Ahoj Merylko,

s historkou o běhu jsi mi připomněla můj katastrofický „sportovní víkend“, který vloni pořádala jedna firma pro své zákazníky. Jelikož se jedná o firmu z Moravy, přivítání proběhlo za účasti panáků, po kterých mi okamžitě zdřevěněly nohy. Pak nás rozdělili do družstev, kde jsem si připadala jako matka pluku, protože všem bylo kolem 25 let a evidentně měli natrénováno. Zároveň vyhlásili soutěžní kategorii „Nejvíce pařící družstvo“. Ani nevím odkud, ale náhle se objevily lahve Fernetu (normálně ho nepiju, ale tady to jinak nešlo) a začali jsme poctivě plnit i tohoto „bobříka“.

Disciplín bylo asi 8, z nich se mi do hlavy vryly 3 – lukostřelba, běh přes pole s padákem a orientační běh. Začínali jsme během s padákem – slunce pražilo, Fernet nahradil krev a nohy vůbec neposlouchaly. Běh po poli přes drny byl noční můrou. Několikrát jsem se natáhla jak dlouhá, tak široká, bolestivě si zapíchla bodláky do různých míst a modlila se, ať už to skončí. Nicméně, v této disciplíně jsme se umístili jako 12. ze 30 družstev. Pak následovala lukostřelba – jsem levák, luky byly pouze pro praváky. Každý jsme měl 3 šípy. Rozpíchanýma rukama od bodláků, zpocená jako Gross na byťáku, jsem se snažila napnout tětivu. Šíp k cíli nedoletěl ani jeden a modřina od tětivy zdobila mojí ruku několik následujících týdnů. Skončili jsme 17., cítila jsem se trapně.

Začínala jsem uvažovat o sebevraždě Fernetem, ale nafasovali jsme buzoly, souřadnice a měli oběhnout pár kontrolních bodů. Bohužel muselo celé družstvo... Kontrolních bodů bylo 5. Zatímco ostatní už měli vše za sebou, plahočila jsem se od bodu 3 k bodu 4. Ve spáncích mi bušilo, plíce si zřejmě řekly, že už to nemá cenu a vzaly si dovolenou. Tam jsem narazila na konkurenční družstvo, kterému se mě tak zželelo, že jeden mě tlačil a druhý táhl. Takto jsem absolvovala trasu až k poslednímu bodu. Zcela vyčerpaná jsem se svalila do trávy a požadovala, ať mě rovnou zahrabou. Skončili jsme 23. a bylo mi to jedno.  Nakonec jsme se v průměru umístili na 10. místě, což dodnes nechápu. Ačkoliv jsem prohlašovala „Nikdy více!“, minulý týden přišla pozvánka na letošní ročník. Co myslíte, pojedu? ;-) 

Sportem ku zdraví, Hannah01

Milá Hannah01,

joj, to jsem se pobavila. Moc hezké povídání.... putuje k tobě malý dáreček, jen taková pozornost pro štěstí. Snad tě potěší. :o))) Napsala jsi to moc hezky, trošku jsem si poprskala monitor. :o))) Díky.

Krásný den všem přeje