Foto: Shutterstock
Začalo to ve chvíli, kdy jim lékař sdělil, že čekají chlapce. Ona ho chtěla pojmenovat Jan, po svém zemřelém dědečkovi, on si přál dodržet rodinnou tradici. Už pátou generaci u nich totiž dostávají prvorození synové jméno Bedřich. Ani jeden z nich nechtěl ustoupit, a tak se nakonec dohodli, že miminko dostane jména obě - Bedřich Jan. Až doposud to vypadá idylicky. Jenže realita je jiná.
Zatímco tatínek a vůbec celá rodina z jeho strany na dítě volá Bedříšku, maminka a její příbuzní zásadně Jeníčku, někdo dokonce i Honzíku. Dnes už tříletý klouček slyší na všechny varianty. „Uvědomuji si, že mu v hlavě děláme trochu guláš. Mně se ale příčí oslovovat ho Béďo, jak nějakou kreslenou postavičku,“ říká jeho maminka Dagmar a přiznává, že zmatek v oslovování jejich syna má i okolí.
„Učitelka ve školce mu začala říkat Béďo, protože to jméno má na prvním místě. Když mě pak slyšela, že ho oslovuji Honzíku, byla trochu v šoku. Ale co. Až bude větší, ať se sám rozhodne, co chce primárně používat,“ dodává Dagmar.
Čtěte také:
- Těhotenské chutě jsou pro mě tabu, přítel mi je zakazuje, svěřuje se Dana (26)
- S kojenci je dobré cvičit už od prvních týdnů: 10 odborných rad, jak na to
Nový komentář
Komentáře
Moji rodiče ještě patřili ke generaci, u které bylo celkem obvyklé být pokřtěn, a oba tedy měli dvě křestní jména. Jedno od rodičů a druhé od kmotra/kmotry. Ale používalo se vždy jen to od rodičů, v dokladech měli zapsaná obě jména, ale to skoro nikdo ani pořádně nevěděl. Dál se to už na potomstvo nepřeneslo, já už křtěná nejsem, jméno mi stačí bohatě jedno
U prvního syna jsme to řešili tak, že jsme jako první řekli - žádná jména po předcích či příbuzných ani z jedné strany. Navíc jsme chtěli jméno bez diakritiky a aby se hodilo k německému příjmení, které má můj choť a které jsem tedy "vyvdala". No a ještě aby bylo pokud možno krátké, maximálně dvě slabiky. Fuška. Nakonec jsme měli loterii šesti jmen, tři pro kluka, tři pro holku, a až se to narodilo, tak se jméno vylosovalo. No a i tak se našli lidi, kteří se divili, proč právě tohle jméno... nic jsem nikomu nevysvětlovala, prostě to tak je, sestim smiřte. Konec konců se dneska může každý nechat ve věku dospělém přejmenovat dle svého vkusu. 
Dvě jména není nic zvláštního. Ale trochu zvláštní se mi zdá, když každý dítěti říká jinak. My jsme vymýšleli jména na přeskáčku, a pokaždé měl ten druhý jedno právo veta. :) Tak jsem například vetovala jméno Jessika, a naopak jsem musela se vzdát jména Oliver, prý se tak jmenuje každý druhý :). Ale neumím si představit, že bych potom navrhla jméno, které by otec dítěte fakt neměl rád. Jméno by se mělo líbit jak otci, tak matce. Plus ta obsese jménem mužských potomků, to dědění jména, to je pro mne nepochopitelné. Nevím, co bych dělala v takovém případě. Tchán se jmenuje hrozně, a můj otec ještě hůř.
Kolik dětí má oficiálně jen jedno jméno a rodina mu říká nějakým patvarem nebo úplně jinak? Ono to časem nějak vyšumí a jak napsala paní, sám si rozhodne jak dál.
Která kreslená postava se jmenuje Béďa? Mě napadá jen Méďa Béďa, ale to je z 60.let minulého století, to Dagmar asi ani nezná. Natož její syn.
Zato hloupý Honza se vyskytuje v pohádkách hodně často...
Chudák malej