochází žaludkem.“ Pak bych byl ideálním objektem pro zamilování.

Jídlem všechno skončilo, účastníci se rozprchli, mě ale čekalo ještě malé rozčarování. V metru ke mně přistoupil jeden kluk, tuším, že Brouk Pytlík, který na Brumlovce také hledal způsob, jak se zbavit samoty, a natvrdo mi řekl: „Ty ses tam nepřišel seznámit, viď? Byl jsi moc uvolněný, upovídaný, většina kluků se tam projevovala spíš rozpačitě,“ vysvětlil mi. Sakra.

Vniveč přišly hodiny trénování nesmělosti u zrcadla předchozí večer. Ne všichni to však poznali - včera dopoledne mi přišla sms: „Ahoj, tady Eva z Fer rande. Zlatovlaska. Mas li zajem, ozvi se. Poslali mi shodu (to znamená, že jsme u sebe oba zaškrtli ano, pozn. aut.). To znamena, ze pokud nejsi zadany...“ Hurá, nezůstal bych singl. Rychlé rande se osamoceným duším asi vyplatí absolvovat...

Kam dál?

O rychlém rande, tentokrát z pohledu ženy, jsme psali v článku Chci se seznámit, zn.: Rychle
Vaše tipy: Jak rychle sbalit chlapa

Zkusila byste to také?