Spolehlivý vyvolávač slz je pro mě film Obchod na korze.
Ani nevím, kdy jsem ho viděla poprvé. Nebyla jsem připravená na gradaci příběhu, knížku jsem neznala, tak jsem si sedla do křesla před televizor a docela dobře se bavila. A občas i nahlas smála, protože Króner v roli Tono Brtka byl nepřekonatelný. Takový trouba! Ušlápnutý chudáček, komická figurka s dlouhým vedením. Jenomže začlo přituhovat, mně mrzl úsměv a tušila jsem něco zlého.
Z primitivního mužíčka se stal arizátor a začal být důležitý i při své zmatenosti. Do toho události kolem, transport židů, narůstající zloba a strach. A židovka, kterou Brtko arizoval taky, byla kouzelná stařenka, která žila ve vlastním světě a o ničem nevěděla.
Omlouvám se za to, že popisuju děj filmu, ale to jen na vysvětlení, jak to na mě působilo. Přiznám se, že ke konci filmu jsem se přestala ovládat a brečela jsem jako želva nad tím vším. Nad tím, čeho je člověk vůbec schopen ze strachu i z odvahy, a nad tím, proč to všecko tak vlastně bylo a kolik podobných lidských příběhů by se dalo podobně natočit. I když si myslím, že po Kadárovi-Klossovi už by to tak dobře nikdo nesvedl.
A přestože vím, že je to unikátní film, který stojí za zhlédnutí, tak přiznávám, že už ho nikdy nemůžu vidět do konce, protože se bojím, že to neunesu, a zbaběle odcházím. Jsem palice dubová, když na to přijde, ale znám svou slabinu... jo, a taky nemůžu vidět záběry týraných lidí, zvířat, prostě doklad lidské špatnosti. Kdybych mohla zasáhnout, něco udělat, pomoct - nejhorši pro mě jsou slzy z bezmocnosti a zoufalství.
A tak se snažím nedojímat se, nedrásat a snažím se konkrétně a nesentimentálně pomáhat, kde to jde, pokud stačím.... tohle není veselý přísvěvek, že jo?
Tak mi na závěr napadlo, vždyť slzet se dá i smíchy! A v tomhle případě si zaslzím moc ráda, s gustem - stačí, bych se podívala na Červeného trpaslíka nebo z nedávné doby Haló, Haló - miluju absurdní humor, suchý anglický - ovšem na straně druhé bych brečela (vzteky) při humoru, který v posledních letech panuje např. v TV NOVA.
Ten je spíš k pláči - gerda
Milá gerdo..naprostý souhlas. Tenhle film je neuvěřitelně silný. A vůbec nevadí, že tvůj příspěvek není veselý...vždyť mnohdy se dojímáme z opravdu hodně vážných důvodů... Moc díky...
Nový komentář
Komentáře
alko: jo! tak na ten jsem si nevzpomněla, přesně tak! Soňa Valentová byla skvělá - vůbec si myslím, že vizuálně i herecky přesahuje svým zajímavým typem holywoodské krasavice o koňskou délku. To Kladivo bylo drtivé. Předem prohraný boj se zlem bez naděje na vysvobození. Já to nějak s věkem čím dál hůř snáším a vím, že když bylo naposledy v televizi a já blbec jsem se dívala do konce, tak jsem do rána nemohla usnout. Vždycky jsem byla citlivka. Kdo mě chtěl v předškolním věku rozbrečet, začal písničku Kačena divoká...a já při představě opuštěných káčátek slzela jako na povel...už se bojím dívat na takové psycho drasťáky. Zajímavé je, že detektivky s potoky krve mi nedělají nic, z toho mám srandu. Teď si ještě vybavuju sovětský film "A jitra jsou zde tichá" - u toho jsem tehdy taky bulila. Chuděry holky tam.
gerdo, takhle na mě působil film Kladivo na čarodějnice.
A to jsem viděla v kině, seděla jsem někde uprostřed a hrozně se bála, že začnu řvát nahlas.
oknem
taky občas brečím vzeky nad produkcí TV Nova a to myslím vážně nedávno jsem se tak vytočila u nějakého pořadu už nevím co to bylo, že mi opravdu vzteky ukápla slza
. Musela jsem tu televizi vypnout a jít se psem do lesa abych se uklidnila a neměla nutkání prohodit telku okonem
Film je skvělý
, jsem ráda, že ho gerda připomněla