Slovo móda by se slušelo dát do uvozovek, protože v době, kdy nás nemoc nebo úraz připoutá na nemocniční lůžko, na takové malichernosti jako je styl, vkus a šarm nemá asi nikdo ani pomyšlení. Zpočátku je nám hodně blbě a jsme rády, že jsme rády. Ale když se začínáme trochu zotavovat a najdeme síly se na sebe podívat do zrcadla, začíná nám přece jenom na vzhledu nebo spíš na dobrém pocitu víc záležet. Už se žinýrujeme obléknout do špitálního andělíčka, který bývá zcela zákonitě bez šňůrek vzadu. Už nám vadí ukazovat okolí holou zadnici a nechceme mít mastné vlasy. A to je 
Nedávno moje teta zkolabovala na kole a flákla sebou přímo na hlavu. Měla štěstí v neštěstí, že v autě, co nebylo zase tak blízko, aby ji přejelo, seděla zdravotní sestra a poskytla jí první pomoc. Probrala se až v nemocnici s těžkým otřesem mozku a pohmožděninami, a když jsem ji navštívila poprvé, měla moncla pomalu přes půl obličeje a vozili ji na vozíčku. Její stav se ale ze dne na den zlepšoval, tak jsme s ní už mohli jít na špacír po chodbě. No a to na sobě měla zmíněného nemocničního andělíčka, pochopitelně bez tkaniček. Tak jsem ji jednou rukou podpírala a druhou přidržovala košili, aby chudák nevystrkovala holou zadnici. A tak na tom byly všechny její spolupacientky. Bylo to takové skličující.
Říkáte si, proč třeba neměla vlastní košili z domova. Měla, ale ležte celý den v posteli, aniž byste se zpotila, když je venku přes třicet. 
Neměl by už konečně někdo vymyslet nějaký důstojný erár, jako mají pacienti v amerických filmech?
Co si o tom myslíte vy, milé ženy-in?
Byla jste někdy v nemocnici?
Co jste měla na sobě?
Erár nebo svoje?
Myslíte, že je jedno, co má pacient na sobě?
Nebo to může prospět jeho psychice?
Napište mi svůj názor.
Špitálová móda
Už se žinýrujeme obléknout do špitálního andělíčka, který bývá zcela zákonitě bez šňůrek vzadu. Už nám vadí ukazovat okolí holou zadnici a mít mastné vlasy.
Doporučujeme
Komerční tipy
-
Reportáž z laboratoře virtuálního vědce profesora Dohořela: Proč je cigaretový kouř tak škodlivý? Přesvědčily jsme se na vlastní oči a vy můžete také! Moje kamarádka kouří cigarety už deset let. Vždy mě trápilo, že si tím kazí zdraví, ale neuměla jsem jí přesně vysvětlit, jaká ze složek je vlastně nejhorší. Je to nikotin nebo složky spojené s hořením cigarety? Přesvědčila jsem ji, abychom navštívily laboratoř virtuálního profesora Alberta Dohořela na pražském Výstavišti. Díky němu už máme o všem jasno!
-
Cesta k udržitelnosti začíná v kuchyni V kuchyni se odehrává velká část rodinného života. Víte ale, že kuchyně je také spojována s chováním, které škodí nám i naší planetě? Řada z nás se totiž nevyhne plýtvání potravinami. Proto vám přinášíme několik tipů, jak se v kuchyni chovat zodpovědněji a dělat tak něco pro sebe i pro planetu.
-
Pusťte si domů jaro K nastartování nových životních etap a uzavření těch starých je jaro ideální. Pro pozvání jarní energie domů je důležité mít svoji domácnost vyklizenou a čistou. V domácnosti ale máme místa, která vyžadují důkladnější péči.
-
Klíč ke kvalitním potravinám? Lokálnost a čerstvost Na čem si nejvíce pochutnáte? Obecně na potravinách, které se dostanou na váš stůl téměř hned po sklizni nebo z výroby. Co nejrychlejší přesun od výrobce k prodejci může zaručit svěží chuť i vůni. A navíc se díky kratší cestě, tedy menší uhlíkové stopě, tolik nezatěžuje životní prostředí.
-
Na udržitelnosti záleží i v otázkách péče o krásu i osobní hygienu Při nákupu kosmetiky, oblečení i vybavení domácnosti se otázka po udržitelnosti produktů stává samozřejmostí. Udržitelná řešení ale najdete i mezi produkty každodenního života, přičemž tato drobná rozhodnutí mají na planetu nezanedbatelný dopad. Společnost Metsä, v České republice známá svou značkou Tento, si klade za cíl zvyšovat povědomí o důležitosti výběru udržitelných produktů v každodenním životě.
-
Roste zájem o původ potravin. Proč je dobré ho znát? Pamatujete si ještě, co jste jedli, když jste byli malí? Možná jste dokonce jako děti chodili na třešně do sadu na kraji města nebo vesnice. Tušíte ale, odkud pochází potraviny, které kupujete dneska v obchodě?
-
Smoothie = cesta ke zdravému tělu Každá buňka v našem těle má určitý životní cyklus. Odumřelé buňky jsou neustále nahrazované novými. V následujících 7 letech se vymění všechny buňky ve vašem těle. Tento fascinující proces je ale velmi složitý a také trošku nedokonalý. Nové buňky často obsahují malé chybičky. Proto stárneme. Bohužel tomu napomáhá i konzumace nezdravého jídla.
-
Průvodce imunitním systémem Imunitní systém slouží jako obrana před infekcemi. Napadá choroboplodné zárodky a pomáhá nás udržovat zdravé. Imunitní systém si pamatuje každého mikroba, nad kterým kdy zvítězil, díky speciálnímu typu bílých krvinek známých jako paměťové buňky. To znamená, že dokáže rychle rozpoznat a zničit daný typ mikroba, pokud znovu vstoupí do těla, ještě než se stihne pomnožit a způsobit onemocnění.
-
Jak si doma připravit skvělé smootie? Vyzkoušeli jsme Nutribullet od značky Delimano V aktuální náročné době je důležité, aby náš jídelníček obsahoval vitamíny. Proto jsme byli rádi, že můžeme testovat zajímavého pomocníka v domácnosti, kterým je Nutribullet od značky Delimano.
-
Jedinečný smaragdový šperk je oslavou zlatnického řemesla V dílně české rodinné zlatnické společnosti JK Jitka Kudláčková vznikl unikátní smaragdový šperk. Smaragdy patří mezi nejoblíbenější drahé kameny Jitky Kudláčkové a jejího týmu.
Nový komentář
Komentáře
Jaňula.l: jako profesionálka bys měla vědět, že pacientovi není vůbec nic (!) do toho, že máš zrovna den Blbec nebo že máš mizerný plat. Proč by ho to mělo zajímat? Jemu je zle, a jediné, co ho zajímá, je, jestli se o něj někdo náležitě postará... Proč by měl on jako nemocný člověk tolerovat něčí nafučený ksicht nebo protivné jednání? Myslíš, že mu to pomůže v uzdravování?
Do toho těm lidem opravdu nic není, a je hrubě neprofesionální je do toho tahat... Když jdeš k nemocnému, tak si svoje problémy prostě musíš umět nechat pro sebe, naučit se ventilovat je jinde a jinak, rozhodně ne v práci a rozhodně ne v kontaktu s nemocnýma lidma
Oni za to nemůžou a je nefér dělat z nich hromosvod.
Proč by ho mělo zajímat, že je málo personálu, peněz nebo materiálu?
Kdo to nezvládá, tak by tuhle práci prostě neměl dělat.
Ve Střešovicích na emergency mají hezké papírové tmavěmodré oblečení,které se po použití zahazuje.
Zato Na Františku,záplatované,i když vyprané,jen přispěje k depresi z té nezrekonstruované nemocnice.
Jaňula.l: Potrefená husa nejvíce kejhá.
Chápu,že některé zkušenosti s ošetřujícím personálem a nemocnicemi vůbec,jsou někdy hrozné,ale.....Dokážete si představit,že pracujete neustále ve stresu a s obrovským náporem informací?Že,i když nemáte zrovna moc dobrý den nebo Vás samotné něco bolí,že se budete muset neustále usmívat a být milá na ostatní?Že,i když Váš plat opravdu není nic moc,se musíte neustále vzdělávat (na své náklady samozřejmě)?Že 60% pacientů není zrovna dvakrát příjemná-naopak umějí Vám ten den tak znepříjemnit,že byste se možná divily!Umějí být agresivní,zlý,vulgární,....!Chápu-mají bolesti,bojí se...to je ale neopravňuje k tomu,aby nás napadaly!A věřte mi-těch případů opravdu není málo!Naopak-neustále takovýchto pacientů přibývá.
Fascinuje mě,že spousta lidí z nás dělá sadisty a pomalu lidské hyeny.Doporučila bych všem takovým,co nás soudí,aby si to s námi vyměnily alespoň na pár dní-není to tak růžové jak si myslíte!Neustále se potýkáte s nedostatkem materiálu a nadbytkem pacientů,které nemáte kam uložit.A to nemluvím o katastrofálním nedostatku zdravotního personálu(od ošetřovatelek počínaje).Mladí lidé se k této práci už tak neženou-nemají motivaci!!!Nechtějí dělat tu dřinu za pár korun!Nemají zájem!Argumenty tipu:je to Vaše poslání,jsou velice úsměvné a zavádějící!Mojí práci mám velice ráda a věnuji jí dosti času,ale pocit toho,že je to moje poslání,mé složenky a jídlo nezaplatí!Každá mince má své dvě strany a to by si měly všichni uvědomit!Zatímco většina z Vás spí-my pracujeme!Zatímco Vy sedíte u Štědrovečerní večeře-my jsme sami,bez rodiny a pracujeme!
Taky se nerozčiluji nad tím,že na mě prodavačka houkne-"co si dáte?"-s výrazem masového vraha.Taky se nepozastavuji nad tím,že existují úřední hodiny,že si úředníci nebo kdokoliv jiný ve stanovenou dobu zamkne a děj se vůle boží!My si zamknout nemůžeme!Pracujeme 12hodin s lidmi(a věřte mi,že se nikdy nezavděčíte všem!) a z toho nám zaplatí pouze 11hodin-měla bych mít tedy hodinu na pauzu.Upozorňuji Vás na to,že jí dosti často nemám!Nemůžu si dovolit benevolentně opustit oddělení na oběd!Starám se o bio-psycho-sociální potřeby všech pacientů,ale sama nemám dost často čas dojít si na toaletu.To,že většina z nás má dosti velké zdravotní potíže z neustálého zatížení(nedostatek spánku,stres,nepravidelná strava,nedostatek tekutin,práce v noci,fyzické i psychické zatížení,.....),nikdo už nevidí.
A proto se ptám-máte pořád pocit,že je to taková legrace,že nás můžete tak snadno soudit?Že se dá tato práce vždy dělat s požadovanou noblesou?
Nechci svým názorem omlouvat neurvalé chování některých mých kolegyň!!Samotné se mi to nelíbí,ale dokážu pochopit,že při 30ti pacientech,ta sestra nebude asi dvakrát usměvavá!Proto Vás prosím-zameťte si sami nejdřív před svým vlastním prahem!!Uvědomte si jak sami občas dokážete býti "příjemní a ochotní",když jste ve stresu!Teprve pak suďte ty ostatní!!!!!
mít vy, má být mýt (jako že svého příbuzného omyjete, a ne vlastníte, nějak jsem rychleji psala než přemýšlela...)
Uznávám, že andělíček není nijak efektní oblečení, ale ten střih má takový proto, aby ulehčil práci zdravotníkům a to hlavně u pacientů špatně pohyblivých, kteří se smai například nepřevléknou, musejí se třeba přebalovat, omývat na lůžku apod. Vždyť i střih miminkovských oblečku je jim podobný a to miminko váží jen pár kilo, zkuste převléct 100 kg pacienta do pyžama (např. košile a kalhot ) a to několikrát denně, protože se například pomočil, nebo jde na vyšetření nebo se pokecal při jídle. Ve špinavém ho nenecháte a převleční vám bude trvat hodně času. dyž se převléká andělíček je to nato šup. Pacienti, co jsou volně pohybliví a samostatní si mohou nosit co chtějí. Já pracuji na dětském a slečny co neleží zrovna v posteli s horečkou si hodinu nanáší makeup, něklolikrát denně se převlékají do různých šateček a nikomu to nevadí, menší děti tedy běhají v pyžamku a miminka jsou oblečena jakoby byla doma (bodička apod.). Takže pokud chcete vlastní oblečení a jste schopny se do něj oblékat jde to. Pokud v nemocnici leží Váš nemohoucí příbuzní, můžete ho převlékat a mít vy nebo střídavě s oš. personálem, jistě vám vyjdou vstříc. Co se týe porodnice, tak ty košile mají volný střih, a často velký výstřih nebo u krku knoflíky, aby se dalo snadno kojit...Takže každé oblečení má své pro i proti. Záleží jen na pacientech co budou mít na sobě.
Bóbika: u vody se svlíkáš dobrovolně a ukážeš jen to, co chceš
Mehteb: v nemocnici přece máš na výběr, jestli budeš mít svoje nebo "erární", neexistuje nařízení, které by říkalo, že pacient nesmí mít vlastní pyžamo. A zdravotníkům je to srdečně fuk.
Mně teda ten "erár" z amerických filmů nijak důstojný nepřipadá, ale ono se v noční košili dá asi těžko vypadat důstojně...
Jak to pročítám,měla jsem asi velké štěstí,pokaždé v nemocnici.Přístup sestřiček i lékařů
.A na operačním sále,při gyn.operaci,mě hned sálová sestra přikryla.Takže během přípravy (přivázání nohou,napíchnutí žíly,tlakoměr....atd.koukali ,ruce,nohy,hlava.A i jinak,si zatím stěžovat nemohu.Nevim
je to štěstí,nebo náhoda.I lékaři ke kterem chodím,
Manx: V pěti letech mě vezla rychlá na hematologii, měla jsem trombocytopenickou purpuru a skoro vykrvácela ze sliznic. Krása. Ležela jsem tam měsíc nebo 6 týdnů, už nevím. Tenkrát se mi tam ovšem líbilo, měla jsem ukrutné štěstí na primáře, doktora, sestry i spoluvězně.
O necelých třicet let později mě uvěznili v Privamedu (zkoušela jsem se všemi způsoby dostat do Fakultky, ale nešlo to, měli plno, pacoše i v koupelně) a krom toho, že mě péčí bezmála zabili, vyrobili mi skutečnou, nefalšovanou a velmi hustou fobii ze zdravotnických zařízení, doktorů, zákroků... Jestli mě to ještě někdy čeká, tak při vědomí mě tam nedostanou.
Jo, a mně chtěli vyrvat nosní mandle, ale kvůli té purpuře nemohli.
Manx: Vítej do klubu. Když mi doktorka řekla, že si mě TAM asi budou muset nechat, vystřihla jsem si nádherný hysterák. Nic si nepamatuju, ale výsledek byl, že si mě TAM nenechali
Ono mi totiž nic nebylo.
Já bych uvítala, kdyby dávali erární oblečení (nebo alespoň plachtu přes nohy) při gynekologickém vyšetření. Když tam ležím v tričku do pasu s nohama od sebe...
V nemocnici jsem byla několikrát a vždy si beru svoje oblečení
Makuvka: Tak si ktomu tricku vem jeste sukni
Mnoho dnešních článků ve mě vzbuzuje dojem, že si někdo plete nemocnici s hotelem.
Já bych uvítala, kdyby dávali erární oblečení (nebo alespoň plachtu přes nohy) při gynekologickém vyšetření. Když tam ležím v tričku do pasu s nohama od sebe...
Co mi vadilo na pobytu v nemocnici nejvic a prislo mi k ostatnim pacientum velmi arogantni, ze me po banalnim vykonu dali na JIPku, protoze jinde nebylo misto, prestoze jsem byla nekolik tydnu objednana. Nevim, proc ma chudak pacient, co ho krmi sondou do zaludku koukat na nekoho, komu jen trhali zuby a druhy den jde domu. Velmi nedustojne mi prijde dochazeni hospitalizovanych pacientu na vysetreni mezi lidi, co prisli z ulice. Treba pani, co se sotva plouzi po chodbe v zupanu, z pod ktereho ji couha cevka a v ruce si drzi pytlik s moci musi cekat ve stejne cekarne jako 100 lidi. Oproti tomu je vystrceny zadek z andelicka na sestru prd.
No tak u nás v nemocnici byly košile volného střihu, ale vzadu nic vidět nebylo... měla jsem i svoji, ale asi dva dny po laparoskopii jsem byla raději, že se můžu potit do té jejich, pak jsem se zbrchala, převlékla do své a ráno stejně šupajdila domů...