par.jpg
Foto: Shutterstock

Šikana jako nástroj zocelení
Markéta: Přístup mého manžela Jirky k našemu čtyřletému synovi Honzíkovi se mi absolutně příčí a často se kvůli tomu hádáme. Přijde mi, že ho Jirka strašně a bezdůvodně šikanuje. Honzík si třeba postaví věžičku z kostek a Jirka mu ji schválně shodí a má z toho strašnou legraci. Chová se jako malé dítě, a když se zeptám, proč to udělal. Odpoví, že Honzíka připravuje na život a zoceluje ho. Může se mu totiž stát, že ho budou ve škole šikanovat stejně jako manžela, tak ať si prý zvyká, že se s ním nikdo mazlit nebude.

Spor kolem fyzických trestů
Dita: Táta mě v dětství docela dost bil, takže jsem se už dávno zařekla, že na svoje děti za žádnou cenu nevztáhnu ruku. Ale manžel Igor to vidí jinak. Když naše pětiletá dcera zlobí, moc se nerozpakuje a plácne ji přes zadek. Když to vidím, cítím se, jako by někdo plácnul mě, úplně prožívám tu bolest – psychicky i fyzicky. Několikrát jsem mu řekla, ať to nedělá, ale nedá si říct, prý pár výchovných ran ještě nikomu neublížilo, právě naopak.

Přílišná pozornost
Jana: V pětatřiceti jsem konečně porodila vymodlené dítě. Snažili jsme se s manželem marně několik let a ani umělé oplodnění se nepovedlo napoprvé. V den porodu jsem se zařekla, že pro Kristýnku udělám všechno, že se budu snažit dát jí dobrý základ do života a maximálně se jí věnovat. Ale manžel mi to teď vyčítá. Prý z ní vychovávám rozmazleného a nesamostatného fracka. Nelíbí se mu, že se jí hodně věnuju, čteme si, malujeme, učíme se, každý víkend vymýšlím výlety. Prý by se měla taky naučit, jaké to je hrát si sama.

Zlá matka a milionový tatínek
Iveta: Tenhle problém určitě neřešíme jenom my, ale i jiné rodiny. Já se snažím, aby byla dcera dobře vychovaná, žila v nějakých mantinelech a nepadalo jí všechno jen do klína. Jenže manžel mi to kazí. Je starší než já, takže na nějakou výchovu už nemá moc energie, a tak se rozhodl, že bude zastávat roli rozmazlujícího tatínka. Svojí malé princezničce snese modré z nebe a já jsem pak ta zlá matka, co akorát zakazuje a vychovává. Když něco zakážu, dcera ví, že když dojde za tatínkem, tak ten to povolí. Jak u blbečků na dvorečku.

Nesmyslné tresty
Anna: Manžel se snaží naše dvě děti ve věku pět a sedm let vychovávat pomocí pro mě nesmyslných trestů. Chápala bych třeba zákaz televize nebo oblíbené hračky, ale když mu třeba mladší syn, který bývá ráno protivný, nepopřeje dobré ráno, manžel uděluje takové tresty, jako že třeba chce, aby byl bez oběda. Vždycky se potom pohádáme. Přece nemůže chtít, aby syn hladověl.

Zákaz pláče
Věra: Můj muž našemu synovi odmalička vštěpuje starý zažitý stereotyp, že kluci přece nebrečí. Když třeba upadne a začne natahovat, manžel mu vyhrožuje, že jestli ubrekne, tak mu dá na zadek. To mi přijde vážně drastické, nechci, aby ze syna vyrostl pařez, který neumí vyjadřovat emoce.

Boj za nahotu
Eliška: Jsem z konzervativní rodiny, snad nikdy jsem neviděla svoje rodiče nahé a sama nemám zájem se před dětmi promenádovat bez oblečení. Manžel to ale vnímá jinak. Klidně si vyjde z koupelny úplně nahý, až mi někdy přijde, že snad schválně exhibuje. Nevím, jestli by měly děti tak často vídat tatínka bez oblečení, přijde mi, že k němu potom nemůžou mít žádnou úctu.

Čtěte také: 

Reklama