Rozzlobená, zklamaná a nemile překvapená netolerantností spolucestujících. S takovými pocity vystupovala Eliška z vlaku a byla rozhodnutá, že do něj už se svým dvouletým synem Teodorem znovu nenastoupí, i kdyby měla jet těch dvě stě kilometrů k rodičům taxíkem.
Foto: Shutterstock
Zpočátku šlo vše hladce
„První půlhodinu ubíhala cesta v pohodě. Teo vyhlížel z okna, občas něco zabrebentil, ale byl relativně v klidu. Jenže pak se začal nudit. Znáte to, malé dítě potřebuje nějakou akci. Neudržíte ho dřepět na zadku, kdybyste se na hlavu stavěli. Možná ještě s tabletem, ale v tomhle my nejedeme. Neuznávám, že ho rodiče malým dětem povolují. Je dokázané, jak jim škodí, když do něj pravidelně a dlouho zírají. Ale to jsem odbočila,“ pouští se Eliška do líčení své první zkušenosti s cestováním s dítětem veřejnou dopravou, která byla všechno, jen ne dobrá. Už ve třetině cesty se totiž ona a její syn stali trnem v oku všem, kteří s nimi ve vlaku seděli.
Nedopřáli mu žádnou zábavu
„Teo se rozhodl vydat se na procházku po vagónu a namířil si to k jedné paní. Chytil se jí za svetr, asi se mu líbila. No a ona? Zaškaredila se na něj a svetr mu dost neurvale vytrhla z ručičky. Samozřejmě se rozplakal a nebyl k utišení, což zase pobouřilo další spolucestující. Pár jich z našeho vagónu dokonce demonstrativně přestoupilo do vedlejšího,“ líčí Eliška, jíž se syna asi po deseti minutách konečně podařilo uchlácholit. Jenže on zase dostal toulavou.
Jak se tak procházel po vlaku, hlasitě bouchal s víky plechových odpadkových košů a výskal při tom radostí. „Byl kouzelný, tak moc ho to bavilo, úsměv od ucha k uchu. Jenže zase ho utnuli. Jeden starší chlápek se na mě obořil, abych si to dítě lépe hlídala, že chce mít klid. A přidali se k němu i další. Jenže jak jsem Teouše táhla zpět na místo, zase se rozplakal. A lidi opět remcali. Co čekali, když ho vyhnali od zábavy?“ nechápe Eliška. Té se po čase podařilo syna znovu uklidnit. Ale udržet ho v klidu, to už nikoli. Zbýval jim ještě kus cesty a malý rarášek se začal opět projevovat. Poskakoval tak energicky, že jeho dupání nemohl nikdo přeslechnout. A do toho si prozpěvoval. To už se jedna z cestujících zvedla a odešla pro průvodčího.
Bude klid, nebo si vystupte
„Ten mi oznámil, že jestli syna okamžitě neuklidním, máme si vystoupit. Takové mladé ucho, které vidělo děti možná jen z rychlíku! On mi bude radit, abych malé dítě uklidnila! Už mi ruply nadobro nervy a já se s ním i se spolucestujícími pohádala,“ přiznává Eliška, která nakonec vystoupila o pět stanic dřív. A zbytek docestovala po malé přestávce jiným spojem.
„Co jsme to za národ, když nedokážeme pochopit dětskou duši a přežít trochu toho rámusu? Vždyť to není zmenšený dospělý! Trochu tolerantnosti, proboha,“ prosí rozzlobená maminka.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Příběh vycucaný z prstu. Buď štvát proti seniorům nebo matkám s dětmi. Třetí možností je rozčilovat se nad bezdětnými. A za to rozeštvávání lidí ještě dostat zaplaceno. Tak snad se autoři těchto článků ještě můžou na sebe podívat do zrcadla a nepozvracet ho.
Trochu moc jednostranný příspěvek, připadá mi účelově vymyšlený. Ano, takové matky a děti dnes sice existují, ale ten popis událostí se mi nějak nezdá. Pokud už opravdu MUSÍ jet vlakem několik hodin (v 99,% mají auto) a své dítě zná, pak volí cestu v dětském vagónu. Tam na to nemá nervy ani pedofil. To bouchání víky odpadkových košů je blbost, jsou až pod okny a cestující mají většinou natažené nohy, které dvouleté děcko nepřeskočí. Ale ano, pokud budou prázdná oddělení, možné to je.
Článek: Nechala jsem svoje dvouleté dítě pobíhat po vlaku jako nezvedeného čokla a ještě jsem uražená protože ostatní nejsou "vyjuchaní" z toho že já mám přece to nejlepší dítě na světě.
Typická mileniální Karen, pravděpodobně prvorodička. Myslím si že její děcko by ty dvě hoďky na tabletu nebo mobilu klidně přeilžo bez úhony.
Ostatní cestující platí za to aby se dostali tam kam chtějí bez obtěžování a v pohodě.
Maminka je evidentně jednou z těch které svoje ratolesti pustí z dohledu např v obchodě nebo restauraci kde si její ratolesti dělají co chtějí a ona se urazí když jí zaměstnanec požádá o to aby si to dítě hlídala protože ho málem přejel paletou s půltunou cukru pod kterou mu málem vběhlo ( osobní zkušenost)
Radši zustaň doma pipko, když nepoznáš rozdíl mezi dopravním prostředkem a dětským hřištěm.
Dítě sice není zmenšený dospělý, ale maminka by mohla být natolik vyspělá, aby si uvědomila, že nelze obtěžovat ostatní cestující. I když jí jednání synáčka připadá jakkoli roztomilé, nemusí to tak vidět všichni a nemusí sdílet stejné nadšení. Bohužel současný trend - dítě je bůh a já jsem MATKA.
Tyto nechutnosti, s gustem popisované "maminkami" se mi pomalu přestávají líbit. Jak je možné, že ona osoba popisuje jednání malého fracka a myslí si, že vše špatné bylo na straně spolucestujících ?
Spoluvychol jsem s exmanželkou dvě skvělé a úspěšné děti, absolvovali jsme s nimi řadu cest vlakem - m.j. trať Č.Budějovice - Poprad a NIKDY, opravdu NIKDY by si ani dcera, ani syn nedovolili pobíhat volně po vagónu a mlátit kryty ud odpadkových nádob. Pokud by se o to pokusily, zjednal bych pořádek.
Pokud je dítě, najezené, napité, vyprázdněné, nemá důvod k takovémuto chování. Asi je někde něco špatně, že, maminko...?
A přitom by stačilo dítě nějak zabavit...
Mno, tady je přes sto komentářů a na Seznamu dalších 350. Autorka článku si svoji výplatu za duben opravdu zasloužila.
Tak by mě zajímalo, jak by se tato maminka tvářila, kdyby její roztomilý chlapeček spinkal a jiné dítko tam běhalo a mlátilo víkem od koše a výskalo u toho radostí.
Paní Eliška si asi nevšimla, že ve vlacích existují vagony pro rodiče s dětmi , popřípadě oddíly, kde si děti mohou hrát a beztrestně křičet. Rodič má pak právo cestující, který si stěžuje na hluk, odkázat na to, že vybral špatný vagon.
Každý asi ví, že dvouleté dítě nebude sedět 2 hodiny na zadku. Mě by asi nevadilo, kdyby mě cizí prcek chytil za rukáv, ten ještě rozum nemá, ale jeho matka, která mu má říct, že se to nedělá. Eliška má podle mě divné uvažování, když je nadšená, jak je syn kouzelný když ochytává odpadkové koše, většina ostatních maminek řekne dítěti, že je to fuj. U nás naštěstí stačilo vzít synovi autíčko a knížku, kterou ještě neměl ohleděnou. Taky chodil po vagonu ( se mnou ) a dělal oči na ostatní cestující, on byl takové laškovadlo, bavilo ho chodit nabízet sušenky.
Nechápu, co je to za matku, když neumí zabavit své dítě.
Možná, kdyby bylo nějak "jiné", jak je dnes v módě říkat, tak bych to snad ještě pochopila. Ale pokud je tzv. normální, tak NE.
To mu nevzala žádné hračky nebo něco, čím by se zabavil? To ho nedokázala zabavit sama třebas tím, že by si tiše povídali o věcech za okýnkem? Nebo třebas nějakou pohádkou? Slovní hrou? .....
Tipuju, že sice pro děti považuje tablet za nevhodnou zábavu, ale sama do něj nejspíš celou cestu čučela a dobře se bavila.
Jestli dělala redakce průzkum, tak myslím, že výsledky jsou jasné. Ale proč se tohle děje? V tom vlaku asi nebyla Eliška jediná matka s dítětem. Pravděpodobně tam cestovalo víc rodičů s dětmi. A o těch nic nevíme, protože jejich cesta proběhla bez toho, že by o nic musel každý vědět. Jim se nepodařilo naštvat plný vagon ostatních cestujících a pak se ještě navrch arogantně pohádat. Stačí jedna takováhle Eliška, která se projeví jako královna ze Sáby, udělá rozruch a pak si stěžuje, aby se pak i na ty ostatní matky, které svoje děti zvládají, vychovávají, dokážou jim vysvětlit, jak se chovat ve vlaku, nezaslouženě hledělo jako na zdroj problémů. Přitom já nepochybuji, že "matek Elišek" není zase tolik, jenom jsou bohužel hodně vidět a hlavně jejich děti jsou hodně nepřehlédnutelné. Přitom by stačilo málo - téměř každý člověk jaksi tuší, že dítě je "slabý článek", protože je to prostě dítě. Může být unavené, hladové, nemá nejlepší den, leze na něj nějaká nemoc, nebo je jenom moc malé a nechápe situaci. Dobře. Ale od toho všeho tam je ta matka. Kdyby udělala aspoň pokus si s tím dítětem nějak poradit, kdyby ti ostatní cestující viděli, že matka sama zoufale chce to dítě nějak uklidnit a že se jí holt nedaří, plno lidí je schopno to nejen pochopit, nestěžovat si, ale ještě i nabízet pomoc. Mnohokrát jsem viděla podobnou situaci. Jenže to předpokládá úplně jiný přístup, než předvedla Eliška.
Takovy kravy by nemely vubec mit pravo na deti, kdyz si parchanty neumi vychovat. Anebo at s parchantem jezdi autem a neobtezuje lidi.
Proboha!
Co to je za matku, když neumí jedno dítě vychovat.
Tak harant aby dělal bordel ve vlaku? Neexistuje. Asi žije heslem, já jsem matka, kdo je víc, můj harant je nejvíc. Vůbec. Ne, nebudu mít pochopení. Obtěžuje slušné lidi a ještě si ztěžuje, prostě je bůůů.
Vždycky jsem říkal, že maminky s dětma, pejskaři a věřící jsou fanatici, kteří si myslí, že jsou důležitější než ostatní. Každodenní klasika, když člověk na chodníku musí uskakovat do silnice před dvě maminkama s kočárkama na ulici nebo bandou pejskařů, kteří se musí roztahovat.
Tento článek to jen dokazuje. To je opravdu síla vidět to ze strany maminky, kdy nehorázné/otravné chování popisuje jako "kouzelné". Kdyby cestující viděli snahu situaci uklidnit a ne naopak zjevnou podporu dítětě v rušivé činnosti, tak by se určitě tak nemračili. Mě nepřijde normální nechat dítě jít tahat někoho cizího za svetr, vy maminko, byste asi taky nebyla šťastná, kdyby k vám přišel nějaký cizí chlap a začal vás tahat z a oblečení, že? Stejně jako kdyby pejskař asi čuměl, kdybych mu začal čuchat k zadku a opíral se o něj rukama.
Mám 3, dnes již dospělé, děti. Na všechny jsem výchovně působila stejně, ale přesto se výsledek velmi lišil. Vlakem jsme jezdili k rodičům rádi a často. Zatímco nejstarší dcera a nejmladší syn byli klidnější, prostřední dcera mně utíkala, kam se dalo. Také chodila po vagónu zvědavě pozorovat ostatní cestující a případně se jich i dotýkala, ale nikdy jsem nezaznamenala, že by tohle někoho obtěžovalo. Taková cesta vyžadovala soustředění, abych uhlídala jak "cestovatelské" dítě, tak ty další dvě. Dnes je z toho malého neposedného děvčátka klidná mladá paní, která se dnes věnuje problémovým dětem a snaží se jim pomáhat v těžké životní situaci. Nikdy nezapomínejme, že děti jsou tím největším darem, který od života můžeme dostat a jako s takovým s ním musíme i zacházet! A každá maminka by měla být pod ochranou celé společnosti a v případě potřeby jí nabídnout pomoc a ne ji odsuzovat, protože děti jsou budoucností našeho celého národa. A co do nich zasejeme, tak takový odraz budeme sklízet, až budeme staří a oni budou hybnou silou našeho národa! Na to nezapomínejme!
Titulek i článek psaný tak, že se ten s*itstorm (a clickbait, gratuluji, redaktorky) dal čekat. :) Paní bych doporučila, aby svůj přístup k dítěti lehce přehodnotila, protože tohle se obrátí proti ní, a to dost brzy. A dítěti tímto zvláštním přístupem velmi, velmi škodí. No, ale k těm z vás tady, co píšete, jak se vaše děti nikdy nechovaly nevhodně a jak vaše děti byly ve dvou letech spořádané a spolehlivé a úplně bezproblémové: jste lhářky, všechny do jedné. Normálně lžete jak tady, tak sobě do kapsy. Přání otcem myšlenky, pravděpodobně si to myslíte jenom vy, jak jste to dokonale zvládaly a vaše děti nikdy nikomu nevadily a bla bla, podobné pindy. Blud sebedokonalosti ve výchově je zaslepující. :D
Na dovolené jsme jeli na výlet autobusem a jela s námi rodinka s asi ročním dítětem. Podotýkám, že bylo přes čtyřicet stupňů ve stínu. Tomu dítěti nevzali nejen hračky pro zabavení, ale ani flašku s pitím. A dopadlo to, jak muselo. Dítě řvalo jako tur celou cestu, matka nebyla schopna ho jakkoliv uklidnit. Z výkladu jsme neměli nic, protože dítě spolehlivě přeřvalo i průvodkyni. Vyhozené peníze a za ně pořádná migréna.
Tento článek mne doslova vzal dech. Matka tam popisuje, jak neprosto nezvládla situaci s malým dítětem ve vlaku a ještě se rozčiluje. No hlavně, že její syn nemá tablet. To je snad ve dvou letech dítěte samozřejmé. Ale co takhle knihu, ze které ho zabaví tím, že mu bude chvilku číst, chvilku něco povídat, nějakou malou hračku, jednoduchou skládačku atd. A nebo se projít s ním (už jen z hlediska bezpečnosti, to pobíhání není vhodné). Mám dvě děti, se kterými jsem také jezdila vlakem, autobusem, chodila do restaurace, do divadla i do kina. NIKDY jsem nemusela řešit, že by se chovaly nevhodně. To by podruhé totiž nikam nešly. Ale v jenom má paní pravdu, děti nejsou malí dospělí, ale dospělého rodiče mají sebou a ten by měl vědět, jak dítě naučit správně chovat. Ono totiž opravdu o nic nejde, když ve vlaku rámusí a za oblečení tahá lidi jedno dítě, ale kdyby tam takových maminek s dětmi bylo třeba šest, pak by se z toho stalo pro ostatní peklo. Paní Eliška by měla svůj přístup razantně přehodnotit.