Když jsem poznala svou tchyni, mela jsem dojem, ze je to uzasna dobrosrdecna zenska. Postupem casu, když jsem se s manzelem prestehovala do jejich domu, kde on mel pristavene cele samostatne patro, jsem zacala pocitovat urcite nesrovnalosti.
Uz to, ze o manzelovych ex, se kterymi se nedokazala shodnou na nicem, mluvila jako o nejsilenejsich zenskejch (a to slovy, které jsou nepublikovatelna), ale hlavne me strasne stvalo to jeji „generalovske„ chovani vuci svemu manzelovi.
Muj muz byl od zacatku na me strane, to v době, kdy zacaly takove nenapadne a trapne pripominky, které jsem si dlouho nechala libit. Upozornuji, ze to byly nasledky toho, ze jsem k ni denne nechodila na kaficka a nepomlouvala chlapy a sousedy a ja nevim koho ještě.
Pak se nam narodil syn a bylo to MNOHEM horsi. Veskere jeji „docentske „ rady 30 let stare jsem nebrala vazne a nevyjadrovala se k nim, nicmene jsem styk s ni omezovala na minimum … chtela jsem si uzit svého ditete N a hlavne mit klid.
Nemusim asi pokracovat dal, vztahy, jakmile ochladnou a nepracuje se na nich, tak je na problem zadelano.
Uznavam také svou vinu, ze jsem mozna mela byt vice „vlezla“ a dite ji nosit az pod nos, když k nam nechodila a pak mi vycetla, ze ho vlastne ani nezna, ale ve mne zustala jedna veta … (tech naprosto neuveritelnych bylo vic a mozna by mi je asi ani nikdo neveril), ale tahle byla vystizna …
Když jsme si privezli syna v lete z porodnice, davali jsme ho spat na terasu do takoveho toho pojizdneho kose…. No a oni - rodice manzela, tou dobou byvali dole na zahrade a v bazenu, jednou tam měli nejakou oslavu a my jsme je velice, opravdu velice slusne pozadali, jestli by mohli trosicku ubrat na hlasitosti, a jeho mama se na nas tak podivala a zcela vazne a ironicky rekla: „No, tak na to jsme tady cekali“ … a tohle ve mne asi zustane.
Na zaver bych chtela vsem, kteří se chystaji na spolecne bydleni u rodicu rict, at to nedelaji!
Mela jsem nejbajecnejsiho chlapa, který mne branil a byl na me strane, nevsimali jsme si ji, nebyl prikladnejsi manzelsky par nez my, a stejne, tri roky po svatbe se budeme rozvadet, a jaky myslite, ze to ma duvod???
Ne tedy, ze by za to samozrejme mohla jen ona, ale je hlavnim duvodem.
Madie
Madie,
možná mě nazvete romantičkou, ale jestli je jedním z hlavních důvodů vašeho rozvodu tchyně, proč se společně nepřestěhovat daleko od rodičů vašeho manžela a ještě to nezkusit? Nebo už je pozdě?
Vycházíte s tchyní dobře i ve společné domácnosti?
Jste ráda, že bydlíte hodně daleko?
Napište nám na: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Michaela 323: vzala jsem si chlapa bez mámy a on si vzal ženskou bez mámy ... pokud jde o tchýně, tak je to super, žádnou nemáme ... ale taky nemáme žádnou babičku, a to už zdaleka tak super není (a teď vůbec nemyslím jen na hlídání, ale tak nějak celkově)
Každý rub má i svůj líc
J8 bydlím s manželem a synem taky s jeho rodiči v jednom domě, taky odděleně, ale jakž takž jsme si na sebe za těch 5let zvykli.
.Na druhou stranu jsou fajn, akorád si prostě často neuvědomují, že máme svůj život,svojí rodinu a že nám už dávno bylo 18
Nejhorší jsou senilní lidi, nemají co na práci, a tak se pořád starají o druhé.Kam jdeme, kde jsme byli, co si máme, nebo nemáme koupit, nejraději by nám snad určoval i to, v kolik máme chodit spát........Jediné, co mě zachránilo je to, že si to už nenechám líbit a dědu sem tam zpražím
Vivian: Kuš, ona je jen hlavním důvodem
To fakt opouštíš nejbáječnějšího chlapa kvůli jeho matce?? To se opravdu ten nejpříkladnější manželský pár rozvádí kvůli tchyni?
To je sporná věc.Já jsem byla ráda,že se dceři věnoval její děda,tchýně neměla tak daleko,aby mě nasr.la.No a po 24letech nemám daleko zase já s jídlem,pečením,vyžehlenými a zašitými věcmi.Kdoví,jaká budu tchýně já.Třeba mrcha,možná blbec
navia,Dášule: tak to vám závidím, takovou tchyni bych taky chtěla, ale bohužel mi není dáno.
Jsem naprosto mizerná kuchařka. Jako 22 studentka jsem připálila i vodu. Potom jsem začala jezdit do rodiny manžela a automaticky na mě padlo denně vařit - já oběd, maminka chystala večeře. Vytáhla jsem různé knížky, manža a jeho bratr mi pomáhali. Narozdíl od mých rodičů, kde jsem k tomu nebyla nikdy puštěna, se to tady bralo jako samozřejmost, což bylo pochopitelné, protože bydleli v 1. poschodí a v přízemí oba dělali. Nikdy jsem neslyšela slovo o tom, co se nepodařilo, všechno se bralo s humorem, i když jsem jednou na palačinky použila místo mouky sušené mléko, protože bylo v pytlíku od mouky /za což ovšem mohla maminka/ palačinky byly výborné, ale měly tvar trhanců. Jednou jsem potřebovala udělat bramborové těsto, šla jsem za maminkou a ptala se, jaká se tam dáv mouka. Chvíli přemýšlela a potom řekla - dej tam hrubou, já ji vždycky dávám, když nevím jakou. Nebydleli jsme nikdy s rodiči, odešli jsme z domu, plácali se jak se dalo, ale k rodičům nikdy. Nemohu se zbavit dojmu, že bydlet s nimi trvale, stejně by to nebylo dobré.
Když už chlapa, tak jedině bez mámy, nebo na druhé straně zeměkoule. Ještě při čtení článku se mně "navalovalo" - fuj!
Taky bydlíme s rodiči manžela, každý svoje patro, a je to fajn. Nenavštěvujeme se denně, ale když něco potřebujem, tak požádáme a je to, nevyžádanou pomoc ani jedna nevnucujeme. Mamka mi třeba celé dva měsíce hlídala 5ti letou dceru se zlámanou nohou v nechodící sádře, takže jsem mohla chodit do práce - pochybuju, že by mi někdo trpěl tak dlouhou absenci, a vydržela s ní celý den hrát karty a pexeso, z čehož by mě hráblo už po týdnu..
a já jí zas vyplňuju složenky apod, čemuž ona vůbec nerozumí.
Me se mozna stane, ze budeme mozna na par mesicu bydlet s nasima.ale tim spolecne bydleni zacne a zkonci.Pro zenu je jeji dum jeji kralovstvi.A kralovna je jen jedna
radsi chleba a sul
coz mi pripomina, kolik rodinnych domu se stale stavi
Já mám tchyni taky strašnou a mám pocit, že věkem se to ještě zhoršuje.Bydleli jsme spolu dva roky na začátku našeho manželství a byl to děs a hrůza. Dnes, 19 let po svatbě, bydlíme 200 km daleko, ale její přístup se bohužel vůbec nezměnil. Nejradši by mi do všeho kecala a když vidí, že neuspěje, tak se urazí, sbalí si saky paky a pádí na nádraží, i kdyby tam měla čekat dvě hoďky. A pak nám to následující rok dává vyžrat, nepřijede, nezavolá a vůbec nekomunikuje. Dřív mně to vadilo kvůli dětem, teď vzhledem k jejich věku je mi to fuk. Manžel je naštěstí při mě, dokonce jednou ve slabé chvilce prohlásil, že je jeho mamka je kráva a že je mu to moc líto.
Harantka: Dům byl řešený tak, že tam nešlo zamknout...jen schodiště nahoru a byt...Pamatuju si, že se spolu milionkrát pohádaly, mamka stála nahoře, babička dole a ječely na sebe kvůli úplným kravinám. Myslím , že tam nenávist tekla proudem...
v případě že bych viděla že mají tchánovic oslavu, asi bych pro jednou nedala dítě spát na teresu a bylo by po problému
ale chápu že toho bylo asi víc a tohle byla pověstná kapka v moři...
Je mi líto,že manžel nevydržel a zklamal.
Tak u mě je to přesně naopak. Začínáme stavět domek v sousedství domku mé tchyně a já se na to moc těším. Je to totiž skvělá ženská. Nikdo mi tak nerozumí a nepomáhá jako ona.
Naši se taky rozvedli částečně kvůli tchýně...Byla to sice moje babička, ale jako tchyně hotová semetrika...Chodila mamce vysypávat šuplíky a skříně, když tam neměla úplně vojenský pořádek, nechávala jí na stěnách přilepené citáty z novin o vzorných hospodyňkách, nesměli jsme pouštět po 10 večer televizi, protože ji rušila, návštěvy si přivést domů neexistovalo, kroužkovala na chodbě na linu křídou otisky bot, které si po sobě hned někdo neutřel...Nakonec strhla na svou stranu i tatku- svého ubohého syna- a rozvod byl na světě!!!
Já bydlela s prní tchýni 3 měsíce v bytě 1+2 a nemůžu si stěžovat byla báječná vždy kolem 19 šli na procházku abychom měli s manželem soukromí,ale bohužel ta 2 tchýně je hrozná viz.můj článek Děda nemá cigerety!tak na něj mrkněte
Přesně, nemohla bych bydlet ani u svých rodičů, natož u manželových, i když jsou moc hodní a pomáhají nám
.
No mě by taky nakrklo kdybych měla na zahradě přátele a oslavu a vy jste mě okřikovali ať jsem zticha (předpokládám že to nebylo v noci, když spal malý venku)
S tchýní jsem bydlela 3 měsíce a i když ji mám ráda uvítala jsem, když jsme se odstěhovali. Naším největším problémem byly asi názory na jídlo. Měly jsme totiž společnou kuchyni. Tchýně je zvyklá všechna jídla hodně mastit a solit, já jsem přesný opak. Chléb kupuje na celý týden, já si radši koupím každý den půlku. Vím, jsou to maličkosti, ale i ty dokáží ztrpčit život.