Foto: Shutterstock
Výzkum zorganizovala společnost OnePoll a zúčastnilo se ho 2000 rodičů dětí mladších deseti let. A přes sedmdesát procent z nich se domnívá, že sdílení jedné postele nebo alespoň jednoho pokoje s dětmi je v pořádku a ve společnosti by mělo být normalizováno, nikoli stigmatizováno.
Mezi nejčastějšími důvody, které hovořily pro společné spaní, uváděli skutečnost, že jsou si potom s dětmi bližší, všichni mají více spánku a chtějí, aby se jejich potomci cítili v bezpečí. Rodiče s malými dětmi jmenovali také usnadnění kojení.
Navzdory tomu, že společné spaní má řadu benefitů, rodiče si uvědomují i možné stinné stránky. Přes osmdesát procent z nich uvedlo, že tento způsob spaní narušil jejich partnerské vztahy. Přes sedmdesát procent rodičů dále uvedlo, že děti by se určitě měly postupem času naučit usínat ve vlastním pokoji. K tomu volí nebo volili různé metody – nejčastěji se objevovala varianta nechat dítě vyplakat.
Zdroje: Onepoll, Studyfinds
Nový komentář
Komentáře
My také s dětmi usínáme rádi, sice se pak v noci trošku více budíme, ale manžel si na to už společně s námi zvykl. Já teda nevím jak vy, ale já bych bez nich asi doma spát ani nemohla. Pamatuji si jak jsem v obchodech nakupovala vybavení do postýlky a těšila se jak se nám malá Lucinka už narodí.
Od narození spaly děti se mnou. A nebyl problém s odnaučením, dcery samy si mezi 3.-4. rokem řekly o vlastní postýlku. Snyovi jsou 4 a střídá to (většinou usne ve svý a v noci přileze). Vzhledem ke kojení si to jen a pouze chválím. A nikdy bych je neodháněla. Děti jsou malé jen jednou a užívala jsem si to. Maximálně.
Synci měli od narození vlastní pokoj a v něm vlastní postýlky. Posléze palandy, když odrostli dětským postýlkám. Protože nic jiného neznali, tak je nenapadlo se domáhat spaní s rodiči. Kdyby je to napadlo, tak by měli smůlu. Rozhodně bych neměla "víc spánku", kdybych měla v posteli dvě děti, v noci má mít člověk klid a dost místa, ne se mačkat a nechat se od dětí okopávat. Ano, občas jsme si s mužem vzali dítě do ložnice, když třeba bylo nemocné a bylo potřeba mu dávat obklady, nebo léky, ale to jsou výjimečné situace. Jinak je mi to jedno, kdokoli chce spát v jedné posteli se svými dětmi, ať to činí dle svého uvážení, ale ať mi neříká, že to mám/musím dělat taky.
Děti spaly v postýlce, tu sem měla hned vedle svý postele. A spaly dobře. Do postele sem si je brala ráno, vždy sme si chvíli hráli, blbli ,.. Když klukovi bylo nějak 3 roky, tak se sam rozhodl, že chce spát v dětským pokoji. Táhnul postýlku ke dveřím, že tam chce
A nenarušuje to tomu desetiletému školní výuku, když se musí učit spát samostatně a třeba 2 hodiny tam brečí?
Starší děti jsem měla v postýlkách, to byla chyba. Další děti byly do určitého věku hezky vedle mě..., teď také mám miminko, které kojím, pokud se chcete všichni vyspat nechte děti u sebe , není to rozmazlování.
nic pro nás - děti spali ve svém , my ve svém a všichni byli spokojení