Slovo móda by se slušelo dát do uvozovek, protože v době, kdy nás nemoc nebo úraz připoutá na nemocniční lůžko, na takové malichernosti jako je styl, vkus a šarm nemá asi nikdo ani pomyšlení. Zpočátku je nám hodně blbě a jsme rády, že jsme rády. Ale když se začínáme trochu zotavovat a najdeme síly se na sebe podívat do zrcadla, začíná nám přece jenom na vzhledu nebo spíš na dobrém pocitu víc záležet. Už se žinýrujeme obléknout do špitálního andělíčka, který bývá zcela zákonitě bez šňůrek vzadu. Už nám vadí ukazovat okolí holou zadnici a nechceme mít mastné vlasy. A to je 
přece dobré znamení, že se začínáme uzdravovat.
Nedávno moje teta zkolabovala na kole a flákla sebou přímo na hlavu. Měla štěstí v neštěstí, že v autě, co nebylo zase tak blízko, aby ji přejelo, seděla zdravotní sestra a poskytla jí první pomoc. Probrala se až v nemocnici s těžkým otřesem mozku a pohmožděninami, a když jsem ji navštívila poprvé, měla moncla pomalu přes půl obličeje a vozili ji na vozíčku. Její stav se ale ze dne na den zlepšoval, tak jsme s ní už mohli jít na špacír po chodbě. No a to na sobě měla zmíněného nemocničního andělíčka, pochopitelně bez tkaniček. Tak jsem ji jednou rukou podpírala a druhou přidržovala košili, aby chudák nevystrkovala holou zadnici. A tak na tom byly všechny její spolupacientky. Bylo to takové skličující.
Říkáte si, proč třeba neměla vlastní košili z domova. Měla, ale ležte celý den v posteli, aniž byste se zpotila, když je venku přes třicet. 
Já jsem si v souvislosti s nemocničním oblečením vzpomněla na doby, kdy jsem byla na rizikovém těhotenství. Moje bavlněná košile mi už objemem sotva stačila a o županu ani nemluvím. Manžel mi musel půjčit svůj. Koulela jsem se tam po chodbách s oteklýma nohama, a ani už jsem nevěděla, jaké je to mít na sobě normální oblečení. Ale to je asi trochu jiný případ. Když se holky narodily a já je společně s několika maminkami piplala na JIPce, mohly jsme mít už „civil.“ Za pár dní jsem se v leže narvala do svých úzkých džín a cítila jsem se zase jako člověk.
Neměl by už konečně někdo vymyslet nějaký důstojný erár, jako mají pacienti v amerických filmech?
Co si o tom myslíte vy, milé ženy-in?
Byla jste někdy v nemocnici?
Co jste měla na sobě?
Erár nebo svoje?
Myslíte, že je jedno, co má pacient na sobě?
Nebo to může prospět jeho psychice?
Napište mi svůj názor.
Špitálová móda
Už se žinýrujeme obléknout do špitálního andělíčka, který bývá zcela zákonitě bez šňůrek vzadu. Už nám vadí ukazovat okolí holou zadnici a mít mastné vlasy.
Doporučujeme
Komerční tipy
-
Kdo hlídá naše zdraví? Jak pomoct imunitě Naše tělo se neustále setkává se spoustou cizích látek a nepřátelských mikroorganismů, které na nás útočí. Kdo hlídá naše zdraví, když to nejvíce potřebujeme?
-
Jak pečovat o pleť? Tyhle dvě holky vás to naučí Jestli si nejste tak úplně jisti, jak používat kosmetické přípravky, jak je nanášet, vrstvit či jak aktivní látky z kosmetiky fungují? Nebojte, nejste první a pravděpodobně ani poslední.
-
Pořiďte si dokonalou matraci – na míru vaší postele a tak pohodlnou, jak si jen přejete Český výrobek - lehací systém VALTY® - již více než 25 let pomáhá se spánkem mnoha desítkám tisíc spáčů. Pružný rošt s matrací VALTY® lze opravdu nazvat dokonalou matrací.
-
Redakční testování přenosného reproduktoru Audio Pro T3: Super věcička co hraje jak o život! Posloucháte rádi hudbu? Máte ji v telefonu a posloucháte ji ve sluchátkách? Přesně tak jsem byla na oblíbené muzice závislá já.
-
Největší vynález průmyslové revoluce? Tipněte si Značku Electrolux založil vynálezce a podnikatel Axel Wenner-Gren ve Švédsku roku 1919. Ta již 100 let usnadňuje život miliónům domácností. Electrolux byl založen s myšlenkou, že vysavače budou lehčí a snadno použitelné v domácnostech. Po celém světě potom značka propagovala vysavač jako nástroj ke zlepšení zdraví a hygieny. A jejich vývoj pokračoval. Od praktických kolejnic, které zakladatel Axel Wenner-Gren umístil na model V, až po uvedení prvního robotického vysavače na světě.
-
Testování kolagenu The Solution: Pokožka je pevnější a pružnější Měli jsme možnost v redakci testovat neochucený kolagenový prášek The Solution a velmi rády jsme této možnosti využily. Jaké máme pocity po 8 týdnech testování?
-
Bojujte s žilními problémy dříve, než opravdu přijdou Z dlouhodobé statistiky Žilní kliniky v Praze vychází jeden operovaný muž na pět žen. V minulém rozhovoru na webu Žena-in nám primář této kliniky MUDr. Ota Schütz objasnil, proč tomu tak je. Jako hlavního viníka nehezkých metliček na dámských nohách, a v horším případě křečových žil, označil genetické dispozice. Dnešní povídání jsme zaměřili především na prevenci.
-
Připravte se na miminko společně Počít miminko není vždy jednoduché. K dobré plodnosti přispívá zdravotní stav obou partnerů, je tedy důležité zaměřit se nejen na nastávající maminku, ale také na budoucího tatínka. Udržet si kondici a k tomu se správně stravovat dá mnohdy zabrat.
-
Manner Cacao rozpustný nápoj: čokoláda pro všechny! Značka Manner uvedla kakaový nápoj již v roce 1898, ale v roce 2018 se produkt dočkal nového uvedení na trh. Kultovní nápoj v prášku, který lze rozpustit v horkém, ale i ve studeném mléce, byl přizpůsoben moderním potřebám, je veganský a nově získal i certifikát fairtrade.
-
Dieta, která chutná? Lucie díky ní zhubla 14 kilogramů za 2 měsíce! Ze slova dieta se mnohým překrucují oči. Představí si desítky jídel, kterých se budou muset vzdát, a mají stres už jen z toho, že se pořádně nenají.
Nový komentář
Komentáře
Jaňula.l: jako profesionálka bys měla vědět, že pacientovi není vůbec nic (!) do toho, že máš zrovna den Blbec nebo že máš mizerný plat. Proč by ho to mělo zajímat? Jemu je zle, a jediné, co ho zajímá, je, jestli se o něj někdo náležitě postará... Proč by měl on jako nemocný člověk tolerovat něčí nafučený ksicht nebo protivné jednání? Myslíš, že mu to pomůže v uzdravování?
Do toho těm lidem opravdu nic není, a je hrubě neprofesionální je do toho tahat... Když jdeš k nemocnému, tak si svoje problémy prostě musíš umět nechat pro sebe, naučit se ventilovat je jinde a jinak, rozhodně ne v práci a rozhodně ne v kontaktu s nemocnýma lidma
Oni za to nemůžou a je nefér dělat z nich hromosvod.
Proč by ho mělo zajímat, že je málo personálu, peněz nebo materiálu?
Kdo to nezvládá, tak by tuhle práci prostě neměl dělat.
Ve Střešovicích na emergency mají hezké papírové tmavěmodré oblečení,které se po použití zahazuje.
Zato Na Františku,záplatované,i když vyprané,jen přispěje k depresi z té nezrekonstruované nemocnice.
Jaňula.l: Potrefená husa nejvíce kejhá.
Chápu,že některé zkušenosti s ošetřujícím personálem a nemocnicemi vůbec,jsou někdy hrozné,ale.....Dokážete si představit,že pracujete neustále ve stresu a s obrovským náporem informací?Že,i když nemáte zrovna moc dobrý den nebo Vás samotné něco bolí,že se budete muset neustále usmívat a být milá na ostatní?Že,i když Váš plat opravdu není nic moc,se musíte neustále vzdělávat (na své náklady samozřejmě)?Že 60% pacientů není zrovna dvakrát příjemná-naopak umějí Vám ten den tak znepříjemnit,že byste se možná divily!Umějí být agresivní,zlý,vulgární,....!Chápu-mají bolesti,bojí se...to je ale neopravňuje k tomu,aby nás napadaly!A věřte mi-těch případů opravdu není málo!Naopak-neustále takovýchto pacientů přibývá.
Fascinuje mě,že spousta lidí z nás dělá sadisty a pomalu lidské hyeny.Doporučila bych všem takovým,co nás soudí,aby si to s námi vyměnily alespoň na pár dní-není to tak růžové jak si myslíte!Neustále se potýkáte s nedostatkem materiálu a nadbytkem pacientů,které nemáte kam uložit.A to nemluvím o katastrofálním nedostatku zdravotního personálu(od ošetřovatelek počínaje).Mladí lidé se k této práci už tak neženou-nemají motivaci!!!Nechtějí dělat tu dřinu za pár korun!Nemají zájem!Argumenty tipu:je to Vaše poslání,jsou velice úsměvné a zavádějící!Mojí práci mám velice ráda a věnuji jí dosti času,ale pocit toho,že je to moje poslání,mé složenky a jídlo nezaplatí!Každá mince má své dvě strany a to by si měly všichni uvědomit!Zatímco většina z Vás spí-my pracujeme!Zatímco Vy sedíte u Štědrovečerní večeře-my jsme sami,bez rodiny a pracujeme!
Taky se nerozčiluji nad tím,že na mě prodavačka houkne-"co si dáte?"-s výrazem masového vraha.Taky se nepozastavuji nad tím,že existují úřední hodiny,že si úředníci nebo kdokoliv jiný ve stanovenou dobu zamkne a děj se vůle boží!My si zamknout nemůžeme!Pracujeme 12hodin s lidmi(a věřte mi,že se nikdy nezavděčíte všem!) a z toho nám zaplatí pouze 11hodin-měla bych mít tedy hodinu na pauzu.Upozorňuji Vás na to,že jí dosti často nemám!Nemůžu si dovolit benevolentně opustit oddělení na oběd!Starám se o bio-psycho-sociální potřeby všech pacientů,ale sama nemám dost často čas dojít si na toaletu.To,že většina z nás má dosti velké zdravotní potíže z neustálého zatížení(nedostatek spánku,stres,nepravidelná strava,nedostatek tekutin,práce v noci,fyzické i psychické zatížení,.....),nikdo už nevidí.
A proto se ptám-máte pořád pocit,že je to taková legrace,že nás můžete tak snadno soudit?Že se dá tato práce vždy dělat s požadovanou noblesou?
Nechci svým názorem omlouvat neurvalé chování některých mých kolegyň!!Samotné se mi to nelíbí,ale dokážu pochopit,že při 30ti pacientech,ta sestra nebude asi dvakrát usměvavá!Proto Vás prosím-zameťte si sami nejdřív před svým vlastním prahem!!Uvědomte si jak sami občas dokážete býti "příjemní a ochotní",když jste ve stresu!Teprve pak suďte ty ostatní!!!!!
mít vy, má být mýt (jako že svého příbuzného omyjete, a ne vlastníte, nějak jsem rychleji psala než přemýšlela...)
Uznávám, že andělíček není nijak efektní oblečení, ale ten střih má takový proto, aby ulehčil práci zdravotníkům a to hlavně u pacientů špatně pohyblivých, kteří se smai například nepřevléknou, musejí se třeba přebalovat, omývat na lůžku apod. Vždyť i střih miminkovských oblečku je jim podobný a to miminko váží jen pár kilo, zkuste převléct 100 kg pacienta do pyžama (např. košile a kalhot ) a to několikrát denně, protože se například pomočil, nebo jde na vyšetření nebo se pokecal při jídle. Ve špinavém ho nenecháte a převleční vám bude trvat hodně času. dyž se převléká andělíček je to nato šup. Pacienti, co jsou volně pohybliví a samostatní si mohou nosit co chtějí. Já pracuji na dětském a slečny co neleží zrovna v posteli s horečkou si hodinu nanáší makeup, něklolikrát denně se převlékají do různých šateček a nikomu to nevadí, menší děti tedy běhají v pyžamku a miminka jsou oblečena jakoby byla doma (bodička apod.). Takže pokud chcete vlastní oblečení a jste schopny se do něj oblékat jde to. Pokud v nemocnici leží Váš nemohoucí příbuzní, můžete ho převlékat a mít vy nebo střídavě s oš. personálem, jistě vám vyjdou vstříc. Co se týe porodnice, tak ty košile mají volný střih, a často velký výstřih nebo u krku knoflíky, aby se dalo snadno kojit...Takže každé oblečení má své pro i proti. Záleží jen na pacientech co budou mít na sobě.
Bóbika: u vody se svlíkáš dobrovolně a ukážeš jen to, co chceš
Mehteb: v nemocnici přece máš na výběr, jestli budeš mít svoje nebo "erární", neexistuje nařízení, které by říkalo, že pacient nesmí mít vlastní pyžamo. A zdravotníkům je to srdečně fuk.
Mně teda ten "erár" z amerických filmů nijak důstojný nepřipadá, ale ono se v noční košili dá asi těžko vypadat důstojně...
Jak to pročítám,měla jsem asi velké štěstí,pokaždé v nemocnici.Přístup sestřiček i lékařů
.A na operačním sále,při gyn.operaci,mě hned sálová sestra přikryla.Takže během přípravy (přivázání nohou,napíchnutí žíly,tlakoměr....atd.koukali ,ruce,nohy,hlava.A i jinak,si zatím stěžovat nemohu.Nevim
je to štěstí,nebo náhoda.I lékaři ke kterem chodím,
Manx: V pěti letech mě vezla rychlá na hematologii, měla jsem trombocytopenickou purpuru a skoro vykrvácela ze sliznic. Krása. Ležela jsem tam měsíc nebo 6 týdnů, už nevím. Tenkrát se mi tam ovšem líbilo, měla jsem ukrutné štěstí na primáře, doktora, sestry i spoluvězně.
O necelých třicet let později mě uvěznili v Privamedu (zkoušela jsem se všemi způsoby dostat do Fakultky, ale nešlo to, měli plno, pacoše i v koupelně) a krom toho, že mě péčí bezmála zabili, vyrobili mi skutečnou, nefalšovanou a velmi hustou fobii ze zdravotnických zařízení, doktorů, zákroků... Jestli mě to ještě někdy čeká, tak při vědomí mě tam nedostanou.
Jo, a mně chtěli vyrvat nosní mandle, ale kvůli té purpuře nemohli.
Manx: Vítej do klubu. Když mi doktorka řekla, že si mě TAM asi budou muset nechat, vystřihla jsem si nádherný hysterák. Nic si nepamatuju, ale výsledek byl, že si mě TAM nenechali
Ono mi totiž nic nebylo.
Já bych uvítala, kdyby dávali erární oblečení (nebo alespoň plachtu přes nohy) při gynekologickém vyšetření. Když tam ležím v tričku do pasu s nohama od sebe...
V nemocnici jsem byla několikrát a vždy si beru svoje oblečení
Makuvka: Tak si ktomu tricku vem jeste sukni
Mnoho dnešních článků ve mě vzbuzuje dojem, že si někdo plete nemocnici s hotelem.
Já bych uvítala, kdyby dávali erární oblečení (nebo alespoň plachtu přes nohy) při gynekologickém vyšetření. Když tam ležím v tričku do pasu s nohama od sebe...
Co mi vadilo na pobytu v nemocnici nejvic a prislo mi k ostatnim pacientum velmi arogantni, ze me po banalnim vykonu dali na JIPku, protoze jinde nebylo misto, prestoze jsem byla nekolik tydnu objednana. Nevim, proc ma chudak pacient, co ho krmi sondou do zaludku koukat na nekoho, komu jen trhali zuby a druhy den jde domu. Velmi nedustojne mi prijde dochazeni hospitalizovanych pacientu na vysetreni mezi lidi, co prisli z ulice. Treba pani, co se sotva plouzi po chodbe v zupanu, z pod ktereho ji couha cevka a v ruce si drzi pytlik s moci musi cekat ve stejne cekarne jako 100 lidi. Oproti tomu je vystrceny zadek z andelicka na sestru prd.
No tak u nás v nemocnici byly košile volného střihu, ale vzadu nic vidět nebylo... měla jsem i svoji, ale asi dva dny po laparoskopii jsem byla raději, že se můžu potit do té jejich, pak jsem se zbrchala, převlékla do své a ráno stejně šupajdila domů...