Čtenářka Klemsik má pro nás trochu jiné povídání o svém partnerovi. Přečtěte si samy její vyprávění.
I když to není jednoduché a takové, jak byste si přála, život stojí za to žít... Ta Vaše poslední věta mě potěšila, milá Klemsik. Děkuju a přeju hezkýden.
Hezký sluníčkový den,
abych pravdu řekla, tak ani nevím, zda se můžu na partnera spolehnout! Jsme spolu 7 let a máme 5letou dceru. Pociťuji to od samého začátku, že něco „nehraje“. Je spíš takový mamánek, takže strašně moc tíhne k mamince a co ona řekne, tak je svaté, pravda a udělal by pro ni první poslední. V některých případech ji dal přednost přede mnou i před dcerou. Na druhou stranu nechci být hnusná a sobecká, vím, že je to jeho máma a nechci se v tom šťourat. Takže mlčím. Kolikrát jsem něco potřebovala vyřídit, odvézt apod. a někdy je to pro něj velký problém, i když zrovna nemá co na práci. Prostě se mu do toho nechce!
Vyšší školu jsem ukončila předčasně také kvůli němu, protože jsme spolu začali v té době bydlet a jemu vadilo, že on vydělává a já chodím do školy a jsem bez příjmu, přestože vše platila moje rodina. Pro něj bylo mé učení bezvýznamné.
Když jsem hledala práci a zrovna byla na úřadu práce, byla jsem pro něj neschopná a nepotřebná, vyčítal mi to každý den. Řekla bych, že záviděl, že můžu spát do 8:00, zatímco on musí vstávat v 5 h.
Co se týká naší dcery, vím, že se na něj můžu spolehnout, když jí hlídá. Stará se o ní, hraje si s ní, chodí ven. Musím říct, že je fajn taťka. Ale nebylo to vždy tak růžové, protože po rodičovské „dovolené“ jsem neměla šanci v době krize najít práci, navíc s malým dítětem a ve svém oboru zdravotní sestry, které dělají v nemocnici 12h směny. Našla jsem si práci na zkrácený úvazek, dělám za 4,5 tis., ale jen 4 h denně, soboty, neděle volné a já se tak můžu věnovat malé a zároveň jsem nezůstala úplně bez peněz, ale přítel to vidí jinak. Je to špatně, protože mám malý plat a opět mi vyčítá, že chodím do práce jen na 4 hodiny, pak přijdu domů a on má veškerý servis - od praní počínaje až po každodenní teplé jídlo konče. Vím, že každý má své chyby a ani já nejsem dokonalá, ale někdy bych se chtěla mít o koho opřít, postěžovat si a vědět, že ten druhý tady pro mě vždy bude, ale zatím to tak není a myslím, že ani nebude. Spolehnout se můžu pouze na sebe! Ale nelituji, takový život jsem si vybrala dobrovolně a navíc mám krásnou, zdravou dceru... Hezký den všem, ať už máte tu svoji drahou oporu či nikoliv... život je fajn a stojí za to ho žít!
Klemsik
Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou
Téma dnešního dne: V čem je vám partner oporou?
- Můžete se na svého partnera spolehnout?
- V čem je vám největší oporou?
- Co byste si bez něj nedovedla představit?
- Chybí vám opora?
Napište mi, těším se na vaše příspěvky! Jedna z vás získá za odměnu knížku Kdo miluje nejvíc (T. Stimson) z nakladatelství Domino. Pište do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je OPORA. Předem děkuju!
Nový komentář
Komentáře
kobližka — #17 Máš naprostou pravdu, jen mi dlouho trvalo, než jsem to pochopila.
Ale samozřejmě, i za dnešní situaci můžu já, on v žádném případě. Člověk se nestačí divit, s kým to ty roky žil.
kobližka — #17 OPRAVA: otálení
paníliška — #16 Když má člověk za muže-partnera blbce,nic s tím neudělá,i kdyby se rozkrájel.Jak vidno z tvého příspěvku,stejně to nemělo smysl zůstávat s takovým člověkem,jen sis musela projít očistcem....takže z toho usuzuju,že nějaké oátlení v takových případch není k ničemu.
Jako bys psala o tom mém. Ať jsem udělala, co jsem udělala, vše bylo špatně - být s dětmi na mateřské, práce na 3 směny, práce ve 12hod. směnách, podnikání - vše špatně, jsem neschopná atd. atd. Zbytečné rozepisovat. Taky jsem si říkala, hlavně, že mám zdravé děti apod. Ale letos jsme spolu 21 let, trpělivost došla a kráčíme k rozvodu. Drž se a nenech ze sebe dělat onuci.
řinka — #14 No jo,jenže dneska jsou v kurzu jiné hodnoty,než rodina
a pak se lidi diví,do jakých konců se to ubírá....
kobližka — #11 Jako kdybych to psala já,jen s tím rozdílem,že čtyřicítku budeme mít příští rok.
Manžel musí stát při své ženě,to samé opačně,jinak to nemá cenu,bohužel.Máš naprostou pravdu.
Je těžké za někoho rozhodovat, zda zůstat s partnerem nebo ne. Někdy to ale chce radikální řez, ale já sama to také nedokážu.
kobližka — #11 Mě taky jsme spolu 37 let a vždy jsem měla v menželovi oporu. Ani když jsem byla dlouhodobě nemocná celý rok a půl tak mi nikdy nedal najevo, že nepřispívám do společné kasy tolik jak bych měla.
Holka,zlatá,to je hezký,že máš krásnou dceru,ale to chceš takhle žít dál? Víš od samého začátku,že to není ono,ale zůstáváš.To bych se zbláznila,nemít v muži oporu.My jsme spolu 40 let a vždycky,podotýkám vždycky,byl při mě.I když byl jedináček a já jsem asi kolikrát neměla pravdu ve vztahu k jeho matce,stál na mojí straně.Žít jen tak vedle někoho a ne sním,to by mě zničilo....
Vy jste v tom vztahu, vidíte chyby, a jak tedy vnímáte co do budoucna???
já myslím že se na manžela spoléháte. pokud byste byla sama, asi byste si nemohla dovolit práci za 4 tisíce, to byste totiž neměla ani na nájem. a pokud on hradí zbytek výdajů, pak se nedivte že se ozve.
nevim jestli bych s takovym clovekem dokazala byt, kdyz mi vecne neco vycital at uz je tata jaky chce
Nikdy člověk neví jaká situace v životě nastane a jak ten druhý se zachová.I já jsem přesvědčena, že se mohu na manžela spolehnout.Jsme spolu přes 40 let ,tak už jsme lecos přeskákali a nebylo to vždy jednoduché.
Nemáš to jednoduchý
Manžel také dává přednost matce
Už jsem si zvykla
Ten váš se nezmění
Možná byste se mohla poohlédnout po jiném partnerovi
souhlas