„Tehdy se arytmie vrátily. Podle lékaře ale nebyly vážné, nasadil mi léky a celé těhotenství i porod proběhly bez problémů,“ vzpomíná Lucie. Po porodu léky vysadila a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla mít dlouhodobé problémy. Když ale po čtyřech letech otěhotněla podruhé, obtíže se vrátily a tentokrát výrazněji. „Začala jsem znovu brát léky, ale v pátém měsíci těhotenství se můj stav výrazně zhoršil. Zadýchávala jsem se a byla jsem hodně unavená. Když mě ale lékař ubezpečil, že to souvisí s těhotenstvím a jakmile porodím, vše bude zase dobré, řekla jsem si, že to budu muset do porodu vydržet,“ popisuje Lucie.

Lucie-2.jpgFoto: Se souhlasem pacientky

Potíže se ale stupňovaly. Měla problém vyjít schody do druhého patra a ke konci těhotenství už nebyla kvůli dušnosti schopná spát vleže. „Bylo to hrozné. Po několika schodech jsem se cítila, jako bych vyšlapala do nejvyššího patra mrakodrapu, a když jsem si lehla, nemohla jsem popadnout dech, takže jsem spala vsedě. Téměř jsem se nevyspala, což ještě prohlubovalo únavu,“ vysvětluje Lucie.

Po porodu se ale cítila pořád stejně špatně, a vyžádala si proto konzultaci u kardiologa. Ten ji vyšetřil a zjistil, že má městnavé srdeční selhání a její srdce pracuje pouze na 15 %. „Nikdo v té chvíli nechápal, jak jsem mohla zvládnout porod. Okamžitě mě odvezli na jednotku intenzivní péče a nasadili léky,“ popisuje Lucie a pokračuje: „Byl to šok. Nebylo mi ještě ani třicet a selhávalo mi srdce. Navíc jsem nemohla být s dcerkou a skoro jsem ji neviděla, přivezli mi ji jen jednou za den. Bylo to pro mě psychicky velmi náročné.“

Po propuštění z nemocnice začala Lucie docházet do kardiologické ambulance v Ostravě, kde jí doporučili vyšetření ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně ve specializované ambulanci srdečního selhání. Zejména kvůli tomu, že se zde starají i o pacienty, kteří potřebují transplantaci srdce. Je totiž možné, že se to v budoucnu bude týkat i Lucie. „V Brně jsem ležela čtyři dny a provedli mi zde různá vyšetření, včetně testu na množství zásobního železa,“ popisuje Lucie. Lékaři z testu zjistili, že má hladinu nízkou, takže jí dali infuzi, aby jí zásobní železo doplnili. „Do té doby jsem znala železo jen v tabletkách. Infuze mě překvapila a nečekala jsem, že po ní pocítím nějakou výraznou změnu, šlo přece ‚jenom‘ o železo,“ popisuje Lucie a doplňuje: „Hned druhý den jsem se ale cítila úplně jinak. Vůbec jsem nebyla unavená, bylo to jako bych vypila několik energetických nápojů. Povzbudilo mě to i psychicky, najednou jsem měla pocit, že to půjde.“ Kromě toho kardiologové od sv. Anny zkombinovali Lucii léky na srdeční selhání tak, aby dosáhli pro ni ideální varianty. 

Lucie-3.jpgFoto: Se souhlasem pacientky

Lucie je teď na mateřské dovolené a čas tráví hlavně se synem a dcerou. Velkou oporu má v příteli a také v rodičích a tchyni, kteří jí s péčí o děti pomáhají. Kvůli nemoci je v invalidním důchodu 1. stupně, ale doufá, že po mateřské bude moci pracovat alespoň na částečný úvazek. „Ráda bych se vrátila k práci v obchodě, kde jsem v kontaktu s lidmi, což mě baví, ale uvidím, jak to půjde. Teď na to zatím moc nemyslím, jsem hlavně ráda, že se cítím dobře, za což jsem vděčná a moc děkuji všem lékařům, kteří se na mé léčbě podíleli a podílejí, a doufám, že to tak dlouho vydrží,“ uzavírá optimisticky Lucie. Od poslední infuze se jí hladina zásobního železa stále drží na dobré úrovni.

Komentář lékaře:
„Farmakologická léčba srdečního selhání se opírá o celou řadu preparátů, které mohou významně zlepšit stav nemocných. V některých případech – a nejsou to zdaleka ojedinělé situace – může být nitrožilní podání železa „třešničkou na dortu“, která stav nemocného posune k lepšímu, tak jako tomu bylo v tomto případě“ říká prof. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., přednosta I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Zdroj: pacientka Lucie, prof. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., přednosta I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně